Konjunktiv

Vydáno dne 07.12.2019

Co je konjunktiv, jakou má funkci a kdy se používá.



Konjunktiv

V němčině rozlišujeme tři slovesné způsoby: oznamovací, rozkazovací a konjunktiv. Jak se slovesa chovají v prvních dvou případech jsme si již z velké části vysvětlili v našich předchozích článcích. Dnes se podíváme na konjunktiv.

Konjunktiv je jev, který nemá v češtině přesnou obdobu, proto je důležité hned od začátku pochopit, jak funguje a kdy se používá. Někdy odpovídá českému podmiňovacímu způsobu, jindy ale vyjadřuje neskutečnost, možnost, nejistotu, subjektivní mínění či přání.

Rozlišujeme konjunktiv I. a II. stupně, které obvykle označujeme jako Konjunktiv I a Konjunktiv II. Používají se i označení konjunktiv přítomného času a konjunktiv préterita – proč, to si ukážeme níže.

Tvoření

Konjunktiv I (přítomného času)

Konjunktiv I tvoříme velice snadným způsobem – vezmeme infinitiv, odstraníme -n a přidáme tyto koncovky:

  singulár plurál
1. -e -en
2. -est -et
3. -e -en

Toto platí u všech sloves – slabých, silných a dokonce i modálních!

Silná slovesa v Konjunktivu I ani nepřehlasují, ani nemění kmenovou souhlásku!

oznamovací konjunktiv I
ich suche ich suche
ich arbeite ich arbeite
du trägst du tragest
du siehst du sehest
er kann er könne
er muss er müsse
sie weiß sie wisse

Jedinou výjimkou je sloveso sein, kde se v 1. a 3. osobě sg. nepřidává -e.

ich bin ich sei
er ist er sei

Pozn.: Nehledejte u jednotlivých tvarů v těchto tabulkách překlady v žárovkách. Tvary konjunktivu jsou z větší části samostatně, bez kontextu, v podstatě nepřeložitelné.

Konjunktiv II (préterita)

Konjunktiv II tvoříme také docela jednoduše

oznamovací konjunktiv II
ich suchte ich suchte
ich blieb ich bliebe
ich kam ich käme
ich konnte ich könnte
ich musste ich müsste
ich war ich wäre

Výjimkou jsou slovesa sollen a wollen, která nepřehlasují.

oznamovací konjunktiv II
ich wollte ich wollte
ich sollte ich sollte

Pozor – tvar Konjunktivu II je v dnešní němčině stále více nahrazován opisem würden + infinitiv.
Více viz níže v části o použití konjunktivu.

Složené tvary

Konjunktiv časů, které používají pomocná slovesa, utvoříme tak, že dáme pomocné sloveso do tvaru konjunktivu.

čas oznamovací konjunktiv
perfektum er hat gesagt er habe gesagt
er ist gekommen er sei gekommen
plusquamperfektum ich hatte gemacht ich hätte gemacht
ich war gelaufen ich wäre gelaufen
budoucí čas er wird machen er werde machen

Použití

V němčině je možné vytvořit konjunktiv od všech časů. Někdy existuje i více způsobů, jak vyjádřit totéž. Protože čeština nemá někdy přesné protějšky těchto vyjádření, je vždy více než překlad důležitý smysl.

Pro lepší orientaci si následující výklad rozdělíme na věty hlavní (mohou stát samostatně) a vedlejší (jsou spojeny s jinou větou a nějakým způsobem na ní závisí).

Konjunktiv ve větách hlavních

Konjunktiv I je v hlavních větách málo používaný, potřebujeme ho prakticky pouze pro různá zvolání typu

Es lebe der König! TTT *1.

Mnohem důležitější je pro nás Konjunktiv II, kde čeština nejčastěji používá tvar podmiňovacího způsobu. Takové věty vyjadřují hlavně přání, možnost, skromné mínění či pochybnost.
Všechny zmíněné možnosti lze užít, mluvíme-li a) o přítomnosti nebo b) o minulosti. Ukážeme si obojí paralelně.

  přítomnost minulost
  (konjunktiv préterita) (konjunktiv plusquamperfekta)
přání Käme er endlich! TTT *2 Wäre er gekommen! TTT *3
Wenn sie schon da wäre! TTT *4 Hätte er doch mehr achtgegeben! TTT *5
možnost Das wäre möglich. TTT *6 Das wäre möglich gewesen. TTT *7
Man brauchte mehr Geld dafür. TTT *8 Man hätte mehr Geld dafür gebraucht. TTT *9
skromné mínění Ich hätte einen Vorschlag. TTT *10 So wäre es viellecht besser gewesen. TTT *11
Das machte ich nicht. TTT *12  
pochybnost Er hätte keine Zeit? TTT *13 Er hätte keine Zeit gehabt? TTT *14
Er wäre unschuldig? TTT *15 Er wäre unschuldig gewesen? TTT *16

Všimněte si, že v češtině překládáme přítomnou i minulou formu stejně. Je proto nesmírně důležité znát kontext a smysl věty, protože překlad sám je neurčitý.

Konjunktiv ve větách vedlejších

Ve vedlejší větě vyjadřuje konjunktiv přání, možnost nebo názor, s nímž se mluvčí neztotožňuje.
Podrobněji je použití konjunktivu rozebráno např. v těchto článcích zaměřených na jednotlivé druhy vedlejších vět:
Vedlejší věty #1 – Věty podmětné a předmětné; nepřímá řeč
Vedlejší věty #5 – Věty podmínkové
Vedlejší věty #4 – Věty účelové

Nyní si pro ilustraci uvedeme jen pár příkladů:

Ich hörte, dass Alice krank sei. TTT *17
Dein Vater hat mir gesagt, dass du nicht zu Hause sei. TTT *18
Er fragte mich, wo wir wohl wären. TTT *19
Sie stellte sich, als ob sie nichts davon wüsste. TTT *20

Wenn ich nicht so müde wäre, könnte ich auch kommen. TTT *21
Wenn ich gestern nicht so müde gewesen wäre, wäre ich auch gekommen. TTT *22
Koste es, was es wolle, wir müssen es kaufen. TTT *23


Opis konjuktivu préterita pomocí würde

Především kvůli rozlišení od tvaru “obyčejného” préterita je dnes v drtivé většině případů konjunktiv préterita nahrazován opisným tvarem würde + infinitiv.

Ich würde kommen. = Ich käme. TTT *24

Das würde ich nicht machen. = Das machte ich nicht. TTT *25

Wir würden bleiben, aber wir können nicht. = Wir blieben, aber wir können nicht. TTT *26

Pouze u sloves pomocných (sein, haben) a modálních je konjunktiv préterita stále používán.

Wir wären sehr froh, wenn es gelungen wäre. TTT *27
Ich würde dich gern helfen, wenn ich ein Auto hätte. TTT *28
Dürfte ich was vorschlagen? TTT *29

trpném rodě lze použít oba způsoby.

Ich würde gesucht. TTT *30 – konjunktiv préterita
Ich würde gesucht werden TTT *31 – opis

Závěr

Možná vás vyděsilo velké množství možností, které konjunktiv skýtá. Nenechte se tím odradit – konjunktiv je přirozenou součástí němčiny, kterou se jistě postupně naučíte používat.

Německý a anglický konjunktiv se shodují pouze v několika ohledech, používají se většinou dost odlišně – ostatně přesvědčit se o tom můžete sami zde.

Překlad:
  1. Ať žije král!
  2. Kdyby tak už (konečně) přišel!
  3. Kdyby tak (konečně) přišel!
  4. Kéž by tu už byla!
  5. Kdyby tak dával víc pozor!
  6. To by bylo možné.
  7. To by bylo možné.
  8. Na to by bylo potřeba více peněz.
  9. Na to by bylo potřeba více peněz.
  10. Měl bych návrh.
  11. Tak by to bylo možná lepší.
  12. To bych nedělal.
  13. Že by neměl čas?
  14. Že by neměl čas?
  15. Že by byl nevinný?
  16. Že by byl nevinný?
  17. Slyšel jsem, že Alice je nemocná.
  18. Tvůj táta mi řekl, že nejsi doma.
  19. Zeptal se mne, kde jsme.
  20. Dělala, jako by o tom nic nevěděla.
  21. Kdybych nebyl tak unavený, mohl bych přijít také.
  22. Kdybych nebyl včera tak unavený, přišel bych také.
  23. Ať to stojí, co chce, musíme to koupit.
  24. Přišel bych.
  25. To bych nedělal.
  26. Zůstali bychom, ale nemůžeme.
  27. Byli bychom moc rádi, kdyby se to povedlo.
  28. Rád bych ti pomohl, kdybych měl auto.
  29. Směl bych něco navrhnout?
  30. Byl bych hledán.
  31. Byl bych hledán.
Přepis bublinkové nápovědy: