Podobnosti mezi němčinou a angličtinou # 2 – gramatika

Angličtina i němčina patří obě mezi germánské jazyky a jsou spolu provázány víc, než si někdo může myslet. Minule jsme se dívali na pravopisnou podobnost slov z obou jazyků, dnes se budeme zabývat podobnostmi a rozdíly v gramatice.

Podobnosti

Časy

Ačkoli němčina nemá průběhové varianty časů, stále je angličtině v něčem o dost podobnější než češtině – ať už je to celkový systém časů či časová souslednost.

Přítomný čas

Jediný německý přítomný čas odpovídá dvěma anglickým (present simple/present continuous). Zde je němčina jednodušší, což je ovšem vykoupeno časováním v jednotlivých osobách.
Co mají ale oba jazyky společné, je vyjadřování budoucnosti přítomnými tvary. Např.

Ich gehe da morgen hin.
→ I'm going there tomorrow.  ^*1

Was machst du nächste Woche?
→ What are you doing next week?  ^*2

Wann fängt das Konzert an?
→ When does the concert start?  ^*3

Minulý čas

Němčina má dva minulé časy, préteritum a perfektum ^*4. Ty zčásti odpovídají anglickým (past / present perfect), ale obzvláště v dnešní němčině již tato podobnost mizí (viz články).

Zůstává však paralela v oblasti vztahu minulého a předminulého času. Německé plusquamperfektum se ve většině případů chová jako anglický past perfect. Tento čas například používáme, mluvíme-li o ději v minulosti a potřebujeme říci, že se něco stalo ještě předtím. Více v chystaném článku.

Der Präsident hatte Angst, weil er nicht die Wahrheit über den Artikel gesagt hatte.
→ The president was afraid because he hadn't told the truth about the article.  ^*5

Členy

Členy jsou tématem, kterému by se Češi rádi vyhnuli, protože je náš mateřský jazyk nepoužívá. Na druhou stranu pokud pochopíte, jak se členy zacházet v jednom jazyce, budou pro vás v tom již druhém hračkou. Obecný článek o členech v němčině naleznete zde.

Samozřejmě jisté rozdíly mezi anglickým a německým použitím členu najdeme. Angličtina nemá (až na naprosté výjimky) ráda používání počitatelných podstatných jmen bez členu, kdežto němčina to toleruje a někdy dokonce vyžaduje.

Es war einmal ein Mädchen. Das Mädchen war sehr hübsch und alle Jungen wollten sie zur Frau nehmen.
→ Once upon a time, there was a girl. The girl was very pretty and all boys wanted to marry her.  ^*6

Das ist der größte Blödsinn, den ich jemals gehört habe!
→ That's the biggest nonsense I've ever heard!  ^*7

Přivlastňovací pád, předložky

V obou jazycích se dá shodně přivlastnit (především osobám) pomocí koncového S. V angličtině je toto S vázáno apostrofem, v němčině je přímo součástí slova.

Kennst du Herrn Schmieds Frau?
→ Do you know Mr Smith's wife?  ^*8

Druhým způsobem přivlastnění je předložka – i tam se zmiňované jazyky víceméně shodují. Angličtina používá většinou of, němčina von.

Das ist eine Freundin von meinem jüngeren Bruder.
→ That's a girlfriend of my little brother.  ^*9

Hast du das neue Buch von Nesbø schon gelesen?
→ Have you read the new book by Nesbø?  ^*10

Když už se bavíme o předložkách, ty jsou v obou jazycích nápadně podobné, jak se můžete přesvědčit v našich článcích o předložkách s 3. pádem, 4. pádem a oběma pády.

Přídavná jména (stupňování)

V podstatě stejným způsobem se v angličtině i němčině stupňují přídavná jména. V 2. stupni přidáme koncovku -er.

Was ist besser als Liebe?
→ What is better than love?  ^*11

Es hat ein bisschen länger gedauert als ich dachte.
→ It took me a bit longer than I thought.  ^*12

3. stupeň tvoříme pomocí -(e)st (angličtina) resp. -ste (němčina).

Er ist mein bester Freund.
→ He is my best friend.  ^*13

Martina ist die schönste von ihnen.
→ Martina is the prettiest of them.  ^*14

Zápor (jeden ve větě)

Stejně jako to známe v němčině, ani angličtina nedovoluje v běžné větě užití dvou záporů.

Ich habe kein Geld.
→ I have no money. / I don't have any money.  ^*15

Ich habe nicht kein Geld. → I don't have no money.  ^*16

---

Odlišnosti

Narazíme ovšem i na odlišnosti, které nám mohou učení druhého jazyka zkomplikovat. Chyb se pak vlastně dopouštíme nikoli jako mnoho začátečníků kopírováním češtiny, nýbrž používáním gramatických pravidel jednoho cizího jazyka v druhém.

Slovosled

Jednou z prvních věcí, které nám přijdou do cesty, jsou jiná pravidla pro pořádek slov ve větě. Jen pro přesnost dodáme, že pracujeme-li jen v přítomném čase se slovesem “být”, postupujeme v obou jazycích analogicky, ať už jde o oznamovací větu či otázku. Ale tím se shoda ve věci slovosledu v podstatě vyčerpá.

Das ist nicht wahr!
→ That is not true!  ^*17

Bist du zu Hause?
→ Are you at home?  ^*18

Was ist das?
→ What is it?  ^*19

Zatímco angličtina dodržuje přísně pořadí podmět – významové sloveso (které lze jen výjimečně porušit), němčina klade významové sloveso na první či druhé místo ve větě (dle druhu věty – více konkrétních příkladů viz náš článek).

Magst du Schokolade?
→ Do you like chocolate?  ^*20

Má-li ovšem toto sloveso více částí, je jeho zbytek až na konci věty (tvoří tzv. větný rámec). To vše ovšem neplatí, jde-li o vedlejší větu uvozenou některou ze spojek měnící slovosled. Anglicky mluvící tohle mají zkrátka o dost jednodušší!

Ich habe ihn angerufen.
→ I have called him.  ^*21

Er sagt, dass er keine Zeit hat.
→ He says he has no time.  ^*22

Více se o německém slovosledu dozvíte v článku Pořádek slov ve větě (pro pokročilejší).

Příslovce

Německá přídavná jména a příslovce mají stejný tvar, zatímco v angličtině příslovce zpravidla přidávají příponu -ly. To vás může někdy nutit chtít přidat koncovku německým příslovcím či upřít ji těm anglickým – obojí je přirozeně špatně.

Er war leise.
→ He was quiet.  ^*23

Sie sprach sehr leise.
→ She spoke very quietly.  ^*24

Wann, wenn, als

Tyto německé spojky vypadají jako anglické when a as, což by mohlo jednoho vést k domněnce, že se používají stejně. Opak je pravdou.

Wann je tázací slůvko – “kdy” – odpovídající anglickému when.

Wann kommst du zurück?
→ When are you coming back?  ^*25

Wenn se používá jednak jako obyčejná spojka pro popis reality a zákonitostí (když, až), jednak v podmiňovacím smyslu (když, kdyby). V angličtině je to ovšem v prvním případě when a v druhém if.

Wenn du zur Arbeit kommst, kannst du mich anrufen, ok?
→ When you come to work, you can call me, ok?  ^*26

Wenn du sie siehst, gib ihr den Brief.
→ If you see her, give her the letter. ^{*27  *28}

Wenn ich das gewußt hätte, hätte ich es geändert.
→ If I had known about that, I would have changed it.  ^*29

Posledním slovíčkem je als, které má v němčině více užití. V některých významech se kryje s anglickým as, v jiných ale ne – proto na to nemůžeme spoléhat.

Als ich noch ein Kind war, wohnten wir in Berlin.
→ When I was a child, we lived in Berlin.  ^*30

Er ist älter als du.
→ He is older than you.  ^*31

Wir brauchen es so bald als möglich.
→ We need it as soon as possible.  ^*32

Er fuhr fort, als hätte er nicht gehört.
→ He continued as if he hadn't heard.  ^*33

Er arbeitet als Lehrer.
→ He works as a teacher.  ^*34

Pomocná slovesa

Třebaže oba jazyky používají podobná pomocná slovesa, jako např. sein a haben, ne vždy jich lze užít pro vytvoření té samé slovesné formy.

Ich bin gekommen. → I have come. ^*35 (I'm come. ^*36 )
Ich wurde angegriffen. → I was attacked. ^{*37 *38}
Ich habe es gestern getan. → I did it yesterday. ^*39 (I have done it yesterday. ^*40 )

Zvratná zájmena

Zatímco v češtině i němčině shodně říkáme “rozhodnout SE, otočit SE” apod., angličtina zvratná zájmena používá minimálně. Může se vám potom stát, že vám zvratné zájmeno buď přebývá v angličtině nebo naopak chybí v němčině.

Ich fühle nicht wohl. → I don't feel well. ^*41
Ich fühle mich nicht wohl. → I don't feel myself well.

Es gibt

Poměrně užívaným spojením je v němčině Es gibt… vyjadřující existenci něčeho někde. Angličtina ale pro totéž používá There is…/There are…. Studenty obou jazyků pak mohou napadat neexistující hybridy jako například It gives… nebo Da ist…/Da sind…

Es gibt nichts, was du tun kannst.
→ There is nothing you can do.  ^*42

Závěr

Výčet podobností a odlišností v gramatice obou jazyků samozřejmě není úplný. Viděli jsme ale, jak nám příbuznost jazyků může v některých případech dost ulehčit práci s učením (ač v jiných naopak ztížit).

Nicméně je prokázáno, že studium každého dalšího cizího jazyka je vždy lehčí než toho předchozího – právě pro rozličné paralely a analogie, které lze v jednotlivých řečech najít.