Jak si děti mohou jednoduše osvojit cizí jazyk

V posledních letech se setkávám se stále větším množstvím rodičů, kterým záleží na tom, aby se jejich děti přirozeně seznámily s cizím jazykem, a to nejlépe již před nástupem do školy. Důvodem může být jednak to, že čím mladší dítě, tím jednodušeji a bezpracněji jazyk vstřebává, jednak katastrofální úroveň výuky cizích jazyků na mnoha školách. Druhý zmíněný motiv ostatně často platí i pro rodiče dětí ve školním věku.

Já sám mluvím na děti od narození anglicky, ale před pár lety jsem k tomu přidal i němčinu a angličtinu postupně vypustil. Děti jsou plně dvojjazyčné a částečně trojjazyčné (německy rozumí, ale nechce se jim mluvit). Více informací a celý můj příběh najdete v sérii článků zde.

Když jsem se před mnoha lety do vícejazyčné výchovy pouštěl, nebyly k tomuto tématu prakticky žádné informace. Jsem rád, že situace se od té doby značně zlepšila – velkým pomocníkem je v tomto ohledu Facebook, případně další sociální sítě.
Tímto článkem bych rád pomohl těm, kteří by rádi cizí jazyky dětem zprostředkovali, ať už je sami ovládají či ne.
Budu se snažit příliš nezabíhat do odborných výrazů, nicméně občas považuji za nutné vysvětlit základní termíny a objasnit některé zažité nepřesnosti či nedorozumění.

Pro lepší orientaci uvádím obsah článku:

• proč se děti učí tak snadno
• “učení” vs “osvojování” jazyka
• typy bilingvismu (multilingvismu)
• silnější a slabší jazyk
  • stupně vícejazyčnosti
  • kvalita expozice
  • podpora písemné vícejazyčnosti
  • školní výuka
• tři způsoby zprostředkování cizího jazyka u dětí
  • způsob č. 1 – OPOL
  • způsob č. 2 – T&P
  • způsob č. 3 – externí
• FAQ – na co se rodiče často ptají
  • Není už pozdě?
  • individuální rychlost
  • obavy z problémů způsobených vícejazyčností
• závěr

Učení vs osvojování jazyka

Na začátek připomenu, že u dětí se většinou nehovoří o učení cizího jazyka, ale o jeho osvojování. To proto, že děti se s cizím jazykem seznamují (resp. měly by) především nápodobou, tedy stejně jako s jazykem mateřským.

Pokud si dítě osvojuje více jazyků, může se to dít simultánně (tj. souběžně, najednou) nebo konsekutivně (tj. následně, jeden po druhém).
U prvního způsobu se předpokládá, že se dítě setkává s více jazyky současně a osvojuje si je zároveň. U druhého si nejprve osvojí do určité míry jeden (byť třeba ne ještě dokonale) a teprve potom je vystaveno dalšímu.
Hovoříme tu jak o češtině, tak “cizích” jazycích – v uvozovkách proto, že pro malé dítěte, které je od narození vystaveno více jazykům o stejné intenzitě, v tom není žádný rozdíl.

Děti nemívají s více jazyky žádný problém, na rozdíl od dospělých, u nichž se doporučuje dosáhnout v jednom jazyce minimálně úrovně B1/B2, než se pustí do dalšího. To může být způsobeno právě způsobem, jakým je jazyk zprostředkováván.
Dospělý jednak mnohdy potřebuje a dává přednost logickému uchopení systému jazyka, jednak si svou daň vybírá i věk (čím starší člověk je, tím vyšší motivaci musí mít, aby dosáhl stejných výsledků).
Dítě naproti tomu jazyk prostě jen nasává a pokouší se beze strachu rozumět, reagovat a imitovat. Díky tomu nezáleží na věku, kdy lze přidat další jazyk. Je-li k tomu dostatek zdrojů, může klidně od narození slyšet tři jazyky (např. otec, matka, babička) a být schopné všechny tři stejně efektivně už za dva tři roky aktivně používat.

Silnější a slabší jazyk

Jak u vícejazyčnosti přirozené, tak u té umělé nebývá běžné, že by dítě ovládalo všechny jazyky na úplně stejné úrovni. Téměř vždy bude některý z jazyků silnější (obyčejně je to jazyk komunity, tedy místa, kde rodina žije) a jeden slabší (většinou jazyk, kterým na něj mluví jen jeden z rodičů, případně oba, je-li jazyk odlišný od jazyka okolí/komunity).

Některé výzkumy uvádějí, že pro dosažení plného bilingvismu je potřeba vystavit dítě “slabšímu” jazyku minimálně 30 % času, kdy je vzhůru, tj. přibližně 25 hodin týdně. To ovšem neznamená, že když bude expozice nižší, nemůže si dítě jazyk osvojit naprosto uspokojujícím a dostatečným způsobem. Rozhodně není třeba stopovat čas a stresovat se, že mělo dítě tento týden o třicet minut němčiny či italštiny méně.

Kvalita expozice

Na co je třeba rovněž pamatovat, je kvalita expozice. Jiné výsledky bude pravděpodobně přinášet pouze (pasivní) sledování videa a to, když si někdo s dítětem o zhlédnutém bude následně (aktivně) v cílovém jazyce povídat. Záleží také na tom, co je naším cílem – vícejazyčnost, jak zmíněno výše, může mít mnoho různých úrovní, od pasivního porozumění mluvenému, případně psanému jazyku, přes schopnost mluvit až po vyjadřování se písemnou formou. Zde bychom mohli říci, že platí heslo “každý krok se počítá”, protože i pasivní porozumění je skvělý základ do budoucna, kdy už je poměrně snadné naučit se vyjadřovat aktivně.

Podpora písemné vícejazyčnosti

Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že v momentě, kdy se dítě naučí číst, otevřou se mu zcela nové možnosti, co se jazyka týče. Písemný jazyk je mnohem bohatší než mluvený a díky čtení může docházet k osvojování především nových slov a obratů několikrát vyšší rychlostí než ústní formou. Navíc nerodilý mluvčí – pokud se jedná o umělý multilingvismus, tak většinou rodič – nedosáhne v oblasti slovní zásoby (ani té pasivní) téměř nikdy úrovně rodilého a čtení knih je prakticky jediný účinný způsob jak tento nedostatek vynahradit.

Školní výuka

Když už mluvíme o kvalitě vystavení jazyku, zmiňme krátce výuku jazyků ve školách a debaty o počtu vyučovacích hodin pro první či druhý cizí jazyk.
Existuje řada výzkumů, které doporučují cizí jazyky zařazovat do vzdělávání co nejdříve a je i mnoho takových, které představu o téměř zázračné efektivitě raného učení velmi zpochybňují. Celkově výsledky výzkumů ukázaly, že raný začátek nezajišťuje automaticky výrazné pozitivní výsledky – nezáleží totiž jen na době zahájení, ale na kvalitě učení (metodách, prostředcích) a času, který je učení se jazyku věnován.

Ač se situace leckde již pomalu obrací k lepšímu, zůstává bohužel faktem, že cizí jazyky jsou stále vyučovány ve velkých skupinách, mnohdy nekvalifikovanými učiteli (prakticky, ne papírově) a nevhodnými, překonanými metodami (důraz na gramatiku a slovní zásobu bez kontextu).
Zde je třeba důrazně připomenout, že čtení a zvláště psaní je u malých dětí v prvních letech seznamování se s jazykem prostředkem naprosto nevhodným a kontraproduktivním – více viz např. tento článek.
Dokud nebudou jazyky vyučovány kvalifikovanými mluvčími, prakticky, hrou, v menších skupinách a ideálně bez zastaralého systému známkování, jsou debaty o počtu vyučovacích hodin (případně o volitelnosti druhého jazyka) podle mého názoru zcela bezpředmětné.

Tři způsoby zprostředkování cizího jazyka u dětí

Když jsme výše mluvili o druzích a stupních vícejazyčnosti, byla myšlena vícejazyčnost obecně. Nyní se budeme již věnovat pouze vícejazyčnosti umělé, intenční (chtěné). Jedná se o situace, kdy ani jeden z rodičů není rodilým mluvčím jazyka a přesto ho chce dítěti zprostředkovat.

Že umělá vícejazyčnost rozhodně není nějakým módním výstřelkem současné doby dokazuje i např. příběh rodiny docenta Milana Kubra (autora článků v seznamu na konci článku), která je již po čtyři generace tří- až čtyřjazyčná!

Máme-li možnost darovat svým dětem v podstatě bezpracně pár let aktivního života navíc, proč to nezkusit? :--)

Kdysi jsem měl za to, že jediná efektivní cesta k zprostředkování cizího jazyka je, když jej jeden z rodičů ovládá na vysoké úrovni a trvale do něj přepne. Časem jsem ale potkával stále více rodin, kde zvolili jinou cestu a přesto dosahovali podobně uspokojivých výsledků. Níže stručně shrnuji i s odkazy.

Způsob č. 1 – OPOL

Tento způsob je v odborné literatuře většinou označován jako OPOL (One Parent, One Language) a spočívá v tom, že jeden rodič přepne trvale do cizího jazyka. K tomu není potřeba nic speciálního – prostě s dítětem žijete, hodně mu čtete a necháte ho koukat na videa v cizím jazyce. V tomto případě je velmi doporučováno, aby rodič ovládal cizí jazyk na vysoké úrovni a to především výslovnost, která se přeučuje opravdu velmi nesnadno.

Skvělým pomocníkem mohou být sourozenci dítěte, zejména pokud už cílový jazyk ovládají a dokáží ho používat při komunikaci se svou sestrou či bratrem. Práce rodiče je pak nejen ulehčena, ale dokonce může v případě potřeby postupně sám přepnout do dalšího cizího jazyka, ovládá-li ho (tuto zkušenost podrobně popisuji v sérii článků o jazykovém vývoji mých dětí).

Několik stovek rodiny, vesměs českých a slovenských, které tento způsob praktikují, najdete ve Facebookové skupině Multilingual without a native / Vícejazyčná výchova bez rodilého mluvčího.

Dále si můžete přečíst o zkušenostech s multilingvní výchovou na blogu Barbory Kalvach nebo v článku od Natálie Jahodové.

Způsob č. 2 – T&P

Tomuto způsobu se většinou říká T&P (Time and Place) a rodič(e) při něm mluví na dítě mateřským i cizím jazykem. Na cizí jazyk si vyhradí prostor či pravidelný čas, používají třeba maňáska či jiné pomůcky. Ohledně výslovnosti a úrovně jazyka u rodičů platí to samé, co u bodu 1.
Na tento způsob je odborník např. Petra Vojtová – viz její skupina Učíme děti angličtinu doma či přímo webová stránka. Také doporučuji oba rozhovory, které s ní natočil Broňa Sobotka: rozhovor 1 / rozhovor 2.
Na němčinu se zaměřuje např. Marie Čalkovská na webu Němčina od mala či Facebooku.

Další inspiraci můžete najít např. ve skupině Time for English with Kids a její variantě pro němčinu Zeit für Deutsch mit Kindern.

Způsob č. 3 – externí

Poslední variantou, je způsob, kdy rodič(e) sice cizí jazyk vůbec neovládají (nebo tak špatně, že si netroufnou být dítěti jazykovým vzorem), ale pravidelně mu dítě vystavují. To může být formou videa, kamaráda, který s dítětem mluví, au-pair či jiného rodilého mluvčího.

Existuje samozřejmě i velké množství placených kurzů pro děti. Jejich kvalita i přínosnost pro děti se může výrazně lišit a není snadné rozpoznat, kde se vyplatí investovat. Určitým vodítkem mohou být rodilí lektoři, ale ani to není nikdy stoprocentní zárukou. Dobré ohlasy mám na kurzy Helen Doron, které jsou založeny na principech, jež jsme probírali výše.

Někdy ale překvapivě stačí jen Peppa Pig dvacet minut denně – viz Zuzana Placha a její zkušenost sdílená ve skupině Děti umí anglicky či na jejím blogu.

Další užitečné projekty jsou např. Rozmluvme děti anglicky (Martina Boroňová na Facebooku) či Jazykové krabice hafFUN (na Facebooku) nebo třeba anglicky spolu Barbory Slámové (na Instagramu).
V těchto případech může být rodič být v roli “studenta” jazyka společně s dítětem – je to pro oba zábavné. Výše zmíněný případ rozhodně není osamocen. Každou chvíli narazím v diskusích na rodiče, jejichž dítě začalo kolem čtyř pěti let najednou samo používat anglická slova a spojení, která pochytilo třeba z videí na YouTube.

Je velmi povzbudivé vidět, že cizí jazyk lze zprostředkovat opravdu každému dítěti, přičemž mnohdy v podstatě bezpracně. :--)

Další odkazy

Dále existuje na FB velké množství anglických skupin, které se tomuto tématu věnují, namátkou:

• Raising Bilingual Kids and Little Global Citizens
• Non-Native Language Parenting to raise Bilingual/Mul­tilingual Children
• Multilingual Parenting
• Non-native Speakers Raising Bilingual/Mul­tilingual Children
• Raising Bilingual/Mul­tilingual Children

Najdete v nich tisíce lidí z celého světa a nejrůznější kombinace jazyků. Jsou tam i rodiny, kde s dítětem žije pouze jeden rodič a přesto je schopný mu zprostředkovat jeden i dva cizí jazyky.
Na rozdíl od českých skupin se mnohem častěji řeší situace, kdy se rodina stěhuje do cizí země nebo tam již žije a cizí jazyk je třeba se naučit “nuceně”.

Pro úplnost dodám, že problémům vícejazyčné výchovy u Čechů žijících v zahraničí se velmi intenzivně věnuje Kateřina Spiess-Velcovská na webových stránkách Průvodce vícejazyčnou výchovou i na Facebooku.

Instagram

• Bilingvismu se věnuje Kateřina Štruncová (na Instagramu).
• Řeč dětí a dospělých zkoumají výzkumníci z Akademie věd ČR & University Karlovy a své objevy sdílí na Instagramu (SPEAKin lab).

FAQ – na co se rodiče často ptají

Není už pozdě?

Čím menší dítě, tím méně má zafixováno, že jediným komunikačním jazykem je mateřština – což je pro osvojování cizího jazyka samozřejmě výhodnější.
Čím starší děti, tím více se musí rodič nebo zprostředkovatel jazyka snažit a nestačí už jen mluvit a hrát si (jako u nemluvňat), protože pokud nejsou činnosti dostatečně atraktivní, nový jazyk může být odmítán.

Na druhou stranu jako lektor jsem v průběhu let zjistil, že mnoho dětí je schopno se jazyk naučit samostatně i v pozdějším věku (typicky začátkem puberty) z téměř nuly na velmi vysokou úroveň. Pomáhají jim v tom většinou filmy, hry, chatování apod. Ještě před pár lety bych tomu nevěřil, ale teď mám pár takových, kteří jsou někde na B2/C1, aniž by se museli nějak více “namáhat” – jde v podstatě o pozdní bilingvismus, zmíněný v přehledu výše.
Takže se určitě nebojte, že jste u svých dětí něco prošvihli – nikdy není pozdě a s dobrou motivací to jde i v pozdějším věku!

Individuální rychlost

A hlavně myslete na to, že každé dítě se vyvíjí individuálně a vlastní rychlostí. Někdo umí chodit už v osmi měsících, někdo až mnohem později. Některé dítě začne mluvit v roce, jiné ve třech. Nic není “správně” nebo “špatně”.
Stejné je to i u cizích jazyků. Když nebudete mít přehnaná očekávání, nebudete pak zbytečně zklamáni. Nesnažte se vaše dítě srovnávat s tím od kamarádky, sousedů nebo ze školky. Že oni si jazyk osvojují rychleji či jednodušeji a vás to stojí spoustu práce? Oni už používají spoustu cizojazyčných slov a vaše dítě neřeklo ještě ani jedno? Nevadí! To vůbec nic neříká o tom, jak je vaše ratolest jazykově “nadaná” nebo o tom, jak kvalitně bude v budoucnu jazyk používat. Dejte dětem tolik času, kolik potřebují a budete všichni spokojeni! :--)

Také nezapomeňte na to, že čím více toho člověk umí, tím menší se zdají další pokroky. Na začátku je to “smršť” – dítě najednou rozumí pokynu, rozumí příběhu, řekne jedno slovo, složí první větu a vy jste nadšeni! Ale potom, jak už mluví souvisleji, pokrok není tak výrazný. Prostě pořád rozumí videím i vám, řekne, co potřebuje a nic zvláštního se jakoby neděje.
Ale ono se nic moc dít nemůže – když to srovnáte s nějakým českým dítětem v předškolním věku – má toto nějaké zvláštní rétorické schopnosti? Dokáže používat rozvité věty, barvité popisy, neobvyklé výrazy ve svém mateřském jazyce? Asi spíš výjimečně, že? Tak to logicky nelze očekávat ani v cizím jazyce.

Obavy z problémů způsobených vícejazyčností

Jedním ze strašáků z minulého století byl zpožděný vývoj řeči či vady řeči (či dokonce vznik schizofrenie) u dětí, které si osvojovaly více jazyků najednou. Pokud by tato teorie platila, musela by být téměř půlka světa koktavá nebo nemluvit do čtyř let. Bilingvismus a multilingvismus je naprosto běžný jev, tedy minimálně ve své přirozené podobě, kdy má každý rodič jiný mateřský jazyk nebo rodina žije v zemi, kde se mluví jiným jazykem, než jaký používají doma.
Není důvod, aby to v umělém multilingvismu v jakékoli podobě fungovalo jinak. Annika Bourgogne, autorka knihy Be Bilingual! (viz odkaz na literaturu níže) k tomu vtipně dodává, že nechápe, proč se ji její rodiče báli vychovávat ve dvou jazycích (kvůli tehdy populárním názorům o nebezpečnosti takového konání), když sami dvojjazyčně vychováni byli.

Je prokázáno, že dítě je schopno se efektivně naučit téměř jakékoli množství jazyků, pokud mu to dává smysl. Motivací může být komunikace s cizojazyčným kamarádem, sousedem, příbuzným či nějaká záliba, která je s jazykem spojena (videa v angličtině o oblíbené hře, knihy v němčině ze série, která nebyla do češtiny přeložena celá, francouzský komiks, jenž vyjde v češtině teprve za pár let, cestování apod.)

---

Závěr

V tomto článku jsme si řekli pár základních věcí týkajících se vícejazyčnosti, ať už přirozené či umělé a ukázali si několik různých způsobů, kterými mohou rodiče svým dětem cizí jazyky zprostředkovat, ať už je sami ovládají či ne. Také jsme si vysvětlili, proč je výhodné, když se dítě s jazykem seznámí pokud možno již v tom nejranějším věku.
Co bylo v článku zmíněno jen okrajově, jsou výhody a nevýhody vícejazyčnosti – na ty jednak jistě přijdete snadno sami, jednak si o nich můžete přečíst v některé níže odkazované knize či článku.

Ať už se rozhodnete pro jakoukoli formu jazykové výchovy svého dítěte, přeji vám na vaší cestě hodně zdaru. Nenechte se odradit ani těžkostmi, ani těmi, kteří nad vámi budou možná kroutit hlavou. Je to vaše cesta, vaše dítě, vaše rozhodnutí. ♥

---

Literatura

Na závěr ještě pár odkazů na kvalitní zdroje k přirozenému či umělému multilingvismu:

knihy

• Annika Bourgogne – Be Bilingual!
• Costa Albert – The Bilingual Brain
• The Handbook of Bilingualism
• Christine Jernigan – Family Language Learning: Learn Another Language, Raise Bilingual Children
• Gabriela Boháčová – diplomová práce na téma Komunikace bilingvních dětí mladšího školního věku žijících v Severním Porýní-Vestfálsku (přímý odkaz na PDF zde)
• Jana Ramešová – diplomová práce na téma Simultánní a sekvenční osvojování si druhého jazyka v rané fázi (německý jazyk) (přímý odkaz na PDF zde)

odborné články

• “Audio-orální příprava – jak na cizí jazyk u malých dětí” – článek určený nejen učitelům ve školkách a školách – verze pro angličtinu či němčinu.
• Kateřina Smolíková – Cizí jazyky v předškolním vzdělávání
• Dva články doc. Milana Kubra o vícejazyčnosti: Rodiče a jazyková výchova dětí / Vícejazyčný Čech v moderní Evropě
• Jana Jílková – Aspekty výuky cizích jazyků v raném věku
• Magazín EDUzin – Vícejazyčnost dítě nijak nezatěžuje…

další články

• rozhovor s docentkou Markétou Švamberk Šauerovou – Bilingvní výchova? Vícejazyčné děti lépe myslí a jsou pozornější