Výslovnost R v němčině záleží v první řadě na jeho pozici. Jinak se chová např. na začátku slov a slabik a jinak na jejich konci. To vše si podrobně vysvětlíme v tomto článku.

1) R na začátku

Vyskytne-li se R na začátku slova či slabiky (reisen, lehren), nebo po souhláskách (Gras, frei) máme na výběr tři rovnocenné spisovné varianty výslovnosti:

a) /ʀ/

Toto R známe i z češtiny jako tzv. “ráčkování”. Vzniká kmitáním čípku v zadní části dutiny ústní. Tato varianta je běžnější v severním Německu.

b) /ʁ/

Tato varianta R může někomu trochu připomínat “dávení”. Vzniká vzadu v dutině ústní a tvoří se vlastně podobně jako české CH /x/ (viz Výslovnost CH).
Jazyk (v tomto případě jeho kořen) se vyklene k měkkému patru a brání průchodu vzduchu. Toto R rovněž uslyšíte spíše na severu. Kromě toho je typické pro výslovnost třeba francouzštiny.

c) /r/

Toto R je velice podobné českému, pouze tolik nekmitá (většinou jazyk kmitne jednou či dvakrát). Tato varianta výslovnosti je rozšířena hlavně na jihu, tj. především v jižním Německu, Rakousku a Švýcarsku.

Příklady:

	/ʀ/ či /ʁ/	/r/
richtig	/ˈʁɪçtɪç/	/ˈrɪçtɪk/
traurig	/ˈtʁaʊ̯ʀɪç/ /ˈtʀaʊ̯ʁɪç/	/ˈtraʊ̯rɪk/
groß	/ɡʁoːs/	/ɡroːs/
raten	/ˈʁaːtn̩/	/ˈraːtn̩/

2) R na konci

Vyskytne-li se R na konci slabiky nebo slova, vyslovuje se oslabeně. Základní informace o tomto jevu jste si mohli přečíst v článku Výslovnost koncového -E a -ER.
Oslabená výslovnost se blíží téměř hlásce /a/, proto ji značíme /ɐ/.
Pozor: Studenti často chybně vyslovují buď tvrdé české /r/ nebo anglické krátké /ə/ – ani jedno není správně!

S touto výslovností se setkáte:

a) po dlouhé samohlásce

ihr /iːɐ̯/
vor /foːɐ̯/
Uhr /uːɐ̯/
werden /ˈveːɐ̯dn̩/
erst /ɛʁst/ nebo /eːɐ̯st/  

b) v nepřízvučných předponách (er-, ver-, zer-)

Mnoho rodilých mluvčích oslabuje v těchto předponách výslovnost natolik, že místo /-ɛɐ̯-/ zůstane dokonce jen samotné /-ɐ-/.
Pozor – rozhodně ne /-ə-/ jako v angličtině!

erklären /ɛɐ̯ˈklɛːʁən/ nebo /ɐˈklɛːʁən/
vergessen /fɛɐ̯ˈɡɛsn̩/ nebo /fɐˈɡɛsn̩/
(ne (/vəˈɡɛsn̩/)

zerbrechen /t͡sɛɐ̯ˈbʁɛçn̩/ nebo /t͡sɐˈbʁɛçn̩/
(ne /t͡səˈbʁɛçn̩/)

c) v koncovém -er

Lehrer /ˈleːʁɐ/
Vater /ˈfaːtɐ/
später /ˈʃpɛːtɐ/
besser /ˈbɛsɐ/ 

Jak vidíme, v těchto případech se severoněmecká ^*1 a jihoněmecká ^*2 výslovnost příliš neliší, všude slyšíme /ɐ/.

Jak už bylo zmíněno, důležité je opravdu vyslovovat na konci /ɐ/ a nikoli /ə/, abychom nezměnili význam slova:
die Bitte / bitte /ˈbɪtə/ ^*3
bitter /ˈbɪtɐ/  ^*4

Spiele / ich spiele /ˈʃpiːlə/ ^*5
Spieler /ˈʃpiːlɐ/  ^*6

Liebe / ich liebe /ˈliːbə/ ^*7
lieber /ˈliːbɐ/  ^*8

Shrnutí

Nesprávnou výslovností můžete ostatní zmást, v tomto případě poměrně znatelně. Zkuste proto dbát na to, aby zde i ve vaší výslovnosti zmizelo tvrdé české R či nesprávné koncové /ə/.

V angličtině existuje pouze jeden typ R, který se odborně značí /ɹ/ . Právě proto, že prakticky existuje jen jediná varianta ^*9 této hlásky, užívá se ve slovnících pro zjednodušení obyčejné /r/.

Na začátku slov a slabik (right, correct) zazní toto R vždy, na konci slov a slabik pouze v americké angličtině.

I v angličtině se někdy – v neformální výslovnosti – může -er vyslovit až jako /ɐ/ – tak vznikla slova typu GANGSTA, PLAYA apod.