Výslovnost: Spodoba souhlásek

Slovo “spodoba” zní velmi učeně a mnohé možná odrazuje od toho, vůbec číst dál. Když si ale řekneme, že to znamená prostě to, že se souhlásky vyslovují různě dle umístění ve slově a řeči (sami o sobě, na konci slov, dohromady s jinými souhláskami…), tak už to tak složitě nevypadá.
Znát spodobu souhlásek v němčině je poměrně důležité, abychom správně rozuměli a aby ostatní pochopili nás.

Jednotlivé případy si teď rozebereme s vypíchnutím rozdílů oproti češtině.

Rozdělení souhlásek

Nejprve je nutné si říci, co to vlastně jsou znělé a neznělé souhlásky:
znělé = k jejich vytvoření používáme hlasivky
neznělé = k jejich vytvoření nepotřebujeme hlasivky

Některé znělé a neznělé souhlásky tvoří tzv. páry (např. /b/ – /p/). To znamená, že při stejném nastavení mluvidel lze vytvořit podobný zvuk buď pomocí hlasivek ( /b/) a nebo bez hlasivek (/p/).

Tyto páry pro nás budou důležité pro pochopení následujícího tex­tu.

a) na konci slov

Pokud máme znělé souhlásky na konci izolovaných slov, vyslovují se podobně jako v češtině = změní se v neznělé.

und /ʊnt/ ^*1
ob /ɔp/ ^*2
weg /wɛk/  ^*3

b) uvnitř slov + vázání slov

Jinak je to ale uvnitř slov a v souvislé řeči. Tam se čeština chová odlišně, jak vidíme níže v tabulce:

	čeština	němčina
znělá + neznělá	zpívat /spiːvat/	Obst /oːpst/  *4
	odchod /ɔtxɔt/	du legst /leːkst/  *5
	v kole /fkɔlɛ/	er liegt /liːkt/  *6
neznělá + znělá	sbírat /zbiːrat/	k spodobě nedochází
	někdy /ɲɛgdɪ/
	pět hodin /pjɛd_hɔɟɪn/

Jak vidíme, v němčině se změní znělá souhláska na neznělou, ale nikdy neznělá na znělou!

Ausgabe /aʊzgaːbə/ → /aʊsgaːbə/ ^*7
das Bett /daz bɛt/ → /das bɛt/ ^*8
Ist das gut? /ɪzdazguːt/ → /ɪs(t)das guː­t/  ^*9

c) na konci slabik

Souhlásky se v němčině mění na neznělé i na konci slabik uprostřed slov. Na to musíme dát obzvlášť pozor, protože je to pro nás Čechy nepřirozené.

	čeština	němčina
neznělá + znělá	prosba /prɔzba/	Großbau /groːsbaʊ/
znělé+neznělé	podlaha /pɔdlaha/	Grundlage /grʊntlaːgə/  *10
	jedlý /jɛdliː/	endlich /ɛntlɪç/  *11
	hedvábí /hɛdvaːbiː/	Waldwiese /valtviːzə/  *12
znělá + znělá	odbýt /ɔdbiːt/	Handball /hantbal/  *13
		weggehen /wɛkgeːən/  *14

Opět to platí i při vázání slov:

Wo sind die Schiffe? /woː_zɪndiː_ˈ­ʃɪfə/ → /woː_zɪnt_diː­_ˈʃɪfə/  ^*15

Zjednodušeně bychom mohli říci, že kdykoli se setkají dvě souhlásky, bude se ta první vyslovovat vždy neznělě, pokud to lze.

To znamená, že dojde ke změnám
/b/ → /p/
/d/ → /t/
/g/ → /k/
/v/ → /f/
/z/ → /s/

U nepárových souhlásek /j, l, m, n, ŋ, r/ logicky k žádné změně nedochází.

Závěr

Jak se samohlásky naučit správně vyslovovat? Určitě je třeba na prvním místě hodně poslouchat. Pokud se navíc budeme vědomě snažit dodržovat výše popsaná pravidla, zlepší se naše výslovnost v této oblasti jistě velice brzy.

Výslovnost dvou samohlásek za sebou nám může do jisté míry usnadnit i fakt, že se německé znělé souhlásky vyslovují na začátku slov a kmenových slabik oslabeně (např. ve slově Abgabe je /g/ vysloveno někde mezi /g/ a /k/). Na tuto problematiku se podíváme v příštím článku o výslovnosti.

Angličtina se v tomto směru chová víceméně naprosto opačně – preferuje znělé souhlásky, všude je zachovává a dokonce mění neznělé na znělé.
Více se dozvíte jako vždy na Help for English.