Rozkazovací způsob

Rozkaz bývá ve většině jazyků vyjádřen tou nejjednodušší formou, a nejinak je tomu i v němčině, jak se hned přesvědčíme.

Rozkaz použijeme, pokud potřebujeme někomu přímo říci, aby něco udělal. Musíme ale rozlišovat, zda mluvíme k jedné či více osobám, a také zda těmto osobám tykáme či vykáme (k tomu více v článku Osobní zájmena).

Tykání

a) jedna osoba (ty)

Přikazujeme-li něco jedné osobě, musíme vzít nejprve tvar slovesa pro 2. osobu jednotného čísla a z něj odstranit koncovku -st:
du gehst ^*1 → Geh! ^*2
du sprichst ^*3 → Sprich!  ^*4

U silných sloves, která v 2. a 3. osobě přehlasují (více viz zde), přehláska odpadá:
du schläfst ^*5 → Schlaf! ^*6
du läuft ^*7 → Lauf!  ^*8

Záporný rozkaz se vytvoří jednoduše přidáním nicht.

Komm hier her und hilf mir, bitte! ^*9
Mach das nicht! ^*10
Schlaf endlich!  ^*11

b) více osob (vy)

Tvar slovesa při rozkazu více osobám (kterým tykáme) je shodný s tvarem pro 2. osobu množného čísla. V rozkaze ale použijeme samotné sloveso, bez zájmena ihr.

Was sucht ihr? ^*12
→ Sucht es nicht da! Da kann es nicht sein.  ^*13

Ich arbeite hier und ihr arbeitet hier, ist das klar? ^*14
→ Arbeitet schneller!  ^*15

Vykání (Vy)

U vykání je situace mnohem jednodušší, protože použijeme v jednotném i množném čísle stejný tvar – infinitiv slovesa a zájmeno Sie (s velkým S).

Fahren Sie erst nach Berlin und dann nach Hamburg. ^*16
Sagen Sie mir, wer Sie sind.  ^*17

Singen Sie nicht jetzt, bitte. ^*18
Wenn ich nicht komme, rufen Sie meine Frau an.  ^*19

Rozkaz nám všem (Pojďme…)

Můžeme také přikazovat skupině, které jsme sami součástí. V češtině je v tomto případě často užito slovo “pojďme”.
Použijeme tvar infinitivu a zájmeno wir.

Spielen wir das noch einmal! ^*20
Essen wir. ^*21
Nehmen wir jetzt dieses Beispiel.  ^*22

Sloveso SEIN

Sloveso sein tvoří rozkaz přímo z infinitivu:

Sei still! ^*23
Seid brav, Kinder!  ^*24

Seien wir ehrlich – er ist ein Idiot. ^*25
Seien Sie ruhig und entspannt, das hilft immer.  ^*26

Závěr

Přímý rozkaz, který jsme dnes probrali, samozřejmě není jediný způsob, jak lidem říci, že bychom od nich něco chtěli. Další možnosti si ukážeme v některém z příštích článků.
Zda jste vše náležitě pochopili si můžete vyzkoušet v našem testu.

V angličtině je rozkaz ještě jednodušší, protože slovesa se nečasují, nemají koncovky a nerozlišuje se rozkaz v jednotném a množném čísle. Více viz na Help for English.