Výslovnost ä, ö, ü

Přehlásky jsou jevem, který mnozí vnímají jako německé specifikum, protože čeština, ale např. ani jiné “velké” evropské jazyky je nepoužívají.

Původ

Přehlásky pocházejí z původního pravopisu ae, oe a ue. Písmeno e se psalo zmenšené nad předchozí samohlásku. Postupně bylo e nahrazeno pouze dvojtečkou či dvojčárkou (viz úvodní obrázek). I v jiných jazycích zůstaly pozůstatky takových úprav, např. české ů bývalo uo.

Užití

Často (ale samozřejmě ne výhradně) se přehlásky objevují při tvoření množného čísla, stupňování či v tvarech sloves (silná slovesa v přítomném čase, konjunktivy…), ale i při změnách slovních druhů (přídavné jméno vytvořené z podstatného apod.).

Výslovnost

Dnes se podíváme na to, jak přehlásky vyslovovat.
Níže vidíte, že může jít o výslovnost krátkou či dlouhou – jak délku poznat vám pomůže náš článek.

ä

Přehlasované A (tedy Ä) vyslovujeme standardní výslovností jako krátké /ɛ/ nebo dlouhé /ɛː/ (stejné jako české E a É).

Písmeno ä se dále objevuje ještě ve dvojhlásce äu /ɔɪ̯/, ale o tom se dočtete více v článku Výslovnost dvojhlásek.

der März /mɛʁt͡s/ ^*1
ähnlich /ˈɛːnlɪç/ ^*2
spät /ʃpɛːt/  ^*3

der Apfel /ˈap͡fl̩/  *4	→	die Äpfel /ˈɛp͡fəl/  *5
der Mann /man/  *6	→	die Männer /ˈmɛnɐ/  *7
warm /vaʁm/  *8	→	wärmer /ˈvɛʁmɐ/  *9
zu fahren /ˈfaːʁən/  *10	→	er fährt /fɛːɐ̯t/  *11
ich war /vaːɐ̯/  *12	→	ich wäre /ˈvɛːʁə/  *13

Pozor: V mluvené němčině je dnes /ɛː/ v mnoha případech nahrazeno /eː/, takže Beeren ^*14 a Bären ^*15 zní stejně.

ö

Správná výslovnost přehlasovaného O (tedy Ö) vychází z obou variant E – jak na ně, se dočtete v článku Výslovnost E.

Krátkou variantu /œ/ vytvoříme tak, že vyslovíme /ɛ/ se zaokrouhlenými rty:
zwölf /t͡svœlf/  ^*16

Dlouhou variantu /øː/ vyslovíme jako /eː/, rovněž se zaokrouhlenými rty:
schön /ʃøːn/  ^*17

der Stock /ʃtɔk/  *18	→	die Stöcke /ˈʃtœkə/  *19
der Vogel /ˈfoːɡl̩/  *20	→	die Vögel /ˈføːɡl̩/  *21
groß /ɡʁoːs/  *22	→	größer /ˈɡʁøːsɐ/  *23

ü

Správná výslovnost přehlasovaného U (tedy Ü) vychází z obou variant I.

Krátkou variantu /ʏ/ vytvoříme tak, že vyslovíme /ɪ/ se zaokrouhlenými rty:
müssen /ˈmʏsn̩/ ^*24
das Stück /ʃtʏk/  ^*25

Dlouhou variantu /yː/ vyslovíme jako /iː/, rovněž se zaokrouhlenými rty:
über /ˈyːbɐ/ ^*26
für /fyːɐ̯/ ^*27
führen /ˈfyːʁən/  ^*28

der Kuss /kʊs/  *29	→	die Küsse /ˈkʏsə/  *30
der Fuß /fuːs/  *31	→	die Füße /ˈfyːsə/  *32
die Schule /ˈʃuːlə/  *33	→	der Schüler /ˈʃyːlɐ/  *34
die Wut /vuːt/  *35	→	wütend /ˈvyːtn̩t/  *36
der Ruhm /ʁuːm/  *37	→	berühmt /bəˈʁyːmt/  *38
der Wunsch /vʊnʃ/  *39	→	wünschen /ˈvʏnʃn̩/  *40

Angličtina nepoužívá prakticky žádnou diakritiku (pouze v přejatých slovech), nicméně s hláskovými změnami, které jsme viděli výše se můžeme setkat i zde, např.

Fuß → Füße
foot → feet

Zahn → Zähne
tooth → teeth