Komm damit klar! aneb
Trojjazyčné děti pomalu, ale jistě
V minulých letech jsem na Help for English a Mein Deutsch vydal tři články pojednávající o vícejazyčném vývoji mých dětí (odkazy na ně najdete níže v textu nebo na konci tohoto článku). Nyní bych se vám rád pokusil nastínit, jak tento jazykový experiment pokračuje.
Kromě toho jsem se ale také rozhodl vyjít vstříc rodičům, kteří se na mne stále častěji obracejí s nejrůznějšími otázkami týkajícími se umělé vícejazyčnosti – velmi podrobný článek pojednávající o tom, jaké a jak úspěšné cesty k jazykům existují, kdy je nejlepší začít, kdo si na to může troufnout a kde se lze setkat s podobně smýšlejícími rodiči najdete zde.
Tip: V textu se objevují cizojazyčné výrazy i celé věty. Když si najedete kurzorem na ikonku žárovičky vedle daného textu, objeví se překlad či vysvětlení.
Úvod
Od narození mluvím na své děti jen anglicky (jen u starší dcery jsem chviličku používal i češtinu) a přibližně před šesti lety jsem pomaličku začal přidávat němčinu. Podíl němčiny se postupně zvyšoval a zhruba před dvěma lety jsem angličtinu přestal používal (kromě různých nestandardních či krizových situací).
V současné době je starší dceři 12 a mladší 8. Vzděláváme je doma, takže do školky ani do školy nechodily a nechodí. Namísto toho se setkávájí s kamarády podobného naladění – pro mnoho z nich jsou cizí jazyky přirozená věc, třebaže je zatím neovládají na tak vysoké úrovni. Dcery při hře s ostatními dětmi používají češtinu, ale pokud si potřebují něco sdělit, mnohdy to řeknou anglicky.
V prvním
článku jsme viděli, jak se moje první dcera seznamovala
s angličtinou během prvních tří let svého života. V druhém
jsem se pokusil zmapovat další tři roky jejího života (3 – 6 let) a
první dva roky své druhé dcery. Ve třetím
jste se mohli dočíst, kam se obě dcery dostaly během dalších tří let,
tedy v období 6 – 9 let u první a 2 – 5 let u druhé. V té době
se k angličtině přidal i druhý cizí jazyk, němčina.
V dnešním článku bych rád ukázal jazykový vývoj dětí za
poslední tři roky (tedy v období 9 – 12, resp. 5 – 8 let),
jaký mají vztah k oběma cizím jazykům a jakým způsobem je ovládají a
používají.
Je známo, že když se učíme cizí jazyk, na začátku děláme velké a dobře viditelné pokroky, kdežto čím více toho umíme, tím méně výrazné zlepšení bývá. Nejinak je tomu i u mých dětí. Za poslední tři roky došlo sice k určitému vývoji, ale určitě ne tak markantnímu, jako když byly malé a s jazyky se teprve seznamovaly.
Text níže je doplněn pár zajímavými citáty, které ukazují, jak děti v různých jazycích myslí. Na konci článku pak naleznete několik zvukových ukázek – v angličtině se toho oproti situaci před třemi lety se toho moc nezměnilo, takže ukázky jsou z větší části zaměřeny na němčinu.
Čteme Harryho Pottera:
já: Harry fiel es… *1
mladší dcera: Fühl, nicht feel, that’s English!
*2
Stručný přehled
Starší dcera na mne až do svých čtyř let mluvila česky a pak
se sama rozhodla přepnout trvale do angličtiny. Kolem sedmi let dokázala
číst v angličtině jednodušší věci (komiksy apod.), kolem osmi již
jakékoli knihy. Psát se ale naučila až kolem jedenácti, protože to do té
doby nepotřebovala. Když si ale začala psát s anglicky mluvící
kamarádkou, stačilo pár týdnů, kdy se mne denně ptala jak se píše to či
ono, a měla vystaráno.
Němčinu slýchala zhruba od svých šesti let, když jsem četl její mladší
sestře. Mé návrhy, že budu německy číst i jí, se nesetkaly
s úspěchem, nicméně během několika let jazyk stejně pochytala do té
míry, že jí příliš nevadí, když na ni mluvím jen německy. Ona sama
dokáže říci nebo přečíst německy mnoho věcí – když se jí zrovna
chce nebo je to potřeba.
Mladší dcera také ve svých čtyřech přepnula do angličtiny.
Kolem sedmi začala v angličtině číst a zároveň psát.
Zhruba od jejích dvou let jí německy čtu, později jsem začal více mluvit
a nakonec přepnul jen do němčiny. Ona se mnou většinou stále mluví
anglicky, ale někdy se jí zachce a třeba celé ráno mluví jen německy.
Číst dokáže v němčině jednodušší známé věci (typicky komiksy) –
viz ukázky na konci článku.
Spolu mluví děti téměř výhradně jen anglicky.
Vývoj jazykových dovedností
porozumění (poslech)
Obě dcery rozumí anglicky bez problémů vše, co slyší. V mnoha situacích dokonce lépe než já – angličtina v nich totiž nevyvolává pocit, že je “nutné porozumět někomu, kdo mluví divným cizím jazykem”, ale je pro ně naprosto běžná každodenní věc. Sledovat video v češtině či angličtině pro ně není rozdíl (snad jen v tom, že nabídka anglických videí je mnohem širší). Německá videa se jim již tolik nezamlouvají (ačkoli rozumí hodně), takže hlavním zdrojem tohoto jazyka pro ně jsem zatím bohužel jen já.
Využití němčiny v praxi
Párkrát jsme měli návštěvu z Německa, která mluvila jak německy, tak
anglicky. Jelikož starší generace v naší rodině cizí jazyky tolik
neovládá, ujaly se mé dcery bez problémů v případě potřeby role
překladatelek.
Skvělou příležitostí využít němčinu byly letošní velikonoční trhy
v pohraničí, kde manželka prodávala své výrobky a kam dorazila spousta
Němců. Jelikož jsem se akce nemohl zúčastnit, byla veškerá
překladatelská činnost na mých dětech a ty odvedly naprosto skvělou
práci. Nejenže rozuměly, co zákazníci chtějí, ale dokázaly jim
i odpovídat a ještě přitom přepočítávat koruny na eura.
Co se týče angličtiny, tak s rodilými mluvčími nemáme příliš
příležitost se potkávat. Nicméně kdykoli k nějakému setkání došlo,
děti neměly problém rozumět a komunikovat.
mluvení
Obě dcery nejenže mluví anglicky na mne, ale i spolu, a to přibližně
již tři čtyři roky. Na začátku to bylo především při hraní, ale
postupně se to rozšiřovalo i na veškerou další konverzaci.
V přítomnosti česky mluvících lidí (většinou manželky) někdy, ale ne
vždy, přepínají do češtiny. Hádat se dokáží v obou jazycích ve
srovnatelné kvalitě.
Německy nechce starší dcera mluvit vůbec, ovšem čas od času stejně něco
řekne – často slova, která zná jen ode mne nebo prostě odpovídá celou
větou na moji otázku či kopíruje to, co jsem řekl, aby k tomu mohla něco
doplnit.
já: Das ist nicht sehr ökologisch. *3
ona: Why isn't it sehr ökologisch? *4
Někdy před dvěma lety jsem jednou děti “přistihl”, jak spolu mluví německy – prý z legrace. Starší dcera mi pak řekla: ”Speaking German is like going upstairs and back with your eyes closed.” *5
Jeden jazyk ovlivňuje druhý
Jak to u dětí bývá, dcery mají rozdílné povahy, které se projevují
i v jazycích. Starší záleží na tom, aby byly věci dobře udělané –
proto se vždy snaží vše říci správně a když si nemůže vzpomenout na
nějaké slovo, raději to nějak obejde.
Mladší si s tím hlavu vůbec nedělá a klidně sekne do anglické věty
české slovo, případně dá do německé nějaký anglický výraz. Na druhou
stranu se u ní objevuje i velmi zajímavý opačný fenomén – anglické
myšlení v češtině, kdy např. řekne
Vždycky, když jsi mi tu gumičku sundavala, tak jsem byla: Áááááááááá. *6
Já jsem se bála, že budu pozdě. *7
Já jsem úplně zapomněla o tom zubu. *8
Jen jsme se sem nastěhovali. *9
…že se bude proměňovat do kočky… a pak se proměnila do včely… *10
Ta matrace je měkká a ve stejnou dobu tvrdá. *11
Nebudeme ji vyhazovat, ale necháme si ji, až je plesnivá! *12
Mladší dcera si natolik zvykla na to, že na ni mluvím německy, že
tvrdí, že když občas použiji angličtinu, tak mne nevnímá, protože si
myslí, že mluvím na někoho jiného!
Česky na děti nemluvím nikdy, leda když se spletu – v telefonu zní už
totiž manželka a starší dcera stejně.
Bunninchen
I němá tvář domácích mazlíčků může být ukázkou používání
jazyků. Když jsme si loni domů pořídili zakrslé králíčky, mluvily na
ně dcery zpočátku česky (možná proto, že je dostaly u české paní a
pak u toho byla skoro vždy manželka), ale již za pár týdnů byly
v angličtině.
Králíci dokonce pravděpodobně u dětí způsobily i další zajímavé
míchání jazyků. Německy se králík řekne Kaninchen, přičemž
-chen je v němčině obecně koncovka pro zdrobněliny (více např.
zde). Doma se
nám tak zanedlouho ujaly anglicko-německé podoby králičích jmen
(Rowan – Rowanchen, Penny – Penninchen) a dcery dokonce
používají tuto německou zdrobňovací koncovku u dalších slov, když
mluví anglicky (Look at that cute doggiechen! *13 / My sweet
bunninchen! *14 )
Někdy se člověk nemůže vymáčknout, ale naštěstí mu děti (resp.
moje mladší dcera) pomohou.
já: Haha! Ich kann nicht zu lachen aufhören… nein, wart
mal… das ist nicht korrekt… *15
ona: Ich kann nicht aufhören zu lachen. I heard it in one
video. *16
čtení
S přibývajícím věkem dětí bohužel ubývá příležitostí, kdy jim mohu číst. Jednak se naučí číst samy, jednak mají často na práci něco v tu chvíli pro ně atraktivnějšího (např. mladší dcera hodně kreslí a maluje).
Starší dceři jsem ještě asi před rokem občas četl, dnes už prakticky
vůbec (máme nedočteno Lord of the Rings). Ona si to ovšem štědře
vynahrazuje. Je schopna za den přečíst průměrně dlouhou knihu jakéhokoli
žánru. Zda je kniha v češtině či angličtině není důležité, hlavní
je, že je pro ni něčím poutavá.
Německy jsme se pokoušeli číst jeden titul z knižní řady, kterou má
oblíbenou v češtině (ale v níž česky vyšlo jen pár dílů), nicméně
nakonec z toho sešlo. Občas ale poslouchá, když čtu mladší dceři. Když
má náladu, dokáže německy číst jednodušší nebo známé texty (komiksy
apod.), ale sama si němčinu ke čtení zatím vybírá zřídka.
Ovšem na druhou stranu využívá znalost němčiny ke svému prospěchu –
třeba když jezdíme do Německa. Nebo když si loni v létě prohlížela
dvojjazyčný leták a najednou říká: “Hele mami, tady je česky
V zámku a podzámčí, ale německy je tu Život v zámku a pod
zámkem!”
Mladší dceři se snažím číst pravidelně (německy), ale většinou se
to podaří jen párkrát týdně. Za uplynulé tři roky jsme se od komiksů a
příběhů s velkými obrázky dostali ke “skutečným” knihám jako Ella,
Herr
Fuchs nebo německý Harry Potter (s přestávkami ho čteme asi dva roky a
jsme u čtvrtého dílu).
Ona sama dokáže v angličtině i němčině číst kratší texty (typicky
komiks). Zajímavé je, že ji to, stejně jako starší dceru, nikdy nikdo
neučil.
Jak už jsem zmiňoval na začátku, děti máme v domácí škole a tudíž nejsou vystaveny tlaku na to, aby se něco naučily ve chvíli, kdy si to někdo jiný vymyslí. Pokud něco zatím nepotřebují, tak se to neučí. Čtení je ale zjevně dovednost, o kterou hodně stojí, protože jim přináší mnoho užitku. :--)
psaní
Jak již bylo poznamenáno v předchozím odstavci, na děti se snažíme
netlačit, aby se učily něco jen proto, že nám přijde, že “už je na
načase”. Starší dceru jsem se sice k psaní v angličtině jednu dobu
snažil trochu přimět anglickými vzkazy s otázkami na lístečcích, ale
doopravdy se psát naučila, až když měla tu potřebu. To nastalo kolem
jedenáctých narozenin, ve chvíli, kdy si psala s kamarádkou přes internet
anglicky. Každou chvíli se ptala, jak se píše to či ono a pak se pomalu
ptát přestala a už jen psala.
Mladší dcera bere všechno skokem – psát a číst se anglicky
(jednodušší věci) naučila snad ve stejnou dobu. Ráda kreslí komiksy a
často je řeč v bublinách právě v angličtině. Na rozdíl od starší
dcery si nedělá mnoho starostí se správností spellingu, nicméně
překvapivě často se trefí správně.
video
Velkým pomocníkem při učení jazyků jsou videa. Když byly děti
menší, občas se na něco dívaly, mnohdy na to, co jsme jim vybrali my.
Zhruba před dvěma lety jsem se rozhodl zaplatit Netflix a doufal jsem, že ho
využijeme především jako zdroj k učení němčiny. Ovšem netrvalo dlouho
a děti se naučily přepínat jazyky, přičemž přirozeně dávaly přednost
jednodušší angličtině.
Starší dcera v současné době spíše čte, ale mladší si pouští
Netflix či YouTube Kids vždy ráno (když ještě chceme spát) a někdy
u něj stráví třeba dvě hodiny. Vím, že ji nemohu k ničemu nutit a ona
ví, že bych byl rád, kdyby se alespoň část tohoto času dívala na
německé věci. Někdy si “vzpomene” a přepne si zvuk do němčiny, jindy
“zapomene”. Ale pořád je to lepší než nic.
Že moc dobře ví, jak to funguje, dokazuje její výrok z doby, kdy jí bylo
zhruba šest: ”I’d like to learn more languages. I can just watch
videos in those languages… and learn them!” *17
Mladší dcera chtěla vědět, jak napsat EYE a jak se jmenují jednotlivá
písmenka:
ona: Y is /aɪ/? *18
já: Nein, es ist /waɪ/. *19
ona: And what’s this then? (V) *20
já: Das ist /viː/. *21
ona: Wie was? :--D *22
Přirozené učení jako obrázek na krabici s puzzle
Snažím se v cizích jazycích o přirozený vývoj, podobný tomu, jak se děti učí svůj mateřský jazyk. Proto pro nás neexistují “základní” či “pokročilá” témata. Nevadí mi, že děti neumí v angličtině či němčině vyjmenovat měsíce, když to zatím nepotřebují. Místo toho ale třeba mladší dcera – narozdíl ode mne – aktivně používá i taková slovíčka jako Haüfchen *23 nebo geklaut *24 a starší je schopná zahrát divadlo v angličtině podle německé knížky, kterou simultánně tlumočí.
Přirozené učení jazyka bych přirovnal k skládačce (puzzle).
Děti se učí jazyk nejprve audio-orální formou (poslech a
mluvení – více teorie viz např. zde)
a teprve když se tato usadí, přichází čtení a psaní. Mají krabici
s puzzle, na které je obrázek toho, jak by mělo výsledné dílo na konci
vypadat. Ví, k čemu směřují a jen k sobě dávají jednotlivé dílky
(napsaná slova přiřazují ke zvukům, které mají uloženy v hlavě,
později se je samy učí psát atd.)
Učení jazyka klasickou školní formou je spíše podobné
postupu, kdy se víceméně náhodně a “naslepo” snažíme najít dílky,
jež k sobě pasují. Např. gramatika nám může poradit, jakým způsobem se
jednotlivé kousky obvykle spojují a že je musíme obrátit správným
směrem. Ale ten celkový obrázek, ten v hlavě nemáme, takže většinou
vůbec netušíme, k čemu bychom měli dojít.
Nahrávky
Jak už řečeno výše, vývoj řečových dovedností nebyl za poslední tři roky příliš dramatický (alespoň ne v angličtině), proto sem tentokrát vkládám jen pár zvukových ukázek.
2020
Mladší dcera (tehdy necelých 6 let) si hrála na online lektora jazyků
(tedy mne).
2021
Rodinná konverzace (angličtina/čeština/němčina).
Nahrávka vznikla pro potřeby diplomové práce zabývající se umělým
bilingvismem, kterou psala studentka university J. E. Purkyně.
Dcerám bylo tehdy 6 a 10 let.
2023
Německé povídání s mladší dcerou (8 let) – několik nahrávek.
Sedli jsme si asi na dvacet minut a nahráli delší rozhovor v němčině – z něj jsem níže vybral pár nejzajímavějších momentů.
- úvod
- Was hast du gegessen? *25
Pünktchen und Anton
Čteme komiks podle klasiky od Ericha Kästnera – dcera čte jednodušší a
kratší části. Některá méně používaná slova jsou pro ni zatím ještě
těžká, naopak to, co zná, si snadno spojí spojí s psanou formou.
Přidávám i obrázky pro lepší orientaci.
- Wird jemacht!
.
- Ruhe!
.
- Mein Kind!
.
- Bleib hier!
.
- Sind die Eltern froh? *26
Emil und die Detektive
Dcera popisuje obsah dalšího slavného Kästnerova příběhu.
.
Anglické hraní s panenkami
Dcery mi dovolily nahrávat je při hraní s panenkami – z asi třicetiminutového záznamu jsem vybral tři jazykově zajímavé ukázky.
- Sprechen die Barbies Deutsch? *27
- bugs *28
Starší dcera má velmi bohatou slovní zásobu.
- vložená čeština / sleepwalker *29
Mladší dcera nejprve užije české slovo “náměsíčná” a starší ho následně používá již anglicky.
Na závěr
Mé dcery jsou pro mne i po tolika letech velkým zdrojem energie a inspirace. Ačkoli se úroveň mých studentů za poslední roky zlepšila (v obou jazycích, které učím), je i tak je příjemné doma slyšet po celém dnu správnou angličtinu či němčinu – někdy dokonce správnější, než jakou mluvím já. :--D
Ještě jednou přidávám pro zájemce linky na předchozí články:
První článek (vývoj starší dcery 0 – 3 roky):
Come
on, baby! aneb Anglicky již od narození
Druhý článek (vývoj starší dcery 3 – 6 let, mladší
0 – 2 roky):
Come
on, girls! – dvojjazyčná rodina s předškoláky
V tomto druhém článku najdete vedle mnoha jiných informací
zvukové ukázky z předchozích let, a také
odkazy na weby pro vícejazyčnou výchovu.
Třetí článek (vývoj starší dcery 6 – 9 let, mladší
2 – 5 let):
Komm
schon! aneb čím více jazyků, tím větší zábava
Jak se starší dcera sama naučila číst ve dvou jazycích a mladší
přibrala ke dvěma jazykům třetí. Prokládáno mnoha
zvukovými ukázkami.
Na konec ještě znovu upozorňuji na velmi podrobný článek pro rodiče, kteří by rádi svým dětem zprostředkovali cizí jazyk, ať už ho ovládají či ne, který najdete zde: Děti a cizí jazyky.
Těším se na vaše ohlasy, případně dotazy v diskusi pod článkem! :--)
- Harry fiel es schwer… – Harrymu přišlo těžké… (“fiel” je minulý tvar od “fallen”)
- fühlen – cítit (německy), feel – cítit (anglicky)
- To není moc ekologické.
- Proč to není moc ekologické?
- Mluvit německy, to je jako jít po schodech nahoru pozadu a se zavřenýma očima.
- = …tak jsem udělala…
- = …že přijdu pozdě.
- = …na ten zub.
- = Zrovna jsme se…
- = …proměňovat v kočku / včelu…
- = …zároveň tvrdá.
- = …až bude plesnivá.
- Koukni na toho roztomilého pejska!
- Ty můj sladký králičíčku!
- Haha! Nemůžu se smát přestat… ne, počkej… to není správně…
- Nemůžu se přestat smát. Slyšela jsem to v jednom videu.
- Chtěla bych se naučit víc jazyků. Můžu se prostě jen dívat na různý videa v těch jazycích… a naučit se je!
- Y se čte /aɪ/?
- Ne, čte se to /waɪ/.
- A co je tedy tohle? (V)
- To se čte /viː/.
- Jako co? (německé “wie” se čte stejně jako anglické “V”)
- hromádka – třeba od psa
- od slovesa “klauen” – šlohnout, štípnout
- Cos jedla?
- Mají rodiče radost?
- Umí barbíny německy?
- brouci
- náměsíčník