Podmínkové věty
Podmínkové věty vyjadřují podmínku skutečnou nebo
neskutečnou.
Zjednodušeně si lze představit, že ve skutečné podmínce
mluvíme o něčem, co se může s velkou pravděpodobností stát.
V neskutečné o něčem, co by se stát mohlo, ale je to
nepravděpodobné, případně o tom, co se v minulosti mohlo stát, ale
nestalo.
Podmínkové věty jsou uvozovány spojkami wenn /vɛn/ *1 a falls /fals/ *2, nebo mohou být beze spojky.
Skutečná podmínka
Wenn er es sagt, musst du es glauben. *3
Wenn er es nicht wusste, konnte er natürlich nichts tun. *4
Falls sich diese Methode nicht bewährt hat, muss man eine andere versuchen. *5
Jak vidíte, ve skutečných podmínkách používáme čas přítomný či minulý, stejně jako v češtině.
Mluvíme-li o budoucnosti, použijeme ve vedlejší větě přítomný čas i tam, kde čeština užívá budoucího vyjádření.
Wenn es regnet, werden wir zu Hause bleiben. *6
Falls er noch eine Flugkarte bekommt, fliegt er morgen. *7
Hlavní věta může být uvozena výrazy so nebo dann.
Wenn du mir hilfst, so helfe ich dir auch. *8
Wenn sie mit dem Bus kommt, dann hole ich sie von der Haltestelle ab. *9
Neskutečná podmínka
Neskutečnou podmínku lze ještě dále dělit dle toho, zda hovoříme o přítomnosti/budoucnosti a nebo minulosti. K jeho vytvoření budeme potřebovat konjunktiv – jak na něj si můžete oživit v tomto starší článku.
Přítomnost / budoucnost, kterou lze případně změnit
Chceme-li říci, že něco může nastat teď nebo později, splní-li se nějaká (zpravidla nepravděpodobná či obtížná) podmínka, použijeme konjunktiv préterita.
Wenn ich nicht krank wäre, könnte ich auch kommen. *10
Wenn du wieder weg müsstest, wäre ich traurig. *11
Použít lze i opis s würden:
Wenn ich es wüsste, würde ich nicht fragen. *12
Wenn sie jetzt käme, würden wir gleich beginnen. *13
Opis se používá především tam, kde konjunktiv préterita není dobře rozeznatelný od oznamovacího způsobu v préteritu (tj. u všech slabých sloves – např. kaufte, setzte, hörte…) nebo je málo užívaný (ich schlösse, ich flöge…)
Wenn dieser Sportler regelmäßig trainieren würde, könnte er mehr erreichen. *14
Wenn ich fliegen würde, könnte ich noch heute abend in London sein. *15
Použít lze i kombinaci s modálními slovesy – vyjadřujeme tím odstíny možnosti, eventuality apod.
Es wäre nett von Ihnen, wenn Sie mich begleiten könnten / möchten. *16
Wenn er regnen sollte, würden wir zu Hause bleiben. *17
Wenn ich bis 3 Uhr nicht kommen sollte, warte auf mich nicht mehr. *18
Minulost, kterou už nelze změnit
Chceme-li spekulovat, jak se mohly věci vyvíjet v minulosti (kterou ale ve skutečnosti už změnit nemůžeme), použijeme konjunktiv plusquamperfekta.
Wenn es mir gestern nicht schlecht gewesen wäre, wäre ich bestimmt gekommen. *19
Wenn der Sportler regelmäßig trainiert hätte, hätte er mehr erreichen können. *20
Wenn ich mich rechtzeitig auf den Weg gemacht hätte, hätte ich noch gestern in Berlin ankommen können. *21
U neskutečných podmínek v minulosti se nedejte splést češtinou. Současný jazyk již zřídka používá výrazy “byl bych býval” apod. – proto je zde ani v překladu neuvádím. Dvě věty potom mohou mít stejný překlad, ale zcela jiný význam:
Kdybys ji opravdu miloval, tak by sis ji vzal.
Wenn du sie wirklich lieben würdest, würdest du sie heiraten. = Ale ty ji nemiluješ a nevezmeš si ji (nechceš si ji vzít, teď).
Wenn du sie wirklich geliebt hättest, hättest du sie geheiratet. = Ale tys ji nemiloval a nevzal sis ji (je to pryč, v minulosti, nelze to změnit).
Beze spojky
U obou typů podmínkových vět lze vynechat spojku. Vedlejší věta (udává podmínku) má pak vlastně pořádek slov věty tázací (typ II). kdežto hlavní věta (udává důsledek) bývá uvozena spojkou so a má “obyčejný” slovosled typu I.
Hilfst du mir, so helfe ich dir auch. *22
Wären sie nicht so hochmütig, so würden sie bestimmt auch kommen. *23
Wäre ich gestern nicht so müde gewesen, so hätte ich dich angerufen. *24
Sollte es regnen, würden wir ins Kino gehen. *25
Hättest du sie geliebt, dann hättest du sie geheiratet. *26
Anglické podmínkové věty se tvoří částečně podobným způsobem (pomocí would), částečně odlišným (místo konjunktivu se užívá minulý a předminulý tvar). I v bezpředložková verze je v angličtině možná. Veškeré podrobnosti najdete přehledně vysvětlené v článku či celé sekci na Help for English.
- jestliže, kdyby
- jestliže, v případě že
- Když to říká, musíš tomu věřit.
- Jestli to nevěděl, nemohl samozřejmě nic dělat.
- Neosvědčila-li se tato metoda, musí se zkusit nějaká jiná.
- Jestli bude pršet, zůstaneme doma.
- Poletí zítra, pokud ještě dostane letenku.
- Když mi pomůžeš, tak ti také pomůžu.
- Jestli přijede autobusem, vyzvednu ji na zastávce.
- Kdybych nebyl nemocný, mohl bych také přijít.
- Kdybys musel zase pryč, byla bych smutná.
- Kdybych to věděl, tak bych se neptal.
- Kdyby teď přišla, hned bychom začali.
- Kdyby tenhle sportovec pravidelně trénoval, mohl by dosáhnout víc.
- Kdybych letěl letadlem, mohl bych být už dnes večer v Londýně.
- Bylo by od Vás milé, kdybyste mě doprovodil (mohl/chtěl doprovodit).
- Kdyby snad pršelo (kdyby snad mělo pršet), zůstali bychom doma.
- Kdybych snad nepřišel do 3 hodin, už na mne nečekej.
- Kdyby mi včera nebylo špatně, určitě bych přišel.
- Kdyby ten sportovec více trénoval, dosáhl by více.
- Kdybych včas vyrazil, byl bych v Berlíně už včera.
- Když mi pomůžeš, také ti pomohu. / Pomůžeš-li mi, pomohu ti také.
- Kdyby nebyli tak namyšlení, také by jistě přišli.
- Kdybych nebyl včera tak unavený, tak bych ti zavolal.
- Kdyby snad pršelo, šli bychom do kina.
- Kdybys ji opravdu miloval, tak by sis ji vzal.