Fonetická abeceda

Třebaže německá výslovnost není tak záludná jako například ta anglická nebo francouzská, není radno ji podceňovat a odbývat ji. Se správnou výslovností nás ostatní snadněji pochopí, a mnohem lépe budeme rozumět i my sami.
Jedním z důležitých nástrojů, které můžeme při učení správné výslovnosti využít, je přepis pomocí speciálních výslovnostních znaků IPA (International Phonetic Alphabet – Mezinárodní fonetická abeceda). Ty se používají ve všech jazycích stejně, takže jejich znalost můžete uplatnit i při učení další řeči.

Přepisování výslovnosti v učebních materiálech nebývalo v případě němčiny příliš obvyklé – naštěstí se situace začíná měnit a potkáte ho kromě našeho webu dokonce už i v některých online slovnících, např. Lingea nebo Wiktionary.

Naučíte-li se, jak jednotlivé znaky správně přečíst, nebudete se muset spoléhat jen na sluch (navíc náš “český” sluch nás může v tomto ohledu mnohdy zrazovat a máme tendenci německé hlásky vyslovovat “po našem”) a bude pro Vás snadné vyslovit slovo správně i bez nutnosti ho nejprve slyšet – fonetické znaky mohou významně pomoci vyhnout se chybám. To ale platí ve všech jazycích, které se učíme.

O jednotlivých hláskách se dozvíte více v některém z dalších článků.

Samohlásky

Krátké

znak	příklady	poznámky
/⁠a⁠/	Kamm /kam/	krátké A, podobné českému
/ɪ⁠/	Blitz /blɪts/	krátké I, které je vysloveno o trochu více vzadu než v češtině; jako kdybychom chtěli např. zdůraznit začátek slova IDIOT
/⁠ʏ⁠/	müssen /ˈmʏsn/	/ɪ/,při kterém zaokrouhlíme rty jako když vyslovujeme třeba O nebo U
/⁠ɛ⁠/	Stelle /ˈʃtεlə/	krátké E, podobné českému
/⁠œ⁠/	Hölle /ˈhœlə/	/⁠ɛ⁠/, při kterém zaokrouhlíme rty jako když vyslovujeme třeba O
/⁠ɔ⁠/	offen /ˈɔfn/	krátké O, podobné českému
/⁠ʊ⁠/	Mutter /ˈmʊtɐ/	krátké U, které je vysloveno o trochu více vzadu než v češtině; jako kdybychom chtěli např. zdůraznit začátek slova UFO
/⁠ə⁠/	bitte /bittə/	krátká hláska, která zazní v češtině např. při vyslovení samotného písmene B /b⁠ə/, D /d⁠ə/ apod.
/ɐ/	Vater /ˈfaːtɐ/	krátká hláska vzniklá tzv. vokalizací, kdy se původní souhláska R změnila na “samohlásku” /ɐ/, která je blízká samohlásce A

Dlouhé

Dlouhé samohlásky jsou v němčině zpravidla o něco kratší než české – u některých mluvčích nám může až připadat, že jsou vysloveny jako samohlásky krátké.
Druhým podstatným rozdílem je, že jsou uzavřenější než ty české, tj. jazyk je blíže patru a ústa jsou méně rozevřená.

znak	příklady	poznámky
/aː/	kam /kaːm/	dlouhé A, podobné českému
/iː/	Fliege /ˈfliːgə/	dlouhé I, podobné českému
/yː/	süß /zyːs/	/iː/, při kterém zaokrouhlíme rty, jako když vyslovujeme třeba O nebo U
/ɛː/	Käse /ˈkεːzə/	dlouhé E, podobné českému
/eː/	stehlen /ˈʃteːən/	nastavíme pusu jako kdybychom chtěli vyslovit /iː/, ale vyslovíme E
/øː/	Höhle /ˈhøːlə/	/eː/, při kterém zaokrouhlíme rty, jako když vyslovujeme třeba O
/oː/	Ofen /ˈoːfn/	dlouhé O, podobné českému
/uː/	Mut /muːt/	dlouhé U, podobné českému

Dvojhlásky

znak	příklady	poznámky
/aɪ̯/	Bein /baɪ̯n/	Začneme vyslovovat /a/, ale “sklouzneme” k lehkému /ɪ/. Pozor: nevyslovujeme jako české AJ!
/aʊ̯/	Haus /haʊ̯s/	podobné českému AU
/ɔɪ̯/	neu /nɔɪ̯/	Začneme vyslovovat /ɔ/, ale “sklouzneme” někam mezi /ɪ/ a /⁠ʏ/. Pozor: nevyslovujeme jako české OJ!

Souhlásky

znak	příklady	poznámky
/ʔ​/	beachten /bəˈʔaxtən/	tzv. ráz – zvláštní hláska, kterou v češtině vyslovujeme mezi samohláskami, které nesplývají – např. máma a táta [ta:ta ʔa ma:ma] či používat [po.ʔuʒi:vat]
/b/	Blut /bluːt/	Na začátku slov se vyslovuje méně zněle než v češtině.
/​ç​/	ich /ɪç/	Tato zvláštní hláska zní podobně jako české CH. Vytváří se tak, že přibližně prostředek jazyka tlačíme k hornímu patru (jako při vyslovování J) a snažíme se tento průchod jakoby “profouknout”.
/d/	danke /ˈdaŋkə/	Na začátku slov se vyslovuje méně zněle než v češtině.
/d͡ʒ/	Dschungel /ˈʤʊŋl̩/	stejný zvuk jako třeba v českých slovech DŽungle či DŽbán
/f/	Vogel /ˈfoːgl/
/g/	gehen /ˈgeːən/	Na začátku slov se vyslovuje méně zněle než v češtině.
/h/	Hut /huːt/	Na rozdíl od češtiny není tato souhláska znělá.
/j/	jung /jʊŋ/
/k/	König /ˈkøːnɪç/	Vyslovuje se s přídechem, jakoby /kh/.
/l/	leise /ˈlaɪ̯zə/
/m/	Maus /maus/
/n/	Nase /ˈnaːzə/
/​ŋ​/	lang /laŋ/	Nosová souhláska, kterou vyslovujeme v češtině např. ve slovech MANGO, LENKA či PANKÁČ.
/p/	Paar /paːɐ/	Vyslovuje se s přídechem, jakoby /ph/.
/p͡f/	​ Apfel /ˈapfl/	P a F dohromady, jako když říkáme například PFUJ!
/r ʀ ʁ/	rot /roːt/, /ʀoːt/, /ʁoːt/	R má v němčině více podob, které jsou zaměnitelné. Konkrétní realizace často závisí na tom, odkud mluvčí pochází. /r/ je české, drnčivé R. /ʀ/ zní podobně jako české “ráčkování” (zvuk vytváříme “drnčením” zadní částí jazyka). /ʁ/ se vytváří tlačením zadní části jazyka směrem k patru/čípku (podobně jako /ç/).
/s/	lassen /ˈlasn/
/​ʃ​/	Schule /ˈʃuːlə/	stejné jako české Š
/t/	Tag /taːk/	Vyslovuje se s přídechem, jakoby /th/.
/​t͡s/	​ Katze /ˈkatsə/	stejné jako české C
/t͡ʃ​/	Deutsch /dɔɪ̯tʃ/	stejné jako české Č
/v/	Winter /ˈvɪntɐ/	Na začátku slov se vyslovuje méně zněle než v češtině.
/x/	lachen /ˈlaxn/	podobné českému CH, trochu více v krku
/z/	sechs /zεks/	Na začátku slov se vyslovuje méně zněle než v češtině.
/​ʒ/​	Genie /ʒəˈniː/	stejné jako české Ž

Přízvuk

znak	příklady	poznámky
/⁠ˈ⁠/	verstehen /fεɐˈʃteːən/	hlavní slovní přízvuk – slabika, před kterou je zapsán, je vyslovena silněji
/ˌ/	Unterbrechung /ˌʊntɐˈbʀɛçʊŋ/	vedlejší slovní přízvuk – slabika, před kterou je zapsán, je u dlouhých slov vyslovena o něco silněji než ostatní, avšak ne tak silně jako hlavní přízvuk

Většina fonetických znaků je v angličtině shodná s těmi, které jsme si tu ukázali. Odlišné jsou anglické krátké “a” (/ʌ/) a “o” (/ɒ/), a pak také dlouhé “a” (/ɑ:/) a “o” (/ɔ:/).

Německé dvojhlásky /aɪ̯/ a /aʊ̯/ jsou podobné anglickým /aɪ/ a /aʊ/, nicméně u těch německých se klade při výslovnosti větší důraz na začátek.

Pozor si ale dejte hlavně na znak pro “e”. Jelikož angličtina má pouze jeden typ této hlásky, používá většina fonetických přepisů pro zjednodušení znak /e/, ačkoli se ve skutečnosti jedná o /ɛ⁠/!