Zapsat výslovnost je vždy poměrně obtížný proces. Vemte si jen, že
v češtině máme dva typy „ř“ (o čemž nemá většina Čechů
tušení) a mezinárodní fonetická abeceda má potíže už se zápisem
samotného ř, natož aby rozlišila ony dva typy (pokud by Vás to zajímalo,
zapisuje se to jako [r̝] a [r̝̊]. 🙂
Samohlásky a dvojhlásky v němčině lze, jak víte, vyslovovat se rty
zaokrouhlenými nebo nezaokrouhlenými. U samohlásek je
víceméně jasné, kdy se rty zaokrouhlí. U dvojhlásek to zcela
jednoznačné není a navíc je to v přepisu zohledňováno různým
způsobem, proto je lze zapsat vícero způsoby – ale je pravda, že
některé uvidíte mnohem častěji než jiné.
---------- |
standardní |
--- |
alternat. |
--- |
zřídka |
--- |
non-IPA |
au |
[aʊ̯] |
|
[ao] |
ao |
ei |
[aɪ̯] |
. |
|
. |
[ae] |
. |
ae |
eu |
[ɔɪ̯] |
. |
[ɔʏ̯] / [ɔy] |
. |
[ɔø] |
. |
oö |
Když si výše uvedené zkusíte pečlivě vyslovit, uvidíte, že je to
rozdíl poměrně zanedbatelný.
Proč je první typ přepisu upřednostňován, je podle mého názoru proto,
že náš mozek ho dokáže asi nejsnadněji dešifrovat.
Je třeba mít na paměti i to, že v každém jazyce existuje nějaký soubor
hlásek a ty jsou mluvčími různě realizovány. Němec ze severu vysloví
dvojhlásky jinak než ten z jihu nebo třeba Švýcar.
Pokud by Vás to zajímalo více, můžete se mrknout např. na tuto diskusi.
Pokud máte ještě další doplňující dotazy, rád je
zodpovím. 🙂