Základní jazyková terminologie

Každý student, který to se studiem jazyka myslí vážně, potřebuje i při výuce a učení dříve či později přejít z češtiny do němčiny.
Ať už si tedy občas potřebujeme najít v gramatické příručce něco o slovosledu, sledujeme výuková videa na Youtube či nám učitel vysvětluje, proč jsme použili špatný pád, je dobré rozumět výrazům jako Dativ, Substantiv či Fall.

Potřebujeme teorii?

Možná si leckdo z vás teď říká, že jste ani v češtině nikdy nepotřebovali vědět, co je přídavné jméno či příslovce, tak k čemu to v cizím jazyce.
Samozřejmě, že se cizí jazyk dá naučit i bez znalosti jazykové terminologie a vlastně i bez jakéhokoli učení gramatiky a další teorie – vždyť stačí jen číst, poslouchat a povídat si s někým, kdo daný jazyk ovládá. To je jistě pravda, nicméně doba, za kterou se tímto způsobem jazyk kvalitně naučíme se tím zaprvé docela prodlouží ^*1, a zadruhé musí jít o poměrně intenzivní kontakt porovnatelný s dlouhodobým pobytem v cizí zemi – a toho není většina studentů schopna dosáhnout.
Proto silně doporučuji doplňovat četbu a poslech i teorií – pochopení pravidel jazyka vám umožní mluvit a psát správně bez neustálé metody pokus-omyl. A právě k tomu budete potřebovat pár termínů, bez nichž se neobejdete.

Slovní druhy

V každém jazyce se dají slova rozdělit podle funkce do kategorií, na takzvané slovní druhy. Nejdůležitějšími slovními druhy jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a příslovce. Dále pracujeme s předložkami a spojkami.
Níže si v přehledu nejprve krátce vysvětlíme, co slovní druh označuje a poté si řekneme, jaké je německé označení v jednotném a množném čísle.

Podrobnější výklad k některým jevům najdete ve vložených odkazech na starší články.

Podstatná jména

Podstatná jména jsou slova, která označují lidi, zvířata, věci apod., např. die Frau ^*2, der Baum ^*3, das Auge  ^*4

das Substantiv /ˈzʊpstanˌtiːf/ ^*5 → Substantive /ˈzʊpstanˌtiːvə/  ^*6

Přídavná jména

Přídavná jména jsou slova, která označují vlastnosti věcí, lidí apod., např. blau ^*7, jung ^*8, schrecklich  ^*9

das Adjektiv /ˈatjɛktiːf/ ^*10 → Adjektive /ˈatjɛkˌtiːvə/  ^*11

Zájmena

Zájmena jsou slova, která používáme místo podstatných jmen nebo k jejich doplnění. Tedy místo Karl řekneme er ^*12, místo die Katze ^*13 řekneme sie ^*14. Nebo slovo Haus ^*15 doplníme zájmenem – mein Haus ^*16, dieses Haus ^*17.

das Pronomen /pʁoˈnoːmən/ ^*18 → Pronomina /pʁoˈnoːmina/  ^*19

Číslovky

Číslovky jsou slova, která udávají počet, množství, pořadí, násobky a pod.

das Numerale /numeˈʁaːlə/ ^*20 → Numeralia /numeˈʁaːli̯a/ nebo Numeralien /numeˈʁaːli̯ən/  ^*21

Často ale lidé používají i zjednodušeně prostě die Nummer ^*22 → Nummern  ^*23

Slovesa

Slovesa jsou slova, která říkají, co se děje, co kdo dělá, dělal, udělá apod., např. gehen ^*24, er spricht ^*25, das Flugzeug fiel ^*26.

das Verb /vɛʁp/ ^*27 → Verben /ˈvɛʁbn̩/  ^*28

das starke Verb ^*29
das schwache Verb  ^*30

unregelmäßiges Verb ^*31
regelmäßiges Verb  ^*32

trennbares Verb ^*33
untrennbares Verb  ^*34

Co přesně znamená silné, slabé či nepravidelné sloveso se dočtete v našem seriálu o nepravidelných slovesech.
O slovesech s odlučitelnou či neodlučitelnou předponou se pak dozvíte více v této sérii článku a testů.

Příslovce

Příslovce jsou slova, která upřesňují sloveso a děj, a říkají, jakým způsobem se daná věc děje, např. schnell ^*35, wirklich ^*36, sofort ^*37.

das Adverb /atˈvɛʁp/ ^*38 → Adverbien /atˈvɛʁbi̯ən/  ^*39

Předložky

Předložky stojí před podstatnými jmény a zájmeny, např. mit ^*40, ohne ^*41 či auf ^*42. Více se o předložkách dočtete v našich článcích.

die Präposition /pʁɛpoziˈt͡si̯oːn/ ^*43
→ Präpositionen /pʁɛpoziˈt͡si̯oːnə­n/  ^*44

Spojky

Spojky spojují slova a věty, např. und ^*45, weil ^*46, oder ^*47 apod. Více v článcích o větné stavbě.

die Konjunktion /kɔnjʊŋkˈt͡si̯oːn/ ^*48
→ Konjunktionen /kɔnjʊŋkˈt͡si­̯oːnən/  ^*49

Kategorie u podstatných jmen

Abychom mohli správně sestavovat věty, potřebujeme u podstatných jmen znát – jak si možná pamatujete ze školy – pád, číslo a rod.

pád

Čeština má 7 pádů, němčina 4 (viz článek).
der Fall /fal/ ^*50 → die Fälle /ˈfɛlə/  ^*51

der Nominativ /ˈnoːminaˌtiːf/ ^*52
der Genitiv /ˈɡeːnitiːf/ ^*53
der Dativ /ˈdaːtiːf/ ^*54
der Akkusativ /ˈakuzaˌtiːf/  ^*55

číslo

Číslo máme jednotné nebo množné, tzn. že mluvíme o jedné věci/člověku nebo více věcech/lidech. Potřebujeme ho hlavně k správnému určení tvaru slovesa.

der Singular /ˈzɪŋɡuˌlaːɐ̯/ ^*56
der Plural /ˈpluːʁaːl/  ^*57

rod

Rody máme tři: mužský, ženský a střední a potřebujeme je hlavně k určení správného tvaru členů a přídavných jmen.

das Femininum /ˈfeːmiˌniːnʊm/ ^*58 → feminin /ˌfemiˈniːn/ ^*59
das Maskulinum /ˈmaskuliːnʊm/ ^*60 → maskulin /ˌmaskuˈliːn/ ^*61
das Neutrum /ˈnɔɪ̯tʁʊm/ ^*62 → neutral /nɔɪ̯ˈtʁaːl/  ^*63

Použít lze tato slova např. následovně:

Der Baum ist ein Maskulinum.  ^*64

nebo

Der Baum ist maskulin.  ^*65

případně

Es gibt keine Endung im Singular vom Femininum.  ^*66

členy

Když už jsme zmínili členy, jak asi víte, v němčině existuje člen určitý, neurčitý a tzv. nulový.

der Artikel /ˌaʁˈtiːkl̩/ ^*67
der bestimmte Artikel /bəˈʃtɪmtə/ ^*68
der unbestimmte Artikel /ˈʊnbəʃtɪmtə/ ^*69
der Nullartikel /ˈnʊlʔaʁˌtiːkl̩/  ^*70

skloňování

U německých podstatných jmen potřebujeme také vědět, zda se skloňují tzv. silně, slabě nebo smíšeně (viz Skloňování podstatných jmen).

die Deklination /ˌdeklinaˈt͡si̯oːn/ ^*71
starke Deklination /ˈʃtaʁkə/ ^*72
schwache Deklination /ˈʃvaxə/ ^*73
gemischte Deklination /ɡəˈmɪʃtə/  ^*74

Další užitečná slůvka

Koncovka

Koncovka je písmeno, písmena či slabika, která se přidává na konec slova, aby se tak rozlišil např. pád, číslo, rod, čas apod.

die Endung /ˈɛndʊŋ/ ^*75
die Endsilbe /ˈɛntˌzɪlbə/  ^*76

die Fallendung  ^*77

Příklady:
Mann → Manns (pádová koncovka pro 2. pád)
gehen → gehst (koncovka pro druhou osobu jednotného čísla přítomného času)

Předpona

Předpona je písmeno, písmena či slabika, která se přidává na začátek slova a mění jeho význam.

die Vorsilbe /ˈfoːɐ̯ˌzɪlbə/ ^*78
trennbare Vorsilbe /ˈtʁɛnbaːʁə/ ^*79
untrennbare Vorsilbe /ʊnˈtʁɛnbaːʁə/  ^*80

Příklady:
fallen → gefallen (neodlučitelná předpona)
stellen → vorstellen (odlučitelná předpona)
Zeit → Urzeit (předpona u podstatného jmé­na)