Vydáno dne 21.01.2020
Co je věta vedlejší věta podmětná a předmětná, jaký se v nich
užívá slovosled a spojky, jak používat nepřímou řeč.
V předchozích článcích jsme si ujasnili, jaké typy slovosledu existují a co to znamená věta hlavní a věta vedlejší. V dnešním článku se podíváme na první typ vedlejších vět, věty podmětné a předmětné. Nenechte se odradit zvláštními názvy – uvidíte, že to není žádná věda.
Ve vedlejší větě podmětné se lze zjednodušeně řečeno zeptat Kdo? Co?
Es freut mich, dass du endlich geheiratet hast. *1
→ Těší mne KDO/CO? Že ses konečně oženil.
Was ist geschehen und wer hat das gemacht, ist unklar. *2
→ KDO/CO je nejasné? To, co se událo a kdo to udělal.
Pokud je první hlavní věta,
začíná vedlejší věta zpravidla spojkou a slovosled
hlavní věty je Typ I.
Pokud ale začínáme vedlejší
větou, bude v hlavní větě slovosled typu II:
Es ist doch klar, dass ich dir helfe. *3
Dass ich dir helfe, ist doch klar. *4
Všimněte si, že v druhém příkladu vypadlo zájmeno es.
Další příklady:
Wer nichts macht, hat nichts. *5
Es ist nicht gut, dass du gar nichts liest. *6
Dass ich dich beleidigt habe, tut mir sehr leid. *7
V předmětné větě se – opět zjednodušeně řečeno – ptáme Koho? Co?
Er sah, dass es gut ist. *8
→ Viděl KOHO/CO? Že je to dobré.
Ich frage mich, ob du wirklich so dumm bist. *9
→ Ptám se (na) KOHO/CO? Zda jsi opravdu tak hloupý.
Výměna vět je opět možná, se stejným výsledkem jako u věty předmětné.
Peter wusste sofort, dass es ein Fehler war. *10
Dass es ein Fehler war, wusste Peter sofort. *11
Věty se spojkou dass se dají mnohdy vyjádřit i bez ní. Slovosled Typu III se pak změní na “obyčejný” (Typ I).
Ich glaube, dass wir Regen bekommen.
→ Ich glaube, wir bekommen Regen. *12
Ich weiß, dass er unschuldig ist.
→ Ich weiß, er ist unschuldig. *13
Ich erinnere mich, dass sie schwarzes Haar hatte.
→ Ich erinnere mich, sie hatte schwarzes Haar. *14
Spojka dass má dva významy: že a aby. Podle kontextu se dá většinou pochopit, o které použití se jedná.
Er wünscht, dass du bald zu ihm kommst.
→ Přeje si, abys k němu brzy přišel.
Er sagt, dass du bald zu ihm kommst.
→ Říká, že k němu brzy přijdeš.
Podívejte se na následující věty a zkuste dle souvislosti poznat, zda se jedná o spojku “že” či “aby”.
Ich glaube nicht, dass das irgendeine Bedeutung hat. *15
Ich wollte nur, dass du mir glaubst. *16
Das Wichtigste ist, dass sie nicht wissen, dass wir hier sind. *17
Es war sein Wunsch, dass du zu ihm zurückkehren solltest. *18
U poslední věty si všimněte použití modálního slovesa sollen. Do češtiny ho většinou nepřekládáme, ale spojení se spojky dass (= aby) a modálního slovesa je poměrně hojně užívané.
Er sagt, dass du es machen sollst. *19
Man hat ihm erlaubt, dass er später kommen darf. *20
Chceme-li zdůraznit, že pouze sdělujeme, co říkal někdo jiný, a že si ale úplně nejsme jisti, zda je to pravda, použijeme ve vedlejší větě konjunktiv.
O konjunktivu si jednak můžete přečíst ve zvláštní článku, jednak o něm bude řeč níže v části o nepřímé řeči.
Porovnejte:
Ich hörte, dass Ulrike krank ist. *21
→ Myslím si, že je to pravda. (použijeme přítomný tvar)
Ich hörte, dass Ulrike krank sei. *22
→ Pochybuji, říkám “prý”, “říkají”, “podle něj/ní” apod. (použijeme konjunktiv přítomný)
Nicméně hranice mezi těmito dvěma způsoby není zcela ostrá a jsou většinou zaměnitelné bez znatelného významového rozdílu.
Pro reprodukci cizí řeči můžeme v němčině použít vedlejších vět
s dass, ale často se používá
bezspojková věta (bez dass).
V psaných projevech se v tomto případě užívá často
konjunktiv, který nám ukazuje, že se jedná
o reprodukovanou řeč. Jinak by totiž tyto vedlejší věty stavbou vypadaly
jako věty hlavní.
a) ve spisovné němčině se
používají
1) konjunktivy I. řady (Konjunktiv I), pokud se
liší od přítomných tvarů
2) konjunktivy II. řady (Konjunktiv II), pokud Konjunktiv
I vypadá stejně jako přítomný tvar
3) konjunktivy II. řady (Konjunktiv II), pokud chce mluvčí
vyjádřit svou pochybnost
b) v mluvené němčině (ale v dnešní době někdy i v psané) se používají v podstatě už jen konjunktivy II. řady.
sdělení | k reproduci užíváme | |
---|---|---|
ve spisovné němčině | k rozlišení / v mluvené němčině | |
v přítomném čase | konjunktiv přítomný | konjunktiv préterita |
v minulém čase | konjunktiv perfekta | konjunktiv plusquamperfekta |
v budoucím čase | konjunktiv budoucí | opis s würde + infinitiv (kondicionál přítomný) |
sdělení | nepřímá řeč | |
---|---|---|
ve spisovné němčině | k rozlišení / v mluvené němčině | |
Herr Müller ist krank. *23 | Der Artz sagt, Herr Müller sei krank. *24 | Der Artz sagt, Herr Müller wäre krank. *25 |
Herr Müller war krank. / Herr Müller ist krank gewesen. *26 | Der Artz sagt, Herr Müller sei krank gewesen. *27 | Der Artz sagt, Herr Müller wäre krank gewesen. *28 |
Herr Müller wird bald aufstehen. *29 | Der Artz sagt, Herr Müller werde bald aufstehen. *30 | Der Artz sagt, Herr Müller würde bald aufstehen. *31 |
Další příklady:
Die Mutter sagt, wir hätten heute Besuch. *32
Die Mutter sagt, wir hätten gestern Besuch gehabt. *33
Die Mutter sagt, wir würden morgen einen Ausflug machen. *34
Můžeme si zapamatovat, že ve vedlejších větách podmětných a předmětných používáme většinou “obyčejných” tvarů (přítomných, minulých…). Pokud ale chceme vyjádřit pochybnost nebo používáme nepřímou řeč bez spojky dass, užijeme konjuktiv.