Vedlejší věty # 1 – věta podmětná a předmětná; nepřímá řeč

V předchozích článcích jsme si ujasnili, jaké typy slovosledu existují a co to znamená věta hlavní a věta vedlejší. V dnešním článku se podíváme na první typ vedlejších vět, věty podmětné a předmětné. Nenechte se odradit zvláštními názvy – uvidíte, že to není žádná věda.

1) Věta podmětná

Ve vedlejší větě podmětné se lze zjednodušeně řečeno zeptat Kdo? Co?

Es freut mich, dass du endlich geheiratet hast.  ^*1

→ Těší mne KDO/CO? Že ses konečně oženil.

Was ist geschehen und wer hat das gemacht, ist unklar.  ^*2

→ KDO/CO je nejasné? To, co se událo a kdo to udělal.

Slovosled

Pokud je první hlavní věta, začíná vedlejší věta zpravidla spojkou a slovosled hlavní věty je Typ I.
Pokud ale začínáme vedlejší větou, bude v hlavní větě slovosled typu II:

Es ist doch klar, dass ich dir helfe. ^*3
Dass ich dir helfe, ist doch klar.  ^*4

Všimněte si, že v druhém příkladu vypadlo zájmeno es.

Další příklady:

Wer nichts macht, hat nichts. ^*5
Es ist nicht gut, dass du gar nichts liest. ^*6
Dass ich dich beleidigt habe, tut mir sehr leid.  ^*7

2) Věta předmětná

V předmětné větě se – opět zjednodušeně řečeno – ptáme Koho? Co?

Er sah, dass es gut ist.  ^*8

→ Viděl KOHO/CO? Že je to dobré.

Ich frage mich, ob du wirklich so dumm bist.  ^*9

→ Ptám se (na) KOHO/CO? Zda jsi opravdu tak hloupý.

Výměna vět je opět možná, se stejným výsledkem jako u věty předmětné.

Peter wusste sofort, dass es ein Fehler war. ^*10
Dass es ein Fehler war, wusste Peter sofort.  ^*11

Bez spojky

Věty se spojkou dass se dají mnohdy vyjádřit i bez ní. Slovosled Typu III se pak změní na “obyčejný” (Typ I).

Ich glaube, dass wir Regen bekommen.
→ Ich glaube, wir bekommen Regen.  ^*12

Ich weiß, dass er unschuldig ist.
→ Ich weiß, er ist unschuldig.  ^*13

Ich erinnere mich, dass sie schwarzes Haar hatte.
→ Ich erinnere mich, sie hatte schwarzes Haar.  ^*14

DASS…

Spojka dass má dva významy: že a aby. Podle kontextu se dá většinou pochopit, o které použití se jedná.

Er wünscht, dass du bald zu ihm kommst.

→ Přeje si, abys k němu brzy přišel.

Er sagt, dass du bald zu ihm kommst.

→ Říká, že k němu brzy přijdeš.

Podívejte se na následující věty a zkuste dle souvislosti poznat, zda se jedná o spojku “že” či “aby”.

Ich glaube nicht, dass das irgendeine Bedeutung hat. ^*15
Ich wollte nur, dass du mir glaubst. ^*16
Das Wichtigste ist, dass sie nicht wissen, dass wir hier sind. ^*17
Es war sein Wunsch, dass du zu ihm zurückkehren solltest.  ^*18

U poslední věty si všimněte použití modálního slovesa sollen. Do češtiny ho většinou nepřekládáme, ale spojení se spojky dass (= aby) a modálního slovesa je poměrně hojně užívané.

Er sagt, dass du es machen sollst. ^*19
Man hat ihm erlaubt, dass er später kommen darf.  ^*20

Prý…

Chceme-li zdůraznit, že pouze sdělujeme, co říkal někdo jiný, a že si ale úplně nejsme jisti, zda je to pravda, použijeme ve vedlejší větě konjunktiv.

O konjunktivu si jednak můžete přečíst ve zvláštní článku, jednak o něm bude řeč níže v části o nepřímé řeči.

Porovnejte:

Ich hörte, dass Ulrike krank ist.  ^*21

→ Myslím si, že je to pravda. (použijeme přítomný tvar)

Ich hörte, dass Ulrike krank sei.  ^*22

→ Pochybuji, říkám “prý”, “říkají”, “podle něj/ní” apod. (použijeme konjunktiv přítomný)

Nicméně hranice mezi těmito dvěma způsoby není zcela ostrá a jsou většinou zaměnitelné bez znatelného významového rozdílu.

Nepřímá řeč

Pro reprodukci cizí řeči můžeme v němčině použít vedlejších vět s dass, ale často se používá bezspojková věta (bez dass).
V psaných projevech se v tomto případě užívá často konjunktiv, který nám ukazuje, že se jedná o reprodukovanou řeč. Jinak by totiž tyto vedlejší věty stavbou vypadaly jako věty hlavní.

a) ve spisovné němčině se používají
1) konjunktivy I. řady (Konjunktiv I), pokud se liší od přítomných tvarů
2) konjunktivy II. řady (Konjunktiv II), pokud Konjunktiv I vypadá stejně jako přítomný tvar
3) konjunktivy II. řady (Konjunktiv II), pokud chce mluvčí vyjádřit svou pochybnost

b) v mluvené němčině (ale v dnešní době někdy i v psané) se používají v podstatě už jen konjunktivy II. řady.

Přehled

sdělení	k reproduci užíváme
	ve spisovné němčině	k rozlišení / v mluvené němčině
v přítomném čase	konjunktiv přítomný	konjunktiv préterita
v minulém čase	konjunktiv perfekta	konjunktiv plusquamperfekta
v budoucím čase	konjunktiv budoucí	opis s würde + infinitiv (kondicionál přítomný)

Příklady

sdělení	nepřímá řeč
	ve spisovné němčině	k rozlišení / v mluvené němčině
Herr Müller ist krank.  *23	Der Artz sagt, Herr Müller sei krank.  *24	Der Artz sagt, Herr Müller wäre krank.  *25
Herr Müller war krank. / Herr Müller ist krank gewesen.  *26	Der Artz sagt, Herr Müller sei krank gewesen.  *27	Der Artz sagt, Herr Müller wäre krank gewesen.  *28
Herr Müller wird bald aufstehen.  *29	Der Artz sagt, Herr Müller werde bald aufstehen.  *30	Der Artz sagt, Herr Müller würde bald aufstehen.  *31

Další příklady:

Die Mutter sagt, wir hätten heute Besuch. ^*32
Die Mutter sagt, wir hätten gestern Besuch gehabt. ^*33
Die Mutter sagt, wir würden morgen einen Ausflug machen.  ^*34

Závěr

Můžeme si zapamatovat, že ve vedlejších větách podmětných a předmětných používáme většinou “obyčejných” tvarů (přítomných, minulých…). Pokud ale chceme vyjádřit pochybnost nebo používáme nepřímou řeč bez spojky dass, užijeme konjuktiv.