Self-recording

Možná patříte mezi ty, kdo mají potíže s mluvením v němčině, a přitom neznají nikoho, s kým by mluvili, ani nikoho, kdo by je opravoval. Možná zkoušíte námi již mnohokrát doporučované mluvení si nahlas jen tak, sami pro sebe, ale přijde vám, že nemáte žádnou kontrolu nad tím, jestli mluvíte správně, jestli neděláte chyby apod. V tomto článku vám představím poměrně jednoduché a levné řešení.

Korrekturlesen

Už od základní školy neustále slyšíme, že když něco napíšeme, musíme si to po sobě přečíst. To jsme se naučili možná už s prvními diktáty a snad i dříve. Proč si máme po sobě vždy vše přečíst? Objevíme tam pravopisné chyby či překlepy, nešikovné obraty, chybějící slova, nesprávnou interpunkci, znaménka nad písmeny apod. Některé věci nás do očí trknou ihned, např. chybějící tečka za větou či písmeno ve slově. Nad některými se budeme muset zamyslet a třeba si je i zdůvodnit – třeba takové i/y nebo s/z. Další věci si budeme muset vyhledat ve slovníku, v pravidlech pravopisu, mluvnici a nebo se někoho zeptat.

Tomuto procesu se v němčině říká Korrekturlesen. Pomůže nám nejen k tomu, že si vylepšíme svoji již napsanou práci, ale zároveň se touto zpětnou kontrolou spoustu věcí naučíme! Příště se už třeba podobných chyb vyvarujeme. Samozřejmě tak neodstraníme všechny problémy ze své práce, ale rozdíl mezi textem, který jsme si po sobě nepřečetli, a tím, který jsme si alespoň jednou znovu prošli, bude obrovský.

Dá se dokonce říci, že Korrekturlesen je klíčem k tomu, abychom se naučili dobře, kvalitně a správně psát.

Teď ale přichází takový povzdech…
Škoda, že něco takového nejde s mluvením!

Škoda, že nemůžeme něco říct, a potom se podívat na to, co jsme řekli, a chyby si případně opravit, zamyslet se nad zvolenými slovy, nad použitou výslovností, že nemůžeme některé části prostě škrtnout a říci je znovu. To už by možná začaly ve škole padat lepší známky z ústního zkoušení, to už bychom možná nenaráželi v rozhovorech s cizinci na to, že nám není rozuměno.

Máme ale pro vás dobré zprávy. Existuje jedna metoda, která pomůže tento problém tak trochu vyřešit. Ano, je to self-recording (v němčině bychom řekli Eigenaufnahmen), nahrávání sebe sama.

Self-recording

Myšlenka nahrávání sebe sama často studenty odrazuje a to hned z několika důvodů. Buď je děsí už samotné poslouchání vlastního hlasu, bojí se toho, co si o nich bude myslet okolí, když se budou nahrávat a potom poslouchat, a nebo si prostě říkají, že na něco takového nemají čas. Ano, samozřejmě je to vše trochu komplikovanější než Korrekturlesen u psaní, ale mohu vám slíbit, že to stojí za to.

Důkazem, že se jedná o metodu efektivní, jsou spousty studentů, kterým tuto metodu doporučil Marek Vít, zakladatel Help for English. Ve svých kurzech praktického jazyka na univerzitě po studentech požaduje, aby se každý týden nahrávali a aby si vedli záznamy o svých pokrocích. Úvodní reakce bývají značně negativní, ale většina z nich, když na konci semestru hodnotí celý proces nahrávání a reflexe, píše, že byli velmi mile překvapeni tím, že to funguje, že to nezabere ani tolik času, že se brzy přes ostych přenesli, a hlavně že sami pozorují velké pokroky.

Co budete na self-recording potřebovat?

Kdysi dávno byste potřebovali kazetový rekordér a nebo diktafon. Dnes je vše daleko jednodušší – stačí nám notebook, tablet nebo mobilní telefon (ten nemusí být ani obzvláště smart). Tyto přístroje mají zabudovaný mikrofon a funkci “nahrávání zvuku” nebude těžké najít. Použít můžete i stolní počítač s připojeným headsetem (který třeba používáte ke konverzacím na Skype) a nebo v nejhorším případě tradiční diktafon, který se dá za pár stovek pořídit v elektru.

Určitě se pokuste docílit lepší kvality nahrávky, abyste potom nemuseli pracovat s nějakým nejasným kuňkáním.

S čím vším nám self-recording může pomoci?

Výslovnost

V první řadě je tu výslovnost. Častým argumentem studentů, kterým opravujeme výslovnost, je, že se prostě “neslyší”, když mluví. Budete-li se nahrávat, tento problém již mít nebudete. Uslyšíte se.

Můžete zkusit následující:

• Seznam slov – napište si seznam slovíček, se kterými bojujete, případně si nějaký takový seznam najděte na internetu. Nahrajte seznam a potom si ho poslechněte. Můžete svoji nahrávku porovnat s nahrávkou ve slovníku. Pokud se vám cokoliv nezdá, pokud se vaše nahrávka odchyluje od té slovníkové, vyslovte slovíčko znovu, případně seznam nahrajte znovu.
• Různé výslovnostní jevy – u nás na stránkách máme sekci věnovanou výslovnosti a výslovnostním jevům v němčině, kde neustále přibývají další články a témata (spojování slov, oslabování slov, slovní přízvuk…). Zkuste se vždy na něco zaměřit a výslovnost si vyzkoušet. Potom si nahrávku poslechněte a posuďte, jestli odpovídá popisu, vysvětlení či nahrávkám. Různá výslovnostní cvičení najdete i na YouTube či jinde na internetu.
• Čtení nahlas – pokud již máte dobré povědomí o různých výslovnostních problémech a jevech, doporučuji číst nahlas, např. úryvek z nějaké knížky, časopisu, z internetu apod. Při následném poslechu si jistě všimnete problematických míst. Nebudete-li si jistí, že jste slovo vyslovili správně, najděte si ho a nahlas zopakujte. Pokud vám přijde, že nesprávně vyslovujete nějakou hlásku ve slově, opět to napravte a řekněte si slovíčko i několikrát nahlas. Zjistíte-li, že špatně používáte slovní přízvuky (po případné konzultaci se slovníkem), opět se snažte výslovnost si opravit. I složitější jevy tu vyplynou na povrch, např. spojování slov (v angličtině tzv. connected speech). Slova, vazby, věty či celé odstavce, se kterými nejste spokojeni přečtěte znovu, ať již s nahrávkou a nebo bez. Obzvláště zábavné může být čtení přímé řeči jednotlivých postav v knize apod.

Slovní zásoba

Kolikrát se nám v hovoru stane, že neznáme nějaké slovíčko, a tak se mu šikovně vyhneme, nebo případně něco “plácneme” a doufáme, že jsme to řekli dobře. V duchu si možná řekneme, že jakmile k tomu budeme mít příležitost, někde si to zpětně dohledáme. Jenže za chvíli jsme v jiné podobné situaci, řešíme jiné slovíčko a na to, se kterým jsme měli problém před chvilkou, zapomeneme. Kéž bychom se mohli vrátit v čase a slovíčka si připomenout, dohledat, zamyslet se, že? Díky “self-recording” se takto v čase vrátit můžeme!

Udělejte si jakoukoliv mluvní aktivitu, např. něco z učebnice, nebo popisujte obrázek, vyprávějte děj knihy či filmu, řekněte, co jste dělali o víkendu, je to jedno. Potom si nahrávku pusťte a zamyslete se nad slovíčky. Narazíte-li v nahrávce na místo, kde jste si nemohli vzpomenout na správné slovo, vyhledejte si ho ve slovníku a větu z nahrávky řekněte znovu. Pokud si nejste nějakým slovem na nahrávce jistí, přesvědčte se, že jste ho řekli správně, že jste zvolili správné spojení (kolokaci) apod. Potom opět celou větu řekněte znovu, správně. Pokud vám přijde, že neustále dokola opakujete stejné slovo, např. groß nebo interessant nebo lustig, zkuste si ve slovníku najít nějaké synonymum (existují i slovníky synonym, těm se říká thesaurus) a potom větu říci znovu, lépe, s novým slovíčkem. Stejně tak si můžete ve slovníku kolokací (slovních spojení) najít nějakou novou vazbu a tu použít.

Gramatika

Podobně self-recording funguje ve spojení s gramatikou. Nemusíte být zrovna gramatický génius, abyste si všimli, že v přítomném čase pletete koncovky druhé a třetí osoby -st a -t, že často vynecháváte členy, že zaměňujete perfektum s pasivem. Divili byste se, ale tyto konkrétní chyby dělají i velmi pokročilí studenti! Vůbec to neznamená, že by danou gramatiku neznali, nebo jí nerozuměli. Bohužel se jen ‘neslyší’ a tak si svých chyb nevšimnou a nic s nimi neudělají. Na nahrávce vás pravděpodobně taková základní věc ihned praští do očí (či spíše uší). Samozřejmě si tak nevšimnete všech chyb, stejně jako si nevšimnete všech chyb při Korrekturlesen své eseje.

Pokud jakoukoliv chybu či nepřesnost objevíte, ihned se opravte a řekněte si větu znovu správně nahlas. Je-li v nějakém úryvku chyb více, klidně zopakujte celou část textu znovu. Nemusíte stejnými slovy, stačí dát pozor na daný gramatický jev. V případě potřeby hledejte v učebnicích gramatiky, na internetu apod.

I v případě, že je vaše věta vlastně dobře, je dobré zamyslet se, jestli to nešlo říci třeba nějak lépe, použít třeba gramatickou strukturu, kterou jste se nedávno učili. I pokročilí studenti většinou sklouzávají ke slovní zásobě a gramatickým strukturám, ve kterých je jim pohodlně a dobře, tedy k naprostým základům. Pokud chcete v němčině růst, určitě byste se neměli spokojit s těmi nejprimitivnějšími slovy a nejprimitivnější větnou strukturou.

Plynulost

Další oblast, která je na nahrávkách velmi dobře slyšet, je plynulost vašeho mluveného projevu. Někdy např. děláme nelogické pauzy mezi slovy a vazbami. Např. řekneme:

Gestern… war ich… im Kino mit… meinem… Freund. Wir… haben… einen… Film über… ein… Monster… gesehen…

To se nám pochopitelně nelíbí – takto rozsekaná věta nezní moc dobře. Kdybyste si takto s někým povídali, představte si, jak těžké by pro dotyčného bylo soustředit se na to, co říkáte. Uslyšíte-li něco takového na nahrávce, jednoduše to zopakujte znovu, bez mezer, bez uh, eh, em, mmm, er, err apod. Zkuste slova spojovat, zdůraznit důležitá slovíčka a oslabit “nedůležitá” gramatická slovíčka (viz články o výslovnosti).

Narazíte-li na část, kde jste se nedokázali vyjádřit, kde jste se do něčeho zbytečně zamotali apod., jednoduše to pomyslně (jako v písemném projevu) škrtněte a řekněte to celé znovu, jinak, lépe.

Závěr

Že to dá práci? Ano, ale posune vás to v němčině vpřed!

Pokud se totiž učíme jen tak něco, k čemu nás nabádá učebnice, nemáme to osobní prožití, že danou věc potřebujeme. Pokud nás učitel upozorní na nějakou chybu, ať naši či obecně častou chybu studentů, opět nám chybí to osobní prožití toho, že je to náš problém.

Self-recording nám dá právě ono ‘osobní prožití’ – já jsem chtěl něco říct, ale já jsem nevěděl, jak to vyjádřit. Já jsem udělal takovouhle chybu, to musím napravit. Jak jsem já mohl něco takového říci? Já při tom mluvním cvičení tak koktám, s tím přece já musím něco udělat, vždyť by mi nikdo nerozuměl a nebo by mě považoval za hlupáka.

Pokud si chybu či problém uvědomíme a následně se pokusíme vše napravit – např. řekneme slovo, frázi, větu znovu, správně, lépe, pravděpodobně se i tu novou variantu naučíme, zapamatujeme. Příště, až budeme mluvit, budeme již některé z oněch nových věcí používat automaticky. Budeme automaticky volit vhodnější slovíčka, vazby, struktury, některé fráze budeme vyslovovat plynuleji atd.

Self-recording nám umožní jakési cestování v čase. Nebude to sice nic tak dramatického jako Terminátor, ale vlastně to tak funguje – vrátíme se zpět k něčemu, co jsme řekli či udělali a změníme to, zlepšíme to, opravíme to. Tím možná zcela změníme budoucnost své němčiny, směr, kterým se naše němčina bude ubírat.

Tip na konec

Vytvořte si složku, kam si budete všechny svoje nahrávky ukládat. Doporučujeme psát si i jakousi reflexi, reakci na nahrávky, co jste zlepšili, s čím máte problém, co jste si opravili, co jste nevěděli, jaká nová slovíčka či vazby jste se naučili. Po čase si můžete své záznamy projít a porovnat novou nahrávku s nějakou starou původní. Sami určitě uslyšíte rozdíl. A co je více motivující než to, že sami vidíme pokroky, které jsme udělali?

Tento článek jsme převzali z webu helpforenglish.cz s laskavým svolením Marka Víta.