Zdravím,

1. Ich habe nicht noch geschlafen. Prečo nemôžem použiť danú vetu? Je v nej gramatická chyba alebo v nej hovorím že som"ešte nikdy v živote nespal" ??

2. a)Ich habe nicht zu abend gegesen. ( ak sa nemýlim tak v tejto vete vravím že som ešte nevečeral. Odpovedám na otázku " Čo si dnes večeral?) b)Ich habe zu abend nicht gegesen. Vraj táto veta má rovnaký význam ako tá o niečo vyššie. Podľa môjho názoru je to nezmysel. Vo vete 2a) odpovedám na otázku „Čo si večeral“ že som nevečeral. Takže „zu abend gegesen“ tu funguje ako jedno sloveso „večerať“ čiže sa to nesmie rozdeliť .

Veta 2b) by dávala zmysel ak by som „zu abend“ zmeniť na „am abend“ no tuna by to bolo už príslovkové určenie.

V čom všetkom sa mýlim/nemýlim?

Ďakujem

Este by som pridal rozdiel medzi:
Ich esse nicht am Abend.
vs.
Ich esse am abend nicht.

Vďaka

1. Ich habe nicht noch geschlafen. Prečo nemôžem použiť danú vetu? Je v nej gramatická chyba alebo v nej hovorím že som"ešte nikdy v živote nespal" ??

Ich habe noch nicht geschlafen. – Ještě jsem nespal. (Např. když se někdo omlouvá, že nás vzbudil a my řekneme, že v pohodě, že jsme ještě nespali.)
Ich habe noch nie geschlafen. – Ještě nikdy jsem nespal. (v životě)
V praxi bychom to použili spíše v situaci jako
Ich habe noch nie so gut geschlafen. – Ještě nikdy jsem tak dobře nespal. / Ještě nikdy jsem se tak dobře nevyspal.

večeřet – zu Abend essen nebo abendessen (a ano, nemělo by se to dělit)

Ich habe nicht zu Abend gegessen. – Nevečeřel jsem.
Ich habe nichts am Abend gegessen. – Večer jsem nic nejedl.
Ich habe am Abend nicht gegessen. – Večer jsem nejedl.
Ich hatte nichts zum Abendessen. – Nic jsem nevečeřel.

Takže veta: Ich habe NICHT noch geschlafen. Je graticky nezmysel? Preco?

Vďaka

Záporka nicht se při celkovém záporu umísťuje co nejvíce na konec věty, viz Vyjádření záporu.
Když ji umístíte jinam, negujete určité slovo – ve Vašem případě byste negoval noch geschlafen, což by bylo dost zvláštní. 

Po prečítaní článku sa domnievam že v konečnom dôsledku medzi týmito vetami nebude žiaden rozdiel. Alebo sa mýlim? V ďaka

Ich esse nicht am Abend. vs. Ich esse am abend nicht.

Ne tak docela. Jak je v článku napsáno, nicht popírá buď slovo, před kterým stojí (Vaše první věta), nebo celou větu (Vaše druhá věta). 

P.S.: Dejte pozor na psaní velkých písmen. V němčině je to opravdu důležité.
Psaní: Velká písmena

Vážne v tych dvoch vetach nevidim rozdiel. Je to kratka veta cize tu mozem negovat len samotne prislovkove urcenie casu. A ak dam negaciu na koniec vety tak v tom nevidim rozdiel.
Nieco ako slovenske:
Vecer nejem. VS. Nejem vecer
Pozmenený slovosled ale vyznam rovnaky 

Buď zdůrazníte, že NE večer (jindy ano), nebo říkáte, že NEjíte večer.
Samozřejmě, že u této konkrétní věty je rozdíl téměř mizivý, ale snažím se, abyste viděl, že nelze umisťovat záporku nicht libovolně. 

Zdravím,
Otázka je jednoduchá a krátka tak nechcem zbytočne zakladať nové vlákno.
Bol som naučený že podstatné mená negujeme pomocou kein a všetko ostatné pomocou nicht.
Ale dnes mi bolo povedané že veta: „Das ist nicht weiße Farbe“ je chybná. Vraj tam musím použiť „kein“. Prečo? "weiße je predsa prídavné meno.
Vďaka

EDIT: Prečo je problém keď poviem:
„Das ist groß nicht“ namiesto „Das ist nicht groß“?
Obe vety mi prídu rovnaké keďže v tej prvej keďže je „nicht na konci vety tak negujeme celú vetu (a veta je iba o tom slove "groß“) a v druhej negujeme slovo „groß“????

1)
No však ve větě "Das ist keine weiße Farbe.“ negujeme podstatné jméno – weiße Farbe.
Pokud byste negoval pouze barvu, musel byste říkat Das ist nicht weiß.

2)
V druhé větě negujete groß, ne celou větu. Je to přirozenější – stejně tak byste neřekl Er ist mein Bruder nicht. 

Ale pokiaľ viem tak pomocou „nicht“ alebo „kein“ negujem následujúce slovo. A vo vetách:
1. Das ist keine weiße Farbe.
a
2. Er is nicht mein Bruder.
Je následujúce prídavné meno alebo zámeno.

Okrem toho ako to že vo vete 1. negujem podstatné meno a vo vete 2. negujem zámeno? Príde mi to to isté no vo vete 1. použijeme „kein“ a vo vete 2. „nicht“ ??

Vďaka

V první větě negujeme celou frázi weiße Farbe, ne jen přídavné jméno. Nelze vložit keine mezi adjektivum a podstatné jméno.

V druhé větě nelze užít zároveň kein a mein.
S jiným podstatným jménem by to ale šlo: Er ist kein Redner.