Výslovnost: Spodoba souhlásek
Slovo “spodoba” zní velmi učeně a mnohé možná odrazuje od toho,
vůbec číst dál. Když si ale řekneme, že to znamená prostě to, že se
souhlásky vyslovují různě dle umístění ve slově a
řeči (sami o sobě, na konci slov, dohromady s jinými souhláskami…), tak
už to tak složitě nevypadá.
Znát spodobu souhlásek v němčině je poměrně důležité, abychom
správně rozuměli a aby ostatní pochopili nás.
Jednotlivé případy si teď rozebereme s vypíchnutím rozdílů oproti češtině.
Nejpřirozenější způsob, jak se naučit německou výslovnost, je samozřejmě pravidelný poslech doplněný sledováním filmů, což u tohoto tématu platí dvojnásob. Trocha teorie nám ale může pomoci si uvědomit, jak výslovnost funguje a na co si dát pozor.
Rozdělení souhlásek
Nejprve je nutné si říci, co to vlastně jsou znělé a neznělé
souhlásky:
znělé = k jejich vytvoření používáme hlasivky
neznělé = k jejich vytvoření nepotřebujeme hlasivky
Některé znělé a neznělé souhlásky tvoří tzv. páry (např. /b/ – /p/). To znamená, že při stejném nastavení mluvidel lze vytvořit podobný zvuk buď pomocí hlasivek ( /b/) a nebo bez hlasivek (/p/).
Tyto páry pro nás budou důležité pro pochopení následujícího textu.
párové | nepárové | |
---|---|---|
znělé | /b, d, g, v, z, x/ | /j, l, m, n, r/ |
neznělé | /p, t, k, f, s, ç/ |
a) na konci slov
Pokud máme znělé souhlásky na konci izolovaných slov, vyslovují se podobně jako v češtině = změní se v neznělé.
und /ʊnt/
*1
ob /ɔp/ *2
weg /wɛk/ *3
b) uvnitř slov + vázání slov
Jinak je to ale uvnitř slov a v souvislé řeči. Tam se čeština chová odlišně, jak vidíme níže v tabulce:
Jak vidíme, v němčině se změní znělá souhláska na neznělou, ale nikdy neznělá na znělou!
Ausgabe /aʊzgaːbə/ → /aʊsgaːbə/ *7
das Bett /daz bɛt/ → /das bɛt/ *8
Ist das gut? /ɪzdazguːt/ → /ɪs(t)das guːt/
*9
c) na konci slabik
Souhlásky se v němčině mění na neznělé i na konci slabik uprostřed slov. Na to musíme dát obzvlášť pozor, protože je to pro nás Čechy nepřirozené.
Opět to platí i při vázání slov:
Wo sind die Schiffe? /woː_zɪndiː_ˈʃɪfə/ → /woː_zɪnt_diː_ˈʃɪfə/ *15
Zjednodušeně bychom mohli říci, že kdykoli se setkají dvě souhlásky, bude se ta první vyslovovat vždy neznělě, pokud to lze.
To znamená, že dojde ke změnám
/b/ → /p/
/d/ → /t/
/g/ → /k/
/v/ → /f/
/z/ → /s/
U nepárových souhlásek /j, l, m, n, ŋ, r/ logicky k žádné změně nedochází.
Závěr
Jak se samohlásky naučit správně vyslovovat? Určitě je třeba na prvním místě hodně poslouchat. Pokud se navíc budeme vědomě snažit dodržovat výše popsaná pravidla, zlepší se naše výslovnost v této oblasti jistě velice brzy.
Výslovnost dvou samohlásek za sebou nám může do jisté míry usnadnit i fakt, že se německé znělé souhlásky vyslovují na začátku slov a kmenových slabik oslabeně (např. ve slově Abgabe je /g/ vysloveno někde mezi /g/ a /k/). Na tuto problematiku se podíváme v příštím článku o výslovnosti.
Angličtina se v tomto směru chová víceméně naprosto opačně –
preferuje znělé souhlásky, všude je zachovává a dokonce mění neznělé
na znělé.
Více se dozvíte jako vždy na Help
for English.
- a
- zda, jestli
- pryč
- ovoce
- pokládáš
- leží
- úkol
- postel
- Je to dobré?
- základ, podklad
- konečně
- lesní palouk
- házená
- jít pryč
- Kde jsou ty lodě?