Konjunktiv

V němčině rozlišujeme tři slovesné způsoby: oznamovací, rozkazovací a konjunktiv. Jak se slovesa chovají v prvních dvou případech jsme si již z velké části vysvětlili v našich předchozích článcích. Dnes se podíváme na konjunktiv.

Konjunktiv je jev, který nemá v češtině přesnou obdobu, proto je důležité hned od začátku pochopit, jak funguje a kdy se používá. Někdy odpovídá českému podmiňovacímu způsobu, jindy ale vyjadřuje neskutečnost, možnost, nejistotu, subjektivní mínění či přání.

Rozlišujeme konjunktiv I. a II. stupně, které obvykle označujeme jako Konjunktiv I a Konjunktiv II. Používají se i označení konjunktiv přítomného času a konjunktiv préterita – proč, to si ukážeme níže.

Tvoření

Konjunktiv I (přítomného času)

Konjunktiv I tvoříme velice snadným způsobem – vezmeme infinitiv, odstraníme -(e)n a přidáme tyto koncovky:

	singulár	plurál
1.	-e	-en
2.	-est	-et
3.	-e	-en

Silná slovesa v Konjunktivu I ani nepřehlasují, ani nemění kmenovou souhlásku!

oznamovací	konjunktiv I
ich suche	ich suche
ich arbeite	ich arbeite
du trägst	du tragest
du siehst	du sehest
er kann	er könne
er muss	er müsse
sie weiß	sie wisse

Jedinou výjimkou je sloveso sein, kde se v 1. a 3. osobě sg. nepřidává -e.

ich bin	ich sei
er ist	er sei

Konjunktiv II (préterita)

Konjunktiv II tvoříme také docela jednoduše

• u slabých sloves od oznamovacího tvaru préterita (s přidaným -t-: suchen → suchten, arbeiten → arbeiteten)
• u silných sloves použijeme rovněž oznamovací tvar préterita, nicméně slovesa schopná přehlásky přehlasují

oznamovací	konjunktiv II
ich suchte	ich suchte
ich blieb	ich bliebe
ich kam	ich käme
ich konnte	ich könnte
ich musste	ich müsste
ich war	ich wäre

Výjimkou jsou slovesa sollen a wollen, která nepřehlasují.

oznamovací	konjunktiv II
ich wollte	ich wollte
ich sollte	ich sollte

Složené tvary

Konjunktiv časů, které používají pomocná slovesa, utvoříme tak, že dáme pomocné sloveso do tvaru konjunktivu.

čas	oznamovací	konjunktiv
perfektum	er hat gesagt	er habe gesagt
	er ist gekommen	er sei gekommen
plusquamperfektum	ich hatte gemacht	ich hätte gemacht
	ich war gelaufen	ich wäre gelaufen
budoucí čas	er wird machen	er werde machen

---

Použití

V němčině je možné vytvořit konjunktiv od všech časů. Někdy existuje i více způsobů, jak vyjádřit totéž. Protože čeština nemá někdy přesné protějšky těchto vyjádření, je vždy více než překlad důležitý smysl.

Pro lepší orientaci si následující výklad rozdělíme na věty hlavní (mohou stát samostatně) a vedlejší (jsou spojeny s jinou větou a nějakým způsobem na ní závisí).

Konjunktiv ve větách hlavních

Konjunktiv I je v hlavních větách málo používaný, potřebujeme ho prakticky pouze pro různá zvolání typu

Es lebe der König! ^*1.

Mnohem důležitější je pro nás Konjunktiv II, kde čeština nejčastěji používá tvar podmiňovacího způsobu. Takové věty vyjadřují hlavně přání, možnost, skromné mínění či pochybnost.
Všechny zmíněné možnosti lze užít, mluvíme-li a) o přítomnosti nebo b) o minulosti. Ukážeme si obojí paralelně.

	přítomnost	minulost
	(konjunktiv préterita)	(konjunktiv plusquamperfekta)
přání	Käme er endlich!  *2	Wäre er gekommen!  *3
	Wenn sie schon da wäre!  *4	Hätte er doch mehr achtgegeben!  *5
možnost	Das wäre möglich.  *6	Das wäre möglich gewesen.  *7
	Man brauchte mehr Geld dafür.  *8	Man hätte mehr Geld dafür gebraucht.  *9
skromné mínění	Ich hätte einen Vorschlag.  *10	So wäre es viellecht besser gewesen.  *11
	Das machte ich nicht.  *12
pochybnost	Er hätte keine Zeit?  *13	Er hätte keine Zeit gehabt?  *14
	Er wäre unschuldig?  *15	Er wäre unschuldig gewesen?  *16

Konjunktiv ve větách vedlejších

Ve vedlejší větě vyjadřuje konjunktiv přání, možnost nebo názor, s nímž se mluvčí neztotožňuje.
Podrobněji je použití konjunktivu rozebráno např. v těchto článcích zaměřených na jednotlivé druhy vedlejších vět:
Vedlejší věty Článek číslo 1 nebyl nenalezen! – Věty podmětné a předmětné; nepřímá řeč
Vedlejší věty Článek číslo 5 nebyl nenalezen! – Věty podmínkové
Vedlejší věty Článek číslo 4 nebyl nenalezen! – Věty účelové

Nyní si pro ilustraci uvedeme jen pár příkladů:

Ich hörte, dass Alice krank sei. ^*17
Dein Vater hat mir gesagt, dass du nicht zu Hause sei. ^*18
Er fragte mich, wo wir wohl wären. ^*19
Sie stellte sich, als ob sie nichts davon wüsste.  ^*20

Wenn ich nicht so müde wäre, könnte ich auch kommen. ^*21
Wenn ich gestern nicht so müde gewesen wäre, wäre ich auch gekommen. ^*22
Koste es, was es wolle, wir müssen es kaufen.  ^*23

---

Opis konjuktivu préterita pomocí würde

Především kvůli rozlišení od tvaru “obyčejného” préterita je dnes v drtivé většině případů konjunktiv préterita nahrazován opisným tvarem würde + infinitiv.

Ich würde kommen. = Ich käme.  ^*24

Das würde ich nicht machen. = Das machte ich nicht.  ^*25

Wir würden bleiben, aber wir können nicht. = Wir blieben, aber wir können nicht.  ^*26

Pouze u sloves pomocných (sein, haben) a modálních je konjunktiv préterita stále používán.

Wir wären sehr froh, wenn es gelungen wäre. ^*27
Ich würde dich gern helfen, wenn ich ein Auto hätte. ^*28
Dürfte ich was vorschlagen?  ^*29

V trpném rodě lze použít oba způsoby.

Ich würde gesucht. ^*30 – konjunktiv préterita
Ich würde gesucht werden ^*31 – opis

Závěr

Možná vás vyděsilo velké množství možností, které konjunktiv skýtá. Nenechte se tím odradit – konjunktiv je přirozenou součástí němčiny, kterou se jistě postupně naučíte používat.