Vydáno dne 03.08.2020
Víte, co znamenají slova jako Akkuzativ, Plural nebo Konjunktion? Proč je
dobré znát pár základních jazykových termínů vám objasní tento
článek.
Každý student, který to se studiem jazyka myslí vážně, potřebuje
i při výuce a učení dříve či později přejít z češtiny do
němčiny.
Ať už si tedy občas potřebujeme najít v gramatické příručce něco
o slovosledu, sledujeme výuková videa na Youtube či nám učitel
vysvětluje, proč jsme použili špatný pád, je dobré rozumět výrazům
jako Dativ, Substantiv či Fall.
Možná si leckdo z vás teď říká, že jste ani v češtině nikdy
nepotřebovali vědět, co je přídavné jméno či příslovce, tak k čemu
to v cizím jazyce.
Samozřejmě, že se cizí jazyk dá naučit i bez znalosti jazykové
terminologie a vlastně i bez jakéhokoli učení gramatiky a další
teorie – vždyť stačí jen číst, poslouchat a povídat si s někým, kdo
daný jazyk ovládá. To je jistě pravda, nicméně doba, za kterou se tímto
způsobem jazyk kvalitně naučíme se tím zaprvé docela prodlouží *1, a zadruhé musí jít
o poměrně intenzivní kontakt porovnatelný s dlouhodobým pobytem v cizí
zemi – a toho není většina studentů schopna dosáhnout.
Proto silně doporučuji doplňovat četbu a poslech
i teorií – pochopení pravidel jazyka vám umožní mluvit
a psát správně bez neustálé metody pokus-omyl. A právě k tomu budete
potřebovat pár termínů, bez nichž se neobejdete.
V každém jazyce se dají slova rozdělit podle funkce do kategorií, na
takzvané slovní druhy. Nejdůležitějšími slovními druhy
jsou podstatná jména, přídavná jména, zájmena, číslovky, slovesa a
příslovce. Dále pracujeme s předložkami a spojkami.
Níže si v přehledu nejprve krátce vysvětlíme, co slovní druh označuje a
poté si řekneme, jaké je německé označení v jednotném a
množném čísle.
Podrobnější výklad k některým jevům najdete ve vložených odkazech na starší články.
Podstatná jména jsou slova, která označují lidi, zvířata, věci apod., např. die Frau *2, der Baum *3, das Auge *4
das Substantiv /ˈzʊpstanˌtiːf/ *5 → Substantive /ˈzʊpstanˌtiːvə/ *6
Přídavná jména jsou slova, která označují vlastnosti věcí, lidí apod., např. blau *7, jung *8, schrecklich *9
das Adjektiv /ˈatjɛktiːf/ *10 → Adjektive /ˈatjɛkˌtiːvə/ *11
Zájmena jsou slova, která používáme místo podstatných jmen nebo k jejich doplnění. Tedy místo Karl řekneme er *12, místo die Katze *13 řekneme sie *14. Nebo slovo Haus *15 doplníme zájmenem – mein Haus *16, dieses Haus *17.
das Pronomen /pʁoˈnoːmən/ *18 → Pronomina /pʁoˈnoːmina/ *19
Číslovky jsou slova, která udávají počet, množství, pořadí, násobky a pod.
das Numerale /numeˈʁaːlə/ *20 → Numeralia /numeˈʁaːli̯a/ nebo Numeralien /numeˈʁaːli̯ən/ *21
Často ale lidé používají i zjednodušeně prostě die Nummer *22 → Nummern *23
Slovesa jsou slova, která říkají, co se děje, co kdo dělá, dělal, udělá apod., např. gehen *24, er spricht *25, das Flugzeug fiel *26.
das Verb /vɛʁp/ *27 → Verben /ˈvɛʁbn̩/ *28
das starke Verb *29
das schwache Verb *30
unregelmäßiges Verb *31
regelmäßiges Verb *32
trennbares Verb *33
untrennbares Verb *34
Co přesně znamená silné, slabé či nepravidelné sloveso se dočtete
v našem seriálu o nepravidelných
slovesech.
O slovesech s odlučitelnou či neodlučitelnou předponou se pak dozvíte
více v této sérii článku a
testů.
Příslovce jsou slova, která upřesňují sloveso a děj, a říkají, jakým způsobem se daná věc děje, např. schnell *35, wirklich *36, sofort *37.
das Adverb /atˈvɛʁp/ *38 → Adverbien /atˈvɛʁbi̯ən/ *39
Předložky stojí před podstatnými jmény a zájmeny, např. mit *40, ohne *41 či auf *42. Více se o předložkách dočtete v našich článcích.
die Präposition
/pʁɛpoziˈt͡si̯oːn/ *43
→ Präpositionen
/pʁɛpoziˈt͡si̯oːnən/ *44
Spojky spojují slova a věty, např. und *45, weil *46, oder *47 apod. Více v článcích o větné stavbě.
die Konjunktion
/kɔnjʊŋkˈt͡si̯oːn/ *48
→ Konjunktionen
/kɔnjʊŋkˈt͡si̯oːnən/ *49
Abychom mohli správně sestavovat věty, potřebujeme u podstatných jmen znát – jak si možná pamatujete ze školy – pád, číslo a rod.
Čeština má 7 pádů, němčina 4 (viz článek).
der Fall /fal/ *50 → die Fälle /ˈfɛlə/ *51
der Nominativ
/ˈnoːminaˌtiːf/ *52
der Genitiv /ˈɡeːnitiːf/ *53
der Dativ /ˈdaːtiːf/ *54
der Akkusativ /ˈakuzaˌtiːf/
*55
Číslo máme jednotné nebo množné, tzn. že mluvíme o jedné věci/člověku nebo více věcech/lidech. Potřebujeme ho hlavně k správnému určení tvaru slovesa.
der Singular
/ˈzɪŋɡuˌlaːɐ̯/ *56
der Plural /ˈpluːʁaːl/ *57
Rody máme tři: mužský, ženský a střední a potřebujeme je hlavně k určení správného tvaru členů a přídavných jmen.
das Femininum
/ˈfeːmiˌniːnʊm/ *58 → feminin /ˌfemiˈniːn/ *59
das Maskulinum /ˈmaskuliːnʊm/
*60 → maskulin /ˌmaskuˈliːn/ *61
das Neutrum /ˈnɔɪ̯tʁʊm/
*62 → neutral /nɔɪ̯ˈtʁaːl/ *63
Použít lze tato slova např. následovně:
Der Baum ist ein Maskulinum. *64
nebo
Der Baum ist maskulin. *65
případně
Es gibt keine Endung im Singular vom Femininum. *66
Když už jsme zmínili členy, jak asi víte, v němčině existuje člen určitý, neurčitý a tzv. nulový.
der Artikel /ˌaʁˈtiːkl̩/
*67
der bestimmte Artikel
/bəˈʃtɪmtə/ *68
der unbestimmte Artikel
/ˈʊnbəʃtɪmtə/ *69
der Nullartikel
/ˈnʊlʔaʁˌtiːkl̩/ *70
U německých podstatných jmen potřebujeme také vědět, zda se skloňují tzv. silně, slabě nebo smíšeně (viz Skloňování podstatných jmen).
die Deklination
/ˌdeklinaˈt͡si̯oːn/ *71
starke Deklination /ˈʃtaʁkə/
*72
schwache Deklination /ˈʃvaxə/
*73
gemischte Deklination
/ɡəˈmɪʃtə/ *74
Koncovka je písmeno, písmena či slabika, která se přidává na konec slova, aby se tak rozlišil např. pád, číslo, rod, čas apod.
die Endung /ˈɛndʊŋ/ *75
die Endsilbe /ˈɛntˌzɪlbə/
*76
Příklady:
Mann → Manns (pádová koncovka pro
2. pád)
gehen → gehst (koncovka pro druhou osobu
jednotného čísla přítomného času)
Předpona je písmeno, písmena či slabika, která se přidává na začátek slova a mění jeho význam.
die Vorsilbe
/ˈfoːɐ̯ˌzɪlbə/ *78
trennbare Vorsilbe
/ˈtʁɛnbaːʁə/ *79
untrennbare Vorsilbe
/ʊnˈtʁɛnbaːʁə/ *80
Příklady:
fallen → gefallen (neodlučitelná předpona)
stellen → vorstellen (odlučitelná předpona)
Zeit → Urzeit (předpona
u podstatného jména)
Angličtina používá především u slovních druhů některé výrazy
velice podobné němčině, protože oboje vychází z latiny. Mnoho jiných
termínů ale nepotřebuje (pády, odlučitelné předpony…), jiné jsou
nedůležité (rod, skloňování).
Zato se vyřádí v oblasti předpon (prefix) a přípon (suffix) (viz zde),
potažmo frázových
sloves, která mají stejnou funkci jako německá předponová slovesa.