Zájmeno es lze v němčině použít vícero způsoby. Nad některými z nich nemusíme příliš přemýšlet, protože jsou podobné češtině, jiné zase přijdou povědomé studentům angličtiny. Na všechny se postupně podíváme.

es = to

Es schmeckt mir nicht. ^*1
Es stinkt hier.  ^*2

Wie heißt die Hauptstadt von China? – Ich weiß es nicht. ^*3
Karl, du solltest doch das Auto waschen! Warum hast du es noch nicht gemacht?  ^*4

es – nevyjádřený podmět

V německé větě musí být ve většině případů vyjádřený podmět, a to i v případech, ve který ho čeština nepoužívá. Pokud není jasné (nebo to nechceme říci) kdo či co něco dělá, použijeme es:

Wie geht es dir? ^*5
Das Haus ist nicht mein. Es gehört meiner Schwester.  ^*6

To platí také např. v případě popisu počasí či udávání času.

Es regnet. ^*7
Es war fünf Uhr.  ^*8

Poněkud neobvykle nám mohou znít spojení, v nichž v češtině používáme zájmeno “někdo”:

Es klopft. ^*9
Es läutet an der Tür.  ^*10

V některých případech je lepší použít místo es zájmeno das. To se děje hlavně když se zájmeno vztahuje k předchozímu výroku.

Es ist wahr, dass diese Regierung nichts nützlich gemacht hat. ^*11
Diese Regierung hat nichts nützlich gemacht. – Das ist wahr.  ^*12

Er hat gesagt, dass es seine Schuld wäre, aber das war nicht wahr.  ^*13

es na místě podmětu + podmět

Pro Čechy možná zvláštním případem je použití es na začátku věty (kam vlastně patří podmět), ačkoli “skutečný” podmět je ve větě umístěn až za slovesem.

Es war einmal ein König.  ^*14

Skutečným podmětem je ein König, nicméně pokud nechceme postavit větu “Ein König war einmal.” (což je stylisticky neobratné), musíme použít na začátku věty právě es.
Umožňuje to vlastně začít větu slovesem. Jak víme, sloveso musí v německé větě stát za normálních okolností na druhém místě – proto před něj umístíme právě es.

Es wird eine Umfrage durchgeführt. ^*15
Es kommt der Frühling.  ^*16

Právě proto, že es nezastupuje podmět, ale jen pomáhá začít větu, můžeme ho použít i v množném čísle .

Es sind schon 3 Monate vergangen. ^*17
Es kommen schwere Zeiten auf uns zu. ^*18
Es wurden viele Leute in dieser Stadt getötet.  ^*19

Vazba es gibt

Chceme-li vyjádřit, že něco je/existuje, použijeme vazbu es gibt ^*20.
Pozor na výslovnost – ačkoli by měla být samohláska krátká (následují za ní dvě souhlásky), čteme ji dlouze, protože je odvozena od slovageben /ˈɡeːbn̩/ ^*21 → gibt /ɡiːpt/ 

Pokud se nám pořadí slov prohodí na gibt es, je zkráceno na gibt's.

Was gibt's Neues?  ^*22

Po vazbě es gibt následuje předmět v akuzativu (4. pádě). To je ovšem poznat přirozeně pouze u mužského rodu v singuláru.

Es gibt schon einen Prototyp des neuen Wagens.  ^*23

Tuto vazbu lze použít v jakémkoli čase, i když nejčastěji ji uvidíte v přítomném čase či préteritu.

Glaubst du, dass es Gott gibt? ^*24
Solche Möglichkeiten gab es damals nicht. ^*25
In Berlin gibt es viele bekannte Museen. ^*26
Wenn du das ihr sagst, gibt es Ärger, das sage ich dir! ^*27
Es hat in den letzten zwei Monaten keine Treffen gegeben.  ^*28

Vazba es gibt vs es ist/es sind

Ne v každé situaci je ale vhodné vazbu es gibt použít. Někdy používáme spojení Es ist… nebo v množném čísle Es sind….
Záleží to na smyslu věty – použitím es ist/sind mluvíme spíše o existenci věcí na konkrétním místě a v konkrétním čase, kdežto es gibt je obecnější. Porovnejte:

Es gibt noch mehr Möglichkeiten. ^*29
Auf einmal gab es nichts mehr zu diskutieren.  ^*30

Es sind zu viele Leute hier. Komm, wir gehen in eine andere Bar. ^*31
Ich habe angerufen, aber es war niemand zu Hause. ^*32
Es sind hier zwei T-Shirts, die dir gut stehen. Welches willst du?  ^*33

Vypuštění es

Zájmeno es je ve vazbě es gibt nutné použít vždy, kdežto v ostatních spojeních se při změně slovosledu (v otázce, vedlejší větě) es vypouští, když nějaké jiné slovo zaujme pozici podmětu.

Es gibt immer etwas zu tun. ^*34
Gibt es etwas zu tun? ^*35
Warum sagst du immer, dass es nichts zu tun gibt?  ^*36

Es war niemand zu Hause. ^*37
War niemand zu Hause? ^*38
Ich dachte, dass jemand zu Hause war.  ^*39

I v některých oznamovacích větách lze es vypustit, ale není to nezbytné.

Es freut/ärgert mich, dass… → Mich freut/ärgert (es), dass… ^*40
Wir haben (es) gewusst, dass… ^*41
Ich kann (es) nicht glauben, dass…  ^*42

Naopak nutné je es “doplnit” do vět v pasivu, které se v aktivní podobě skládají pouze ze slovesa a zájmena man.

Man arbeitet. ^*43
→ Es wird gearbeitet.  ^*44

Stačí však doplnit další větný člen a es již nutné není (dokonce je stylisticky lepší použít větu bez es).

Man arbeitet sonntags. ^*45
→ Es wird sonntags gearbeitet. ^*46 (stylisticky nepříliš dobré)
→ Sonntags wird gearbeitet. ^*47 (stylisticky lepší)

Man diskutierte lange über die Gesetzesänderung. ^*48
→ Es wurde lange über die Gesetzesänderung diskutiert. (stylisticky nepříliš dobré)
→ Über die Gesetzesänderung wurde lange diskutiert. (stylisticky lepší)
→ Lange wurde über die Gesetzesänderung diskutiert. (stylisticky lepší)

Shrnutí

• Zájmeno es používáme jako podmět, a to i v případech, kdy ho čeština nevyjadřuje.
• Chceme-li začít větu slovesem, umístíme před něj es. Podmět následuje až za slovesem.
• Es je také součástí vazby es gibt, kterou bychom však neměli zaměňovat se spojeními es ist/sind.
• Zájmeno es lze vynechávat, pokud jeho pozici zaujme dle pravidel slovosledu jiný větný člen, ovšem s výjimkou vazby es gibt, kde musí toto zájmeno vždy zůstat.

Funkce německého zájmena es se v mnohém podobá anglickému it, zvlášť v případech, kdy má čeština podmět nevyjádřený. Obsáhlý článek popisující funkce it najdete na Help for English zde.

V případě anglické vazby there is/are je třeba dát pozor, kdy se význam kryje s německým es gibt a kdy s es ist/sind. Zároveň ale i angličtina rozlišuje mezi there is a it is. Více zde.

Pozor, v angličtině k vynechání it prakticky nedochází – viz tento článek.