Je správná výslovnost důležitá?

Určitě by se našly další věci, o kterých by se dal napsat článek: proč je německá gramatika tak důležitá, proč je slovní zásoba tak důležitá, proč je poslech tak důležitý, proč je tak důležité mluvit apod. To ano. Takových článků ale již bylo napsáno mnoho. Určitě to slýcháte i ze strany svých učitelů a lektorů. Co ale obecně studenti slýchají málo, je, že výslovnost je nesmírně důležitá.
Ti, které učím já, jsou na mne již zvyklí a ví, že to možná trochu s tou výslovností přeháním. Pokusím se Vám ale nastínit, že moje “obsese” výslovností v jakémkoli jazyce není jen jakousi “úchylkou”, ale že opravdu stojí za to zaměřit se na výslovnost více, než je běžné.

Začneme tím, že vám pustím jednu nahrávku. Nebojte, jistě budete skvěle rozumět, protože nahrávka je v češtině. Určitě ale nepokračujte v článku dále, dokud si nahrávku nepřehrajete.

Tak co, rozuměli jste?

Nerozuměli? Ok, pusťte si nahrávku znovu.

Už je to lepší? Není? To přece není možné… ten člověk je sice Němec, ale slovní zásobu a gramatiku má správně… Tak to zkuste ještě jednou.

Do třetice všeho dobrého? No nevadí, zkuste si nahrávku přehrát ještě několikrát.

Zatím se mi nestalo, že by této nahrávce někdo rozuměl. Ani po desátém přehrání člověk netuší, co ten dobrý muž vlastně říká. Jde o část české básničky, kterou se pokouší číst rodilý Němec.  ^*1

Teď, když víte, která slova byste měli slyšet, zkuste si to ještě jednou poslechnout:

Poznáváte alespoň některá slovíčka?

Mám pro Vás jednu nepříjemnou zprávu:

Přesně takto se mnohdy cítí rodilí mluvčí, když my Češi mluvíme německy.

Ale ten člověk se zde nedopustil zase tolika zásadních chyb. Pouze aplikuje německá pravidla na česká slova. Úplně stejně (přirozeně) my Češi aplikujeme v němčině svá, česká pravidla výslovnosti.

Komolení slov

Obecně slova trochu zkomolil, to je pravda, ale to my komolíme spoustu slov také.

Nesprávná výslovnost samohlásek

Cizinci většinou neumí číst české háčky – zde ten muž vysloví např. Ř jako /ʀ/.
Totéž děláme my, když ignorujeme třeba německé přehlásky – přitom můžeme z jablek (Äpfel) udělat jedno jablko (Apfel) nebo z dveří (Tür) vytvořit zvíře (Tier).

Mnohem zásadnějším problémem ale je, že hoch si čte souhlásky po německu – namísto S vysloví Z (sudy) a místo Ž říká rovnou C (židle) nebo si Š změní na Z (šel).

Takové věci ale přeci děláme také, jen opačně. Vyslovujeme Zeit či ziehen se /z/, a lesen, unser, sehr se /s/. Nebo naopak říkáme /z/ tam, kde být nemá – große, beißen. Případně nerozlišujeme různou výslovnost CH a říkáme třeba sechs /zexs/ s “ch”.

Slovní přízvuk

Další chybičkou, kterou mladý muž na nahrávce dělá, je nesprávný slovní přízvuk. Místo “opřel” říká /ɔpˈʀɛl/, tedy s přízvukem na druhé slabice, který je v němčině úplně běžný.
Také nepřirozeně dává větší důraz na spojku “mezi” než předcházející podstatné jméno “kolo”.

Přesně takových chyb se ale dopouštíme i my Češi v němčině. Nerespektujeme německý slovní přízvuk a vyslovujeme si “ponašem” třeba besuchen jako /bɛsʊxɛn/, nebo zbytečně zdůrazňujeme spojky, které mají být nevýrazné. Když nás učitel opraví, tváříme se, jako že to přece je jedno – taková drobnost!

Samohlásky

V neposlední řadě je tu zásadní rozdíl v délce a kvalitě samohlásek.
Zaprvé němčina jasně značí pravopisem, které samohlásky jsou krátké a které dlouhé (případně používá k vyznačení délky písmeno H). To se neshoduje s českým značením čárkami nad samohláskami – jasně to slyšíme třeba ve slovech “sudy” či “židle”, které jsou na nahrávce jako /zuːdi/ a /tsiːdl/.
Zadruhé jsou německé dlouhé samohlásky o něco kratší než české, jak vidíme třeba na příkladu I ve slově “čísi”.

A opět to můžeme vztáhnout na Čechy mluvící německy, kteří třeba lieber vysloví nesprávně jako /ˈliːbʀ/, kdežto liebe jako /ˈliːbɛ/, nebo užívají obyčejné české dlouhé É a Ó místo německých /eː/ a /oː/. Potom se z gehen /ˈɡeːən/ snadno stane pro Němce podivné /gɛhɛn/.

Ruku v ruce

Hlavním problémem je, že se většinou nejedná o jednu izolovanou chybu ale o kombinaci mnoha různých (třeba i drobnějších) výslovnostních chybek. Ve výsledku z nás ale lezou věty, kterým rodilý mluvčí nerozumí o nic více, než jsme my rozuměli lordovi s kolem.

Sie werden mich verstehen…

Možná namítnete, že Vám zatím všichni v pohodě rozuměli… spolužáci, učitelé, dokonce i ti rodilí. Ano, rozuměli, to pravděpodobně ano. Češi jsou na “Tscheutsch” výslovnost zvyklí a rozumí jí bez zásadnějších problémů. I rodilí mluvčí, kteří tu žijí, si brzy musí zvyknout, aby přežili. My potom žijeme ve falešné představě, že žádný problém s výslovností nemáme. Dříve nebo později ale budeme muset němčinu použít mimo tento okruh lidí. Tam potom pravděpodobně narazíme. Dojde k prvním nedorozuměním, opakovaným otázkám Was? Verzeihung? Entschuldigung? a frustraci na obou stranách.

Abych tedy odpověděl na otázku v úvodu proč je správná německá výslovnost tak důležitá… je to proto, abychom byli schopni plynulé a efektivní komunikace, či abychom se dokonce vůbec domluvili.

Závěrem

Nesnažte se proto nad výslovností mávnout rukou a neříkejte si “vždyť mi stejně budou rozumět”. Pokud víte, že např. některé hlásky neumíte správně vyslovit, věnujte jim pozornost. Naučte se, jak poznat délku samohlásek. Pokud si nejste jistí slovním přízvukem, hledejte si slova ve slovníku. Poslouchejte němčinu, kdykoliv je to možné a snažte se imitovat, co slyšíte.

Jste-li učitelé němčiny, jste modelem pro desítky či stovky studentů a žáků. Zaměřte se na svoji výslovnost, abyste to nebyli vy, od koho nesprávnou výslovnost pochytí. U svých žáků nebuďte k výslovnosti lhostejní. Vyslovit slovo besuchen jako /bɛsʊxɛn/ je stejně zásadní chyba jako třeba špatná koncovka u slovesa.

Na Mein Deutsch najdete mnoho článků článků o důležitých rysech německé výslovnosti a o častých chybách českých studentů (i učitelů). I s výslovností se samozřejmě snažím na těchto stránkách pomáhat.

Věřím, že času a úsilí investovaného do tréninku výslovnosti nebudete litovat a nic z toho nepřijde nazmar.

Nahrávku celé básničky si můžete poslechnout zde:

Do komentářů k článku mi můžete napsat, co jste rozuměli. 

---

Pozn.: Námětem na tento článek byl původní text Marka Víta na Help for English.