Velká písmena

Správné psaní velkých písmen má v němčině možná ještě mnohem důležitější roli než např. v angličtině či románských jazycích – může totiž měnit význam slov. V tomto článku se podíváme na to, kdy a proč velká písmena psát.

Ještě než začneme, podívejme se na pár výrazů, která se mohou hodit, když si budete chtít vyhledat něco k tématu v němčině.

der Buchstabe; -en /ˈbuːxˌʃtaːbə/ = písmeno
der Großbuchstabe; -en /ˈɡʁoːsbuːxˌʃtaːbə/ = velké písmeno ^*1
großschreiben /ˈɡʁoːsˌʃʁaɪ̯bn̩/ = psát velkými písmeny

Začátek věty

Tak jako např. i v češtině, první písmeno německé věty je vždy velké.

Was willst du jetzt machen? ^*2
Eine Tasse Tee, bitte!  ^*3

Vykání a projev úcty

Slovo sie znamená v jednotném čísle “ona” a v množném “oni”. Pokud ho ale napíšeme s velkým písmenem, vykáme jedné či více osobám.

Wo ist sie? ^*4
Wo sind sie? ^*5
Wo sind Sie?  ^*6

Velké písmeno užijeme i v ostatních formách osobního a dokonce i přivlastňovacího zájmena:

Wie geht es Ihnen, Herr Fruchter? ^*7
Wie alt ist Ihre Tochter? ^*8
Fahren wir mit Ihrem Auto?  ^*9

Více se dočtete v článcích v sekci o zájmenech.

Chceme-li projevit úctu i někomu, komu tykáme, píšeme s velkým písmenem i zájmeno du a všechny jeho formy.

Hallo Opa, wie geht's Dir? ^*10
Liebe Grüße an Deine Familie / Deine Frau…  ^*11

Jména lidí a názvy míst

Velkým písmenem začínají – stejně jako v češtině – i jména lidí, zvířat a názvy míst.

Hast du Ben gesehen? ^*12
Möchten Sie nach Deutschland fahren? ^*13
Wir haben eine Katze Mitza. ^*14
Sie müssen zu “Neuer Markt” und dann zu “Auf dem Sand”.  ^*15

Podstatná jména

Německým specifikem je psaní velkých písmen na začátku všech podstatných jmen.

Der Tisch war kaputt. ^*16
Hast du ein bisschen Wasser? ^*17
Sie hat meinen Schuh verloren.  ^*18

Velké písmeno píšeme i v případě, že slovo patřilo původně k jinému slovnímu druhu a “zpodstatnělo”:

Komm, wir essen! ^*19
Komm schnell, oder das Essen wird kalt!  ^*20

Ich habe das Buch schon zweimal gelesen. ^*21
Das nächste Mal solltest du vorsichtiger sein.  ^*22

Wer ist der gute Mann, der das gesagt hat? ^*23
Er glaubt nicht, es gibt das Gute in der Welt.  ^*24

Es kostet neun Euro pro Person. ^*25
Aber Thomas, du schreibst eine Neun wie eine Sechs!  ^*26

Der fünfte Läufer ist noch nicht angekommen. ^*27
Wo ist der Fünfte?  ^*28

Velké nebo malé písmeno?

U některých slov je studentům nejasné, zda se jedná o podstatná jména a často v pravopise chybují:

Sonntag vs sonntags

Příslovce, která vznikla z podstatných jmen, píšeme s malým písmenem:

Hast du Zeit heute Abend? ^*29
Ich habe nie Zeit abends.  ^*30

Jeden Sonntag gehen wir in die Kirche. ^*31
Können Sie sonntags arbeiten?  ^*32

Wahr, shade, schuld…

Es ist nicht Wahr.
Es ist nicht wahr.  ^*33

Zde je slovo wahr /vaːɐ̯/ vlastně přídavné jméno (“pravdivý”), proto ho píšeme s malým písmenem.
Pokud bychom chtěli říci podstatné jméno “pravda”, bylo by to die Wahrheit.

Podobné je to u slova schade /ˈʃaːdə/ , které je také přídavným jménem.

Das ist schade.  ^*34

Pokud bychom chtěli mluvit o “škodě/škodách”, podstatné jméno je der Schaden / Schäden.

Der Schaden ist 50 Euro.  ^*35

Ještě složitější je to u slovíčka schuld /ʃʊlt/ , které má stejný tvar pro adjektivum i substantivum.
Přídavné jméno se obvykle pojí se slovesem “být”, kdežto podstatné jméno s “mít”:

Ich bin schuld daran. ^*36
Ich habe Schuld daran.  ^*37

Recht vs recht

Otázka, kdy psát Recht/recht /ʁɛçt/ je poměrně složitá a je vždy nejjednodušší se podívat do kvalitního slovníku, např. zde.
Zjednodušeně se ale dá říci, že tam, kde si slovo více či méně zachovává význam podstatného, píšeme písmeno velké, v ostatních malé. Ve spojení “Recht haben” je možné obojí.

Du hast recht/Recht, es hat keinen Sinn, ihn jetzt anzurufen.  ^*38

Ist es dir recht? ^*39
Ich habe meine Rechte!  ^*40

Shrnutí

Můžete si tedy pamatovat, že velké písmeno na záčátku německých slov píšeme na rozdíl od češtiny u všech podstatných jmen, i tam, kde se jiný slovní druh v podstatné jméno změnil.
Naopak tam, kde se podstatné jméno proměnilo např. v příslovce, píšeme první písmeno malé.

Angličtina užívá velká písmeno někdy stejně jako němčina, někdy jako čeština, jindy odlišně od obou. Shrnutí této problematiky najdete na Help for English