*
logo
*

Komm schon! aneb čím více jazyků, tím větší zábava

ALL LEVELS Vydáno dne 20.02.2020

Mohou čeští rodiče žijící v Čechách vychovat děti, které mluví třemi jazyky? Jaké překážky přitom musí překonávat a jaké radosti zažívají se dočtete v tomto článku, který navazuje na oba předchozí.



Komm schon!

aneb čím více jazyků, tím větší zábava

V minulých letech jsem na Help for English vydal dva články pojednávající o vícejazyčném vývoji mých dětí (pokud si je chcete přečíst, najdete je zde a zde). Nyní bych se vám rád pokusil nastínit, jak tento jazykový experiment pokračuje.

Text prokládám zvukovými ukázkami. Některé jsou kratší, s vybranými zajímavými momenty, jiné delší, nesestříhané, aby bylo vidět, že nejde jen o pár vět.

Úvod

prvním článku jsme viděli, jak se moje první dcera seznamovala s angličtinou během prvních tří let svého života. V druhém jsem se pokusil zmapovat další tři roky jejího života (3 – 6 let) a první dva roky mé druhé dcery. Dnes se podíváme na to, kam se obě dostaly během dalších tří let, tedy v období 6 – 9 let u první a 2 – 5 let u druhé. Povíme si ale nejen o angličtině, nýbrž i o druhém cizím jazyce, němčině.

Tento článek bude o něco stručnější a věcnější než ty předchozí, protože zatímco v prvních letech (první článek) jsem si zapisoval prakticky každé anglické slovo, které moje starší dcera řekla a později (druhý článek) jsem zaznamenával všechna komplexnější vyjádření jako důkaz její jazykové způsobilosti, tak v posledních třech letech jsem si na všechno natolik zvykl, že mám pouze pár stručných poznámek o tom, kdy se mnou začala moje mladší dcera mluvit výhradně anglicky nebo kdy začala odpovídat na němčinu německy.

ENGLISH (angličtina)

Stejně jako u starší dcery došlo u té mladší kolem čtvrtého roku k jakémusi zlomu a během týdne či dvou na mne začala mluvit pouze anglicky. Nevím, zda to nějak souvisí s vývojem myšlení, každopádně to u obou dcer bylo skoro přesně na 4. narozeniny.

Tři ukázky z doby, kdy bylo mladší dceři čerstvé 4 roky, starší 8 let:
x
Stavení lega Harry Potter (delší ukázka)

Dohadování o lego (zde je slyšet i manželka, která mluví s dětmi česky)

Hraní s legem (na konci je slyšet úvodní znělka z německého seriálu o Pippi) 

U mladší dcery byly jazykové schopnosti dle mého názoru jednoznačně posíleny i faktem, že s ní její starší sestra už delší dobu předtím (na mou žádost) začala více mluvit anglicky při hraní. Kromě mne a pravidelného sledování videí o stavění Lega apod. tedy měla možnost slyšet ještě někoho jiného.
Dcery si hrají prakticky výhradně v angličtině. Pokud přepnou do češtiny, bývá to nejčastěji proto, že na ně mluví manželka. Za chvíli jsou ale zpět v angličtině. I mimo hru ale komunikují anglicky poměrně dost.

Starší dcera 9, mladší 5 let
.
Hraní s legem

Anglicko-německý oběd (mladší dcera vysvětluje starší německé slovíčko)
Hraní s legem 

Čím dál častěji se stává, že používají slova, která já sice znám, ale pouze pasivně. Dojde-li někdy ke sporu o správnost slovíčka či výslovnosti, mají téměř vždy pravdu ony (starší dcera prakticky vždy). V gramatice existuje pár oblastí, které se ještě dočišťují (tvorba otázek u mladší, použití will v podmínkových či časových větách u starší), které ale nemají praktický/skutečný vliv na srozumitelnost komunikace.
Pozoruhodné je, že od té doby, co spolu mluví anglicky a já na ně občas německy (viz dále), dostala se u mne angličtina svým způsobem na druhé místo. Nejsem už ten, kdo ji musí neustále propagovat a být jediným příkladem. Považuji ji za natolik přirozenou součást naší komunikace, že to občas cítím jako jakési ulehčování pro sebe i děti, když mluvím „pouze“ anglicky.

Ukázka: Výjimečně máme možnost setkat se s jinými anglicky dvojjazyčnými dětmi. Jak to vypadá, když si čtyři takové holčičky hrají s Barbies, si můžete poslechnout níže. Zajímavé je, že návštěva měla tendenci hru komentovat česky (jakoby angličtina patřila jen do hry, ale ne do běžné komunikace).

Hraní s kamarádkami

DEUTSCH (němčina)

Němčinu jsem se učil kdysi ve škole takovým tím klasickým způsobem, že si po několika letech člověk stejně pamatuje pouze „der, die, das – psí vocas“. Když jsem přibližně před 5 lety úspěšně složil anglickou zkoušku CPE (úroveň C2), rozhodl jsem se, že se pustím do němčiny. Protože jsem neměl čas ani chuť učit se znovu zmíněným „školním“ způsobem, zkusil jsem metodu čtení a poslechu. Přibližně po roce čtení a poslouchání zjednodušených knih (viz články na Help for English či Mein Deutsch) jsem mohl začít číst a poslouchat snadnější nezjednodušené knihy (např. německý překlad Harryho Pottera) a později skoro cokoli mi přišlo pod ruku. Doplňoval jsem to sledováním filmů a seriálů (dlužno říci, že to byl často německý dabing anglických originálů). Po pěti letech jsem byl schopen složit zkoušku GDS (úroveň C2; zatím část čtení a poslech) a začít němčinu oficiálně učit.

Lesen für Kinder

Jak už jsem zmínil, četl jsem v němčině téměř vše, na co jsem přišel – v knihovně jsem si půjčoval všelicos včetně knih pro malé děti. Moje dcery u mne tyto knihy viděly a prohlížely si je, posléze jsem jim je začal i číst (hlavně té mladší, které bylo kolem 2 let). Stal se z toho pravidelný zvyk a především mladší dcera si čtení německých knih oblíbila. Některé z nich jsme měli z knihovny půjčené tak dlouho, že jsme je nakonec koupili – což nebylo vždy snadné, německé knihy pochopitelně nepatří k běžnému sortimentu českých obchodů, ale dokonce ani německý Amazon či Bookdepository nemají vždy v nabídce starší tituly.
Na začátku jsem vlastně vůbec neplánoval němčinu svým dětem předávat, rozhodně ne tak brzy. Na druhou stranu jsem měl nastudováno z mnoha zdrojů, že čím dříve je dítě jazyku vystaveno, tím přirozeněji ho vstřebá a osvojí si ho, především tolik potřebnou výslovnost. Po fázi čtení přišla doba, kdy jsem se odvážil na děti (opět to byla hlavně mladší dcera) občas při či po čtení i německy promluvit. Ještě později jsem na ně mluvil občas i mimo čtení a potom už kdykoli. To se samozřejmě krylo i s mým vlastním postupem v jazyce.

Natürliches Lernen

Po 4 letech svého studia jsem se odvážil vyučovat první skupinku dětí-začátečníků, kterou navštěvovala i moje starší dcera. Vzhledem k tomu, že se učilo u nás doma, tak se často stalo, že když si nikdo nevěděl rady s nějakým slovíčkem nebo porozuměním, zavolal jsem mladší dceru (tehdy ani ne čtyřletou) a ta těm o mnoho starším dětem s přehledem poradila.
Letos o prázdninách nás čekala návštěva známých z Německa, proto jsem i doma přidal na intenzitě komunikace v němčině (ostatně starší dcera si už předtím stěžovala, že je nutím sledovat videa v němčině a říkala, že dává přednost naší „anglické“ cestě, tedy mluvit, mluvit, mluvit). Návštěva potom proběhla k všeobecné spokojenosti, dcery německy docela rozuměly, ačkoli si samozřejmě s německými dětmi více povídaly v angličtině (mimochodem většina německých dětí, které jsem potkal, má perfektní angličtinu včetně výslovnosti).
Od té doby se doma snažím udržet jistý poměr mezi angličtinou a němčinou, i když to stále není vždy snadné. Ale tak to před lety bývalo i v případě angličtiny.

One Parent, Two Languages

Možná se ptáte, jak může někdo, kdo se učí sotva pár let, být jazykovým vzorem, nota bene pro děti. Jsem si samozřejmě vědom nebezpečí, které je s tímto experimentem spojené – nakonec jsem to zažil již v angličtině, kde se i ta nejmenší chyba, kterou děti naposlouchaly, složitě odstraňovala až několik let (viz předchozí články).
Primární je pro mne pochopitelně výslovnost. S ní jsem také při studiu začal, takže jsem byl již po několika prvních měsích ve fázi, kdy jsem sice neuměl říct skoro nic, ale zato jsem to uměl s perfektní výslovností. :) V době, kdy jsem začal mluvit na děti, jsem byl schopen jednoduché komunikace. Nakonec intence nebyla angličtinu němčinou nahradit, nýbrž doplnit v rámci možností. Tyto možnosti každý rok narůstaly až do současného stavu.

OPTOL

S příchodem němčiny jsme ovšem pochopitelně narazili ještě na jeden menší problém. Dosud jsme jeli metodou OPOL, tedy One Parent, One Language. S třemi jazyky na dva rodiče nebylo možné takto dále pokračovat, proto jsem uvažoval, zda použít metodu One Place/One Time, One Language (vyčlení se místo či čas, kdy je daný jazyk používán). To se ale ukázalo při našem nepravidelném denním časovém rozvrhu jednak jako nemožné, jednak nepotřebné. Vzhledem k tomu, že mladší dceři bylo již 2,5 roku a česky hovořila na svůj věk víceméně plynně, a vzhledem k počátečnímu sepjetí němčiny v podstatě výhradně se čtením knih, nehrozilo reálné nebezpečí míchání jazyků. Děti nějak přirozeně oba jazyky rozeznávaly (asi prostě tak, že jeden znaly už několik let a rozuměly mu bez potíží) – jedinou úsměvnou věcí bylo, že si mladší ještě dlouho pletla, který jazyk se jak jmenuje.

Učení či osvojování

Když se mluví o malých dětech, které mají možnost žít v prostředí s více jazyky, většinou se neužívá slovo „učit se“, nýbrž „osvojovat si“ jazyk. Je zajímavé, že když se někdo mých dcer zeptá, jakto, že umí anglicky, odpovídají většinou „táta na nás mluví“. Když dostala mladší dcera ve 4 letech k Vánocům německé knížky, a můj strýc se jí ptal, zda se učí německy, řekla že ne – prostě to nevnímá jako nějaké „učení“.

CESTA a VÝSLEDEK

Starší dcera (nyní 9 let)

Angličtina

Na starší dceru jsem začal mluvit anglicky hned po narození, ale z počátku pouze příležitostně. Když jsem viděl, že jí to nečiní žádný problém, mluvil jsem na ni víc a víc. Někdy mezi jejím druhým a třetím rokem jsem češtinu opustil úplně, což byla zároveň i doba, kdy začala sama používat anglická slovíčka. Zhruba rok jí trvalo, než byla schopna používat angličtinu na takové úrovni, že i ona na mne mohla přestat mluvit česky.
Od malička jsem jí hodně četl. Nejdřív převážně české knížky, které jsem překládal, poté už anglické originály, protože mi začalo být jasné, že moje jazykové schopnosti prostě nikdy nebudou na úrovni rodilého spisovatele a chtěl jsem, aby se její jazyková vybavenost zvyšovala úměrně s věkem. Čtu jí dodnes, i když to umí sama – je to něco jiného a oba si to užíváme.

Ona sama začala česky číst kolem 6 let. Dlouho to byly pouze komiksy (Čtyřlístek, Rychlé šípy, Asterix…) či kratší texty. Teprve kolem 8 let si troufla na „opravdové“ knihy, které čte od té doby prakticky doslova nepřetržitě. :) V angličtině byla už kolem 7 let schopna číst kratší věci, které znala (Dr Seuss), o rok později četla anglické komiksy (Asterix, Garfield…) a během dalšího roku začala číst i „opravdové“ anglické knihy. Zajímavé je, že jsem se nikdy nedostal k tomu, abych jí vysvětloval nějakou teorii, jak číst anglická slova. Zvládla to nějak sama.
Video v angličtině sleduje starší dcera již od 2–3 let, kdy začala s Peppa Pig a posléze s čímkoli, na co přišla a bavilo ji. Prakticky pro ni není žádný rozdíl v „námaze“ mezi koukáním v češtině a v angličtině. Sice jsem měl ještě před několika lety obavu, že chytá americký přízvuk, nicméně jednak ho nakonec tolik nenachytala, jednak jsem usoudil, že to vlastně jedno a zas takový britský patriot nejsem. Nedávno mne dokonce poprosila, abych ji rozdíly mezi britskou a americkou výslovností vysvětlil, aby se mohla sama rozhodnout, co bude používat.
Pokud bych měl krátce shrnout gramatiku a slovní zásobu starší dcery, myslím, že odpovídá jejímu věku (ačkoli nemám dost dobře možnost porovnat to s rodilými dětmi jejího věku). Čas od času mne překvapuje slovem či frází, kterou někde slyšela a vím bezpečně, že ode mne ji nemá. Např. v jejích 6 letech jsem si zapsal větu „So Harry must have been born a year before Sirius Black thought he killed Peter Pettigrew.” Někdy před rokem mne upoutalo, že užila past perfect “There was a queue and people who had been waiting…” a nedávno pasiv “Parents are forbidden to go there.“
Starší dcera mi moc pomohla tím, že mluvila anglicky na svou mladší sestru tak dlouho, až si na to obě zvykly natolik, že to dělají skoro pořád. Byla trpělivá a nepřecházela do češtiny, ačkoli mladší dcera mluvila dlouho jen česky. Určitě je pro malé dítě rozdílná motivace, jestli na něj mluví dospělý nebo vrstevník.

Starší dcera 7 let, mladší 3 roky: 

Němčina

Jak už zmíněno výše, dcerám jsem němčinu představil přibližně před 3 lety, tedy když bylo té starší 6. Protože už byla ve věku, kdy se mohla bránit, neoblíbila si čtení a mluvení v němčině tak jako dcera mladší a vyžadovala spíše angličtinu. Nicméně dobře odchytávala i to co zaslechla mimochodem. Rozumí a zná asi o trochu méně než dcera mladší. Ale i to je zatím dostačující, vzhledem k tomu, že letos byla ve skupině o dost starších dětí (které učím) suverénně nejlepší co se týče porozumění a schopnosti reagovat.
Ještě před rokem dvěma, než se „rozečetla“ v angličtině, měla občas pocit, že čtení v němčině je vlastně jednodušší, protože pravopis a výslovnost jsou spolu spjaté dle určitých pravidel. Pak ale angličtina ve čtení němčinu přirozeně předběhla.
Videa v němčině není příliš ochotná sledovat, spíš jen ta, která nelze sehnat v angličtině. Říká, že nejdřív se musí naučit více rozumět díky našemu mluvení a pak bude chápat filmy. Uvidíme, jak to bude pokračovat – bylo by samozřejmě ideální, kdyby se dostala do fáze, kdy bude schopna číst a sledovat v obou cizích jazycích. O tom snad v příštím článku.

Mladší dcera (nyní 5 let)

Tento a následující odstavce prokládám zajímavými či humornými citáty mladší dcery (není-li uvedeno jinak).

2,5 roku
Já padala jako hell.

Angličtina

Po velmi příznivých zkušenostech s dvojjazyčnou výchovou starší dcery jsem byl u mladší mnohem více v klidu a nebyl nervózní z každé dočasné výslovnostní či gramatické nedokonalosti. Byl jsem si jistý, že se to časem srovná samo a to se také potvrdilo. Navíc jsem na to již nebyl sám, protože mladší dcera slyšela mluvit jak mne, tak svou starší sestru. I z toho důvodu nemám o mladší dceři příliš zápisků ve srovnání s předchozími šesti lety starší dcery. Věděl jsem, že vývoj půjde kupředu sám a moje záznamy se v podstatě smrskly na záznamy na následující:
v 1,5 roce – první anglické slovo
ve 2 letech – umí barvy a čísla
ve 2,5 letech – zkouší dávat dohromady jednodušší věty
ve 3 letech – začíná odpovídat anglicky
ve 3,5 letech – starší sestra na ni mluví hodně anglicky při hraní
od 4 letech – mluví na mne výhradně anglicky
Veškeré ostatní záznamy se v podstatě týkají němčiny, která pro mne byla mnohem zajímavější.

2,5 roku
Udělám velikej Turm.

Mladší dceři čtu již několik let převážně v němčině, aby ji nachytala co nejdřív a nejvíc (čím mladší dítě, tím jednodušší je pro něj osvojit si jazyk). Anglicky jí samozřejmě někdy také čtu, ale spíše to bere z videí a od své starší sestry. Ta je mimochedem už delší dobu schopna jí číst anglické knížky a často to k naší radosti také dělá.

“I'm sorry I wanted to kill you.” (mladší dcera – 4 roky) 

Anglicky mluví mladší dcera plynně, dokáže vyjádřit, co potřebuje. I když se občas ptá na některá slova, do češtiny nepřejde a zůstane v angličtině („How to say ‘baterka‘ in English?“).

Přechody angličtina – čeština (mladší dcera – 4 roky)

 

Dříve, kolem 3 – 4 let, se u ní jednou za čas vyskytl nějaký slovní tvar vzniklý kombinací češtiny a angličtiny („Ta moje židle je highejší.“, „Chce ho vycuttovat.“, „Bylo to hrozně zastucklý.“, „Are you točing?“, „Hledají Scabbers.“, „We’re going to the pláž.“), nyní se to už ale prakticky neobjevuje. Zůstávají jemnější gramatické nedostatky, které jsou ale roztomilé: „You don’t were there, and then you were there.” či “When she wake ups“ (4 roky), “I just have-a-looked.” nebo „I canned see you.” (4,5 roku).
I mladší dcera je ale už ve svých 5 letech schopna komplexnějších vyjádření typu “Mummy keeps saying English for Beginners” (narážka na krásné video o učení angličtiny).
Někdy se objeví i humorná nedorozumění daná výslovností, jako třeba u slova CACTUS: 

3 roky
mladší dcera: (u obrázku s jesličkama) A tady je ovečka.
já: Nein, das ist eine Kuh.
dcera: To je koza?
já: Nein, es ist eine… „cow“.
dcera: Aha, kráva!

Němčina

Když byly mladší dceři asi 2 roky, projevila zájem o německé dětské knížky, které jsem měl doma půjčené z knihovny a občas jsme je četli. Byl jsem překvapen, jak rychle si byla schopna slova zapamatovat. Už za pár měsíců dokázala ukazovat v knížce slova, která jsem jí říkal nebo radostně řekla „Thank you!“ kdykoli zaslechla „Danke“ ve filmu, který jsem sledoval. Tím docela rychle předběhla svou starší sestru, která o německé knihy tolik zájem neměla.

3 roky
Jsem Spinne.

Protože měla dva jazyky místo jednoho, probíhalo osvojování němčiny pomaleji, ale pasivní porozumění u ní stabilně stoupalo, takže reagovala na pokyny i informace podané v němčině a dokonce je dokázala přeložit své sestře nebo mé manželce. Když jsme se jednou spolu dívali na německé Peppa Pig (tedy Peppa Wutz), nedokázal jsem si o několik dnů později vzpomenout na jedno slovíčko, shodou okolností v seriálu použité – tak jsem se jí prostě zeptal a ona ho věděla.

3,5 roku
Ty jseš… mein Liebling!

Už ve 3 letech byly schopná vymýšlet jednoduché slovní hříčky typu „Pipi lachen“. Také jí přišlo neskutečně zábavné, že německy se „otec“ řekne stejně jako anglicky „prďoch“ (Vater – farter) nebo že ve slově „Poirot“ TTT je „Po“ (německy „zadek“).

Kochen (vaření) – anglicko-německy (mladší dcera – 5 let)

Je si dobře vědoma toho, že umět dva cizí jazyky není mezi dětmi standardem a je na to náležitě (ale přijatelně) pyšná. Nedávno se začala více a více snažit odpovídat mi na němčinu německy. Uvidíme, jak se to bude dále vyvíjet.

Domácí obchod se zmrzlinou (mladší dcera – 5 let)

Člověče, nezlob se! (mladší dcera – 5 let)

4 roky
Já: Ich bring' dir die Socken.
dcera: Socken? Pro mich?

Čtu jí skoro každý den už několik let, převážně německy. Některé knížky půjčené z knihovny se nám natolik zalíbily, že jsme si je nakonec koupily a patří mezi oblíbené pro celou rodinu (hlavně autorka Anke Kuhl). Od obrázků s pár větami jsme pomalu přešli k trochu delším textům, ale stále ještě není schopná poslouchat např. Harry Pottera v němčině, ačkoli jeho děj zná v angličtině – to je ale zřejmě dáno spíše věkem. Německá videa je ochotna někdy sledovat (hlavně Peppa Wutz nebo Pippi Langstrumpf), jindy protestuje – to je ovšem pravděpodobně dáno i nabídkou toho, co pro děti v němčině existuje a co není tak atraktivní či kvalitní jako anglické věci. Filmy Harry Pottera někdy vnutím oběma dcera vzhledem k tomu, že je v angličtině znají skoro zpaměti.

Čteme komiks od Anke Kuhl – Lehmriese lebt!
(mladší dcera – 5 roky) 

The more languages, the better fun

Mezi jazykovým vývojem starší a mladší dcery se dají vypozorovat rozdíly – starší měla na začátku jeden jazyk (češtinu), během prvního roku jsme přidali druhý (angličtinu) a teprve v 6 letech narazila více na němčinu. U mladší se už od druhého roku života vyvíjely angličtina a němčina paralelně – přitom se nedá říci, že by ji to nějak zbrzdilo. Naopak, naučila se anglicky stejně rychle jako její starší sestra a přitom si ještě zvládla osvojit další jazyk na dobré úrovni.
To potvrzuje teorii (viz např. tato kniha), že děti jsou schopny si osvojit jakýkoli jazyk či více jazyků, pokud jsou jim dostatečně vystaveny v aktivní podobě (vyžaduje se interakce) a jsou pro ně atraktivní či nějak užitečné. Mé zkoumání v této oblasti zdaleka nekončí, už proto ne, že se hodlám začít příští rok učit francouzsky.
S tím trochu souvisí naše společná oblíbená témata – Asterix, TinTin, Harry Potter… můžeme si je číst nebo na ně koukat ve více jazycích a porovnávat překlad idiomů, slovních hříček apod. Postupně tyhle věci dokupuji v angličtině a němčině, protože vím, že to dcery baví a budou si to číst.

4,5 a 8,5 roku
mladší (na manželku): “Ona je… já nevim, jak se to řekne česky… careful.“
starší (posléze na mne): “That’s not a joke, I sometimes can’t remember how to say something in English, ’cause I know it only in German.”

Sprachspaß

Sotva jsme si doma zvykli na dva jazyky, přibyl třetí. Manželka z toho není úplně nadšená, protože nám opět nerozumí (angličtina už pro ni přestala po těch letech být problém – viz minulý článek), ale na druhou stranu vidí, že děti umí něco užitečného. Když jsme všichni pohromadě, tak to pak někdy vypadá jako v tlumočnických kabinách, jak se můžete přesvědčit v krátké ukázce.

Hrajeme kvarteto

Nebo když vysvětluji mladší dceři, jak něco říci správně anglicky, ale mluvím přitom německy: „Aber das sagen wir nicht, wir sagen When we are at home… und nicht When we will be at home…, klar?“
Ještě větší zábava je to ale venku. Představte si, že do obchodu nebo na hřiště přijde otec s dětmi, na které mluví německy, ale ony odpovídají anglicky. Zmatení prodavače či dalších rodičů je zpečetěno tím, že na ně všichni tři zmínění mluví česky. :D
Stalo se nám ale už vícekrát, že některá maminka na nás spustila perfektní angličtinou a teprve po nějaké chvíli jsme zjistili, že jsme všichni Češi.

8 a 4 roky
Starší: He is not coming?
Já: Nein, er muss zur Arbeit.
Starší: What is Arbeit?
Mladší: It’s like in Peppa Pig, when Daddy Pig had to go there… in Czech práce, English work.

Na závěr

Mé dcery jsou pro mne každopádně velkým zdrojem energie a inspirace. Už jen to, že přijdu po výuce domů a slyším konečně po celém dnu správnou angličtinu či němčinu, je velice příjemné.

Ještě jednou přidávám pro zájemce linky na předchozí články:

První článek (vývoj starší dcery 0 – 3 roky):
Come on, baby! aneb Anglicky již od narození

Druhý článek (vývoj starší dcery 3 – 6 let, mladší 0 – 2 roky):
Come on, girls! – dvojjazyčná rodina s předškoláky
V tomto druhém článku najdete vedle mnoha jiných informací zvukové ukázky z předchozích let, a také odkazy na weby či třeba facebookové skupiny pro vícejazyčnou výchovu.



Pokračovat můžete zde:

PRE-INTERMEDIATE

Podobnosti mezi němčinou a angličtinou #1

Co je podobného na slovech DEEP a TIEF? Znalost anglických slov nám pomůže rozumět slovům německým díky několik jednoduchým pravidlům.

PRE-INTERMEDIATE

Podobnosti mezi němčinou a angličtinou #2

Umíte anglicky a učíte se němčinu (nebo naopak)? V tomto článku najdete několik tipů, jak si ulehčit studium gramatiky v obou jazycích.

ALL LEVELS

Úrovně němčiny

Víte, jaké jsou úrovně znalosti němčiny a co znamenají pojmy starter, elementary, intermediate atd.? Víte, co je Evropský referenční rámec pro jazyky a jak určit svoji úroveň? Podívejte se na náš krátký přehled.

Komentáře k článku

K článku nejsou zatím žádné komentáře

Přidat komentář

© 2020 nemcina-zdarma.cz
Ochrana osobních údajů