Komm damit klar! aneb

Trojjazyčné děti pomalu, ale jistě

V minulých letech jsem na Help for English a Mein Deutsch vydal tři články pojednávající o vícejazyčném vývoji mých dětí (odkazy na ně najdete níže v textu nebo na konci tohoto článku). Nyní bych se vám rád pokusil nastínit, jak tento jazykový experiment pokračuje.

Kromě toho jsem se ale také rozhodl vyjít vstříc rodičům, kteří se na mne stále častěji obracejí s nejrůznějšími otázkami týkajícími se umělé vícejazyčnosti – velmi podrobný článek pojednávající o tom, jaké a jak úspěšné cesty k jazykům existují, kdy je nejlepší začít, kdo si na to může troufnout a kde se lze setkat s podobně smýšlejícími rodiči najdete zde.

Úvod

Od narození mluvím na své děti jen anglicky (jen u starší dcery jsem chviličku používal i češtinu) a přibližně před šesti lety jsem pomaličku začal přidávat němčinu. Podíl němčiny se postupně zvyšoval a zhruba před dvěma lety jsem angličtinu přestal používal (kromě různých nestandardních či krizových situací).

V současné době je starší dceři 12 a mladší 8. Vzděláváme je doma, takže do školky ani do školy nechodily a nechodí. Namísto toho se setkávájí s kamarády podobného naladění – pro mnoho z nich jsou cizí jazyky přirozená věc, třebaže je zatím neovládají na tak vysoké úrovni. Dcery při hře s ostatními dětmi používají češtinu, ale pokud si potřebují něco sdělit, mnohdy to řeknou anglicky.

V prvním článku jsme viděli, jak se moje první dcera seznamovala s angličtinou během prvních tří let svého života. V druhém jsem se pokusil zmapovat další tři roky jejího života (3 – 6 let) a první dva roky své druhé dcery. Ve třetím jste se mohli dočíst, kam se obě dcery dostaly během dalších tří let, tedy v období 6 – 9 let u první a 2 – 5 let u druhé. V té době se k angličtině přidal i druhý cizí jazyk, němčina.
V dnešním článku bych rád ukázal jazykový vývoj dětí za poslední tři roky (tedy v období 9 – 12, resp. 5 – 8 let), jaký mají vztah k oběma cizím jazykům a jakým způsobem je ovládají a používají.

Je známo, že když se učíme cizí jazyk, na začátku děláme velké a dobře viditelné pokroky, kdežto čím více toho umíme, tím méně výrazné zlepšení bývá. Nejinak je tomu i u mých dětí. Za poslední tři roky došlo sice k určitému vývoji, ale určitě ne tak markantnímu, jako když byly malé a s jazyky se teprve seznamovaly.

Text níže je doplněn pár zajímavými citáty, které ukazují, jak děti v různých jazycích myslí. Na konci článku pak naleznete několik zvukových ukázek – v angličtině se toho oproti situaci před třemi lety se toho moc nezměnilo, takže ukázky jsou z větší části zaměřeny na němčinu.

Stručný přehled

Starší dcera na mne až do svých čtyř let mluvila česky a pak se sama rozhodla přepnout trvale do angličtiny. Kolem sedmi let dokázala číst v angličtině jednodušší věci (komiksy apod.), kolem osmi již jakékoli knihy. Psát se ale naučila až kolem jedenácti, protože to do té doby nepotřebovala. Když si ale začala psát s anglicky mluvící kamarádkou, stačilo pár týdnů, kdy se mne denně ptala jak se píše to či ono, a měla vystaráno.
Němčinu slýchala zhruba od svých šesti let, když jsem četl její mladší sestře. Mé návrhy, že budu německy číst i jí, se nesetkaly s úspěchem, nicméně během několika let jazyk stejně pochytala do té míry, že jí příliš nevadí, když na ni mluvím jen německy. Ona sama dokáže říci nebo přečíst německy mnoho věcí – když se jí zrovna chce nebo je to potřeba.

Mladší dcera také ve svých čtyřech přepnula do angličtiny. Kolem sedmi začala v angličtině číst a zároveň psát.
Zhruba od jejích dvou let jí německy čtu, později jsem začal více mluvit a nakonec přepnul jen do němčiny. Ona se mnou většinou stále mluví anglicky, ale někdy se jí zachce a třeba celé ráno mluví jen německy. Číst dokáže v němčině jednodušší známé věci (typicky komiksy) – viz ukázky na konci článku.

Spolu mluví děti téměř výhradně jen anglicky.

Vývoj jazykových dovedností

porozumění (poslech)

Obě dcery rozumí anglicky bez problémů vše, co slyší. V mnoha situacích dokonce lépe než já – angličtina v nich totiž nevyvolává pocit, že je “nutné porozumět někomu, kdo mluví divným cizím jazykem”, ale je pro ně naprosto běžná každodenní věc. Sledovat video v češtině či angličtině pro ně není rozdíl (snad jen v tom, že nabídka anglických videí je mnohem širší). Německá videa se jim již tolik nezamlouvají (ačkoli rozumí hodně), takže hlavním zdrojem tohoto jazyka pro ně jsem zatím bohužel jen já.

Využití němčiny v praxi
Párkrát jsme měli návštěvu z Německa, která mluvila jak německy, tak anglicky. Jelikož starší generace v naší rodině cizí jazyky tolik neovládá, ujaly se mé dcery bez problémů v případě potřeby role překladatelek.
Skvělou příležitostí využít němčinu byly letošní velikonoční trhy v pohraničí, kde manželka prodávala své výrobky a kam dorazila spousta Němců. Jelikož jsem se akce nemohl zúčastnit, byla veškerá překladatelská činnost na mých dětech a ty odvedly naprosto skvělou práci. Nejenže rozuměly, co zákazníci chtějí, ale dokázaly jim i odpovídat a ještě přitom přepočítávat koruny na eura.
Co se týče angličtiny, tak s rodilými mluvčími nemáme příliš příležitost se potkávat. Nicméně kdykoli k nějakému setkání došlo, děti neměly problém rozumět a komunikovat.

mluvení

Obě dcery nejenže mluví anglicky na mne, ale i spolu, a to přibližně již tři čtyři roky. Na začátku to bylo především při hraní, ale postupně se to rozšiřovalo i na veškerou další konverzaci. V přítomnosti česky mluvících lidí (většinou manželky) někdy, ale ne vždy, přepínají do češtiny. Hádat se dokáží v obou jazycích ve srovnatelné kvalitě.
Německy nechce starší dcera mluvit vůbec, ovšem čas od času stejně něco řekne – často slova, která zná jen ode mne nebo prostě odpovídá celou větou na moji otázku či kopíruje to, co jsem řekl, aby k tomu mohla něco doplnit.

já: Das ist nicht sehr ökologisch. ^*3
ona: Why isn't it sehr ökologisch?  ^*4

Někdy před dvěma lety jsem jednou děti “přistihl”, jak spolu mluví německy – prý z legrace. Starší dcera mi pak řekla: ”Speaking German is like going upstairs and back with your eyes closed.”  ^*5

Jeden jazyk ovlivňuje druhý
Jak to u dětí bývá, dcery mají rozdílné povahy, které se projevují i v jazycích. Starší záleží na tom, aby byly věci dobře udělané – proto se vždy snaží vše říci správně a když si nemůže vzpomenout na nějaké slovo, raději to nějak obejde.
Mladší si s tím hlavu vůbec nedělá a klidně sekne do anglické věty české slovo, případně dá do německé nějaký anglický výraz. Na druhou stranu se u ní objevuje i velmi zajímavý opačný fenomén – anglické myšlení v češtině, kdy např. řekne

Vždycky, když jsi mi tu gumičku sundavala, tak jsem byla: Áááááááááá. ^*6
Já jsem se bála, že budu pozdě. ^*7
Já jsem úplně zapomněla o tom zubu. ^*8
Jen jsme se sem nastěhovali. ^*9
…že se bude proměňovat do kočky… a pak se proměnila do včely… ^*10
Ta matrace je měkká a ve stejnou dobu tvrdá. ^*11
Nebudeme ji vyhazovat, ale necháme si ji, až je plesnivá!  ^*12

Mladší dcera si natolik zvykla na to, že na ni mluvím německy, že tvrdí, že když občas použiji angličtinu, tak mne nevnímá, protože si myslí, že mluvím na někoho jiného!
Česky na děti nemluvím nikdy, leda když se spletu – v telefonu zní už totiž manželka a starší dcera stejně.

Bunninchen
I němá tvář domácích mazlíčků může být ukázkou používání jazyků. Když jsme si loni domů pořídili zakrslé králíčky, mluvily na ně dcery zpočátku česky (možná proto, že je dostaly u české paní a pak u toho byla skoro vždy manželka), ale již za pár týdnů byly v angličtině.
Králíci dokonce pravděpodobně u dětí způsobily i další zajímavé míchání jazyků. Německy se králík řekne Kaninchen, přičemž -chen je v němčině obecně koncovka pro zdrobněliny (více např. zde). Doma se nám tak zanedlouho ujaly anglicko-německé podoby králičích jmen (Rowan – Rowanchen, Penny – Penninchen) a dcery dokonce používají tuto německou zdrobňovací koncovku u dalších slov, když mluví anglicky (Look at that cute doggiechen! ^*13 / My sweet bunninchen! ^*14 )

čtení

S přibývajícím věkem dětí bohužel ubývá příležitostí, kdy jim mohu číst. Jednak se naučí číst samy, jednak mají často na práci něco v tu chvíli pro ně atraktivnějšího (např. mladší dcera hodně kreslí a maluje).

Starší dceři jsem ještě asi před rokem občas četl, dnes už prakticky vůbec (máme nedočteno Lord of the Rings). Ona si to ovšem štědře vynahrazuje. Je schopna za den přečíst průměrně dlouhou knihu jakéhokoli žánru. Zda je kniha v češtině či angličtině není důležité, hlavní je, že je pro ni něčím poutavá.
Německy jsme se pokoušeli číst jeden titul z knižní řady, kterou má oblíbenou v češtině (ale v níž česky vyšlo jen pár dílů), nicméně nakonec z toho sešlo. Občas ale poslouchá, když čtu mladší dceři. Když má náladu, dokáže německy číst jednodušší nebo známé texty (komiksy apod.), ale sama si němčinu ke čtení zatím vybírá zřídka.
Ovšem na druhou stranu využívá znalost němčiny ke svému prospěchu – třeba když jezdíme do Německa. Nebo když si loni v létě prohlížela dvojjazyčný leták a najednou říká: “Hele mami, tady je česky V zámku a podzámčí, ale německy je tu Život v zámku a pod zámkem!”

Mladší dceři se snažím číst pravidelně (německy), ale většinou se to podaří jen párkrát týdně. Za uplynulé tři roky jsme se od komiksů a příběhů s velkými obrázky dostali ke “skutečným” knihám jako Ella, Herr Fuchs nebo německý Harry Potter (s přestávkami ho čteme asi dva roky a jsme u čtvrtého dílu).
Ona sama dokáže v angličtině i němčině číst kratší texty (typicky komiks). Zajímavé je, že ji to, stejně jako starší dceru, nikdy nikdo neučil.

Jak už jsem zmiňoval na začátku, děti máme v domácí škole a tudíž nejsou vystaveny tlaku na to, aby se něco naučily ve chvíli, kdy si to někdo jiný vymyslí. Pokud něco zatím nepotřebují, tak se to neučí. Čtení je ale zjevně dovednost, o kterou hodně stojí, protože jim přináší mnoho užitku. :--)

psaní

Jak již bylo poznamenáno v předchozím odstavci, na děti se snažíme netlačit, aby se učily něco jen proto, že nám přijde, že “už je na načase”. Starší dceru jsem se sice k psaní v angličtině jednu dobu snažil trochu přimět anglickými vzkazy s otázkami na lístečcích, ale doopravdy se psát naučila, až když měla tu potřebu. To nastalo kolem jedenáctých narozenin, ve chvíli, kdy si psala s kamarádkou přes internet anglicky. Každou chvíli se ptala, jak se píše to či ono a pak se pomalu ptát přestala a už jen psala.
Mladší dcera bere všechno skokem – psát a číst se anglicky (jednodušší věci) naučila snad ve stejnou dobu. Ráda kreslí komiksy a často je řeč v bublinách právě v angličtině. Na rozdíl od starší dcery si nedělá mnoho starostí se správností spellingu, nicméně překvapivě často se trefí správně.

video

Velkým pomocníkem při učení jazyků jsou videa. Když byly děti menší, občas se na něco dívaly, mnohdy na to, co jsme jim vybrali my. Zhruba před dvěma lety jsem se rozhodl zaplatit Netflix a doufal jsem, že ho využijeme především jako zdroj k učení němčiny. Ovšem netrvalo dlouho a děti se naučily přepínat jazyky, přičemž přirozeně dávaly přednost jednodušší angličtině.
Starší dcera v současné době spíše čte, ale mladší si pouští Netflix či YouTube Kids vždy ráno (když ještě chceme spát) a někdy u něj stráví třeba dvě hodiny. Vím, že ji nemohu k ničemu nutit a ona ví, že bych byl rád, kdyby se alespoň část tohoto času dívala na německé věci. Někdy si “vzpomene” a přepne si zvuk do němčiny, jindy “zapomene”. Ale pořád je to lepší než nic.
Že moc dobře ví, jak to funguje, dokazuje její výrok z doby, kdy jí bylo zhruba šest: ”I’d like to learn more languages. I can just watch videos in those languages… and learn them!”  ^*17

---

Přirozené učení jako obrázek na krabici s puzzle

Snažím se v cizích jazycích o přirozený vývoj, podobný tomu, jak se děti učí svůj mateřský jazyk. Proto pro nás neexistují “základní” či “pokročilá” témata. Nevadí mi, že děti neumí v angličtině či němčině vyjmenovat měsíce, když to zatím nepotřebují. Místo toho ale třeba mladší dcera – narozdíl ode mne – aktivně používá i taková slovíčka jako Haüfchen ^*23 nebo geklaut ^*24 a starší je schopná zahrát divadlo v angličtině podle německé knížky, kterou simultánně tlumočí.

Přirozené učení jazyka bych přirovnal k skládačce (puzzle).
Děti se učí jazyk nejprve audio-orální formou (poslech a mluvení – více teorie viz např. zde) a teprve když se tato usadí, přichází čtení a psaní. Mají krabici s puzzle, na které je obrázek toho, jak by mělo výsledné dílo na konci vypadat. Ví, k čemu směřují a jen k sobě dávají jednotlivé dílky (napsaná slova přiřazují ke zvukům, které mají uloženy v hlavě, později se je samy učí psát atd.)
Učení jazyka klasickou školní formou je spíše podobné postupu, kdy se víceméně náhodně a “naslepo” snažíme najít dílky, jež k sobě pasují. Např. gramatika nám může poradit, jakým způsobem se jednotlivé kousky obvykle spojují a že je musíme obrátit správným směrem. Ale ten celkový obrázek, ten v hlavě nemáme, takže většinou vůbec netušíme, k čemu bychom měli dojít.

Nahrávky

Jak už řečeno výše, vývoj řečových dovedností nebyl za poslední tři roky příliš dramatický (alespoň ne v angličtině), proto sem tentokrát vkládám jen pár zvukových ukázek.

2020

Mladší dcera (tehdy necelých 6 let) si hrála na online lektora jazyků (tedy mne).

2021

Rodinná konverzace (angličtina/češ­tina/němčina).
Nahrávka vznikla pro potřeby diplomové práce zabývající se umělým bilingvismem, kterou psala studentka university J. E. Purkyně.
Dcerám bylo tehdy 6 a 10 let.

2023

Německé povídání s mladší dcerou (8 let) – několik nahrávek.

---

Sedli jsme si asi na dvacet minut a nahráli delší rozhovor v němčině – z něj jsem níže vybral pár nejzajímavějších momentů.

• úvod
  00:00
• Was hast du gegessen? ^*25 
  00:00

---

Pünktchen und Anton
Čteme komiks podle klasiky od Ericha Kästnera – dcera čte jednodušší a kratší části. Některá méně používaná slova jsou pro ni zatím ještě těžká, naopak to, co zná, si snadno spojí spojí s psanou formou.
Přidávám i obrázky pro lepší orientaci.

• Wird jemacht!
  00:00
  

.

• Ruhe!
  00:00
  

.

• Mein Kind!
  00:00
  

.

• Bleib hier!
  00:00
  

.

• Sind die Eltern froh? ^*26 
  00:00

---

Emil und die Detektive

Dcera popisuje obsah dalšího slavného Kästnerova příběhu. 

.

Anglické hraní s panenkami

Dcery mi dovolily nahrávat je při hraní s panenkami – z asi třicetiminutového záznamu jsem vybral tři jazykově zajímavé ukázky.

• Sprechen die Barbies Deutsch? ^*27 
  00:00
• bugs ^*28

  Starší dcera má velmi bohatou slovní zásobu.

  00:00
• vložená čeština / sleepwalker  ^*29

  Mladší dcera nejprve užije české slovo “náměsíčná” a starší ho následně používá již anglicky. 

  00:00

Na závěr

Mé dcery jsou pro mne i po tolika letech velkým zdrojem energie a inspirace. Ačkoli se úroveň mých studentů za poslední roky zlepšila (v obou jazycích, které učím), je i tak je příjemné doma slyšet po celém dnu správnou angličtinu či němčinu – někdy dokonce správnější, než jakou mluvím já. :--D

Ještě jednou přidávám pro zájemce linky na předchozí články:
První článek (vývoj starší dcery 0 – 3 roky):
Come on, baby! aneb Anglicky již od narození

Druhý článek (vývoj starší dcery 3 – 6 let, mladší 0 – 2 roky):
Come on, girls! – dvojjazyčná rodina s předškoláky
V tomto druhém článku najdete vedle mnoha jiných informací zvukové ukázky z předchozích let, a také odkazy na weby pro vícejazyčnou výchovu.

Třetí článek (vývoj starší dcery 6 – 9 let, mladší 2 – 5 let):
Komm schon! aneb čím více jazyků, tím větší zábava
Jak se starší dcera sama naučila číst ve dvou jazycích a mladší přibrala ke dvěma jazykům třetí. Prokládáno mnoha zvukovými ukázkami.

Na konec ještě znovu upozorňuji na velmi podrobný článek pro rodiče, kteří by rádi svým dětem zprostředkovali cizí jazyk, ať už ho ovládají či ne, který najdete zde: Děti a cizí jazyky.

Těším se na vaše ohlasy, případně dotazy v diskusi pod článkem! :--)