Výslovnost: Silná a slabá slova
Jak je možné, že když posloucháme rodilého mluvčího, např. ve filmu, tak někdy těžko rozumíme a přitom kdybychom totéž viděli napsané (třeba v titulcích), nečinilo by nám to žádné potíže? Odpovědí je existence tzv. silných a slabých slov. V tomto článku se pokusíme objasnit, jak to v němčině funguje.
Rozdělení slov
Nejprve je třeba si ujasnit, co vlastně výrazy “silná” a “slabá”
znamenají.
Silná slova vyslovujeme naplno, tedy tak, jak je najdeme ve
slovníku – mohou stát i samostatně.
Slabá slova jsou ve výslovnosti oslabena (jakoby zkrácena) a
jsou ve větě vždy pevně spojena s nějakými dalšími slovy.
Silná | Oslabená |
---|---|
podstatná jména (např. Hund, Haus, Wasser) | předložky (např. zu, nach, für) |
přídavná jména / příslovce (např. gut, häufig) | spojky (např. und, aber, wie) |
většina sloves (např. bringt, dachte, gekommen) | některá slovesa (často pomocná) (např. ist, werden) |
členy (např. einen, der, …) | |
osobní zájmena (např. er, es, wir) | |
příslovečná určení a částice (např. schon, jetzt) |
I ve spisovné němčině (Hochdeutsch) je dnes běžné, že mluvčí slova uvedená v pravém sloupci oslabí, zkrátí či spojí s okolními slovy. Podívejme se na pár příkladů.
Silná slova jsou zvýrazněna – ta uslyšíte víceméně vždy stejně. Výslovnost ostatních je v předchozí větě více či méně zredukována.
Další příklady:
Die Zunge stößt immer an den kranken Zahn.
/dɪ ˈtsʊŋə ʃtøːst ˈɪmɐn̩dn ˈkraŋkn̩ tsaːn/ *2
Gibt es hier in der Nähe ein Parkhaus?
/gɪbts hɪɐn dɐ nɛːə ən ˈpaʁkˌhaʊ̯s/ *6
Přehled nejběžněji oslabovaných slov
V tabulce níže vidíte slova, která nejčastěji oslabují.
První varianta oslabené výslovnosti je ta, kterou uslyšíte asi nejvíc.
Další se vyskytují méně a pouze v určité kombinaci (před/po
samohlásce/souhlásce apod.)
Vidíme, že v extrémních případech mohou znít v rychlé řeči den, ein, einen a ihn stejně – tam ale zpravidla pomůže kontext.
plná výslovnost | varianty slabé výslovnosti | |
---|---|---|
Určitý člen | ||
der | /deːɐ/ | /deɐ/ – /dɛɐ/ – /dɐ/ |
des | /des/ | /dəs/ |
dem | /de:m/ | /dem/ – /dəm/ – /dm/ – /m̩, m/ |
den | /de:n/ | /den/ – /dən/ – /dn/ – /n̩, n, m, ŋ/ |
Neurčitý člen | ||
ein | /aɪn/ | /ən/ – /n̩, n/ |
eine | /aɪnə/ | /nə/ |
einer | /aɪnɐ/ | /nɐ/ |
einen | /aɪnən/ | /aɪnː/ – /aɪn/ – /nən/ – /n̩, n, m, ŋ/ |
einem | /aɪnəm/ | /aɪmː/ – /aɪm/ – /nəm/ – /m̩, m/ |
Zájmena | ||
du | /duː/ | /du/ – /dʊ/ – /də/ |
ich | /ɪç/ | /ç/ |
er | /eːɐ/ | /eɐ/ – /ɛɐ/ – /ɐ/ |
sie | /ziː/ | /zi/ – /zɪ/ – /zə/ |
es | /ɛs/ | /əs/ – /s/ |
ihr | /iːɐ/ | /iɐ/ – /ɪɐ/ – /ɐ/ |
mir, dir, wir | /m- , d- , wiːɐ/ | /m-, d-, wiɐ/ – /wɪɐ/ – /wɐ/ |
ihren | /ˈiːrən/ | /iɐn/ – /ɪɐn/ |
ihrem | /ˈiːrəm/ | /iɐm/ – /ɪɐm/ |
ihm | /iːm/ | /im/ – /ɪm/ – /əm/ – /m̩, m/ |
ihn | /iːn/ | /in/ – /ɪn/ – /ən/ – /n̩, n, m, ŋ/ |
ihnen | /ˈiːnən/ | /inː/ – /in/ – /ɪn/ |
Předložky | ||
vor | /foːɐ/ | /foɐ/ – /fɔɐ/ – /fɔ/ |
für | /fyːɐ/ | /fyɐ/ – /fʏɐ/ – /fʏ/ |
zu | /tsuː/ | /tsu/ – /tsʊ/ – /tsə/ |
in | /ɪn/ | /ən/ – /n/ |
nach | /naːx/ | /nax/ |
über | /ˈyːbɐ/ | /ˈybɐ/ – /ˈʏbɐ/ – /ˈʏβɐ/ |
Slovesa | ||
haben | /ˈhaːbn̩/ | /haːbm̩/ – /haːm/ – /haːm̩/ – /ham/ |
werden | /ˈveːɐdn̩/ | /veɐn/ – /vɛɐn/ |
wurden | /ˈvʊrdn̩/ | /vʊɐn/ |
geworden | /gəˈvɔrdn̩/ | /gəˈvɔɐn/ |
ist | /ɪst/ | /ɪs/ – /s/ (po samohláskách) |
bist | /bɪst/ | /bɪs/ |
sind | /zɪnt/ | /zɪn/ |
Příslovečná určení / Částice | ||
nicht | /nɪçt/ | /nɪç/ |
jetzt | /jɛtst/ | /jɛts/ – /jəts/ |
schon | /ʃoːn/ | /ʃɔn/ – /ʃən/ – /ʃn/ |
sonst | /zɔnst/ | /zɔns/ – /zəns/ |
denn | /dɛn/ | /dən/ – /dn/ – /n/ |
mal | /maːl/ | /ma/ |
Spojky | ||
und | /ʊnt/ | /ʊn/ – /ən/ – /n̩, n, m, ŋ/ |
aber | /ˈaːbɐ/ | /ˈaβɐ/ |
wie | /viː/ | /vi/ – /vɪ/ |
da | /daː/ | /da/ |
auch | /aʊx/ | /aʊ/ |
Slabá slova vyslovená silně
Plná (silná) výslovnost se používá, pokud se slovíčko ocitá na konci věty nebo ho prostě chceme nějak zdůraznit.
Aber er war das!
/ˈaβɐ ˈeːɐ waɐ das/ *8 – zdůrazňujeme, že ON, ne nikdo jiný
Kein “Aber”!
/kaɪn ˈaːbɐ/ *9
Závěr
Možná se Vám bude zdát, že toto není zase tak důležité používat. Když budete vyslovovat pěkně čistě a jasně každé slovíčko, určitě vám budou rozumět, ne? Zaprvé to není tak docela pravda, protože rodilí jsou na oslabování zvyklí a budete jim znít trochu nepřirozeně. Zadruhé, a to je důležitější, s tímto přístupem narazíte v okamžik, když rodilý mluvčí promluví na vás. Tím, že se sami v řeči naučíte slabá slůvka oslabovat, vaše ucho si na tento jev dobře zvykne a snadno potom bude identifikovat slova v projevu rodilého mluvčího.
Všímejte si tedy, jak mluví Němci, Rakušané či Švýcaři a snažte se to napodobovat. Pusťte si např. svůj oblíbený film či seriál s německými titulky. Vždy si poslechněte jednu větu, přečtěte si text a potom se to pokuste vyslovit úplně stejně. “Nedůležitá” gramatická slovíčka oslabte tak, jak to slyšíte v originále.
V angličtině je problematika slabých slov ještě mnohem rozsáhlejší a důležitejší než v němčině. Bez její znalosti neporozumíte rodilému anglickému mluvčímu téměř nic. Podrobně si vše můžete přečíst v článku na Help for English.
- Kdy jede poslední vlak?
- Jazyk pořád naráží na poškozený zub.
- Je to v pořádku? / Nemáš s tím problém?
- Vyplňuje formulář.
- Máš přítele?
- Je tu někde parkovací budova?
- Máte autosedačku?
- Ale to udělal on!
- Žádné “ale”!