Moje zkušenost z jazykového kurzu pro cizince. na tzv. Volkshochschulen . Dobrý den, ráda bych se podělila o svoji zkušenost s tímto kurzem. Na kurz mě přihlásil manžel, který je Němec a nyní žijeme v Bavorsku. Stručně musel obejít nějaké úřady a dostát potvrzení, potom jsem dělala test ve Vokshochschulen a bylo rozhodnuto. Na kurz nás nastoupilo asi 22. Bylo to šílené. Rumunka vedle mě byla negramotná, nechápala jsem jak se dostala na kurs. Velmi rychle zjistila že vše umím – tedy základy – a vše bez myšlení opisovala, naštěstí když jsem chtěla změnit školu s tímto kurzem tak odešla. Další dvě turkyně se vesele baví při každé hodině, když jsem se ohradila, učitelka počkala až se pohádáme a dál vyprávěla své. Polák – 15 let – vedle mě stále dotíral na učitelku jak se to řekne rusky, protože naše učitelka je ruska, která němčinu vystudovala v Německu. Španělka naproti mě vše opakovala nahlas. Bylo to peklo. Po prázdninách v září nás nastoupilo míň ale jak se autor článku zmiňuje, úroveň a přístup kolegů a kolegyň z kurzu je velmi různorodá a proběhlo i velké opomenutí ze strany úředniceohledně disciplíny, že musíme být hodní a potichu a poslouchat, jelikož paní učitelka je těhotná a máme před zkouškou a máme těžkou gramatiku… všichni to odsouhlasili. Chvíli byl klid ale turkyně si dál povídají a Iráčan celé hodiny vše opakuje nahlas. Jelikož má silný bariton, když čtete text nebo přemýšlíte nad gramatikou, je to dost na nervy. Nyní nás je na kurzu něco kolem 15, ne všichni chodí každý den. Kurz byl nejdřív pondělí – středa, pak pon – čtvrtek, nyní máme kurz i některé pátky. Abychom dochodili kurz než paní učitelka půjde na mateřskou. Máme každý den novou gramatiku, nové téma. Nová slovíčka nestíhám vstřebat, většinou ani vyhledat ve slovníku. Velké plus vidím v podání gramatiky naší mladou paní učitelkou, tu mám jak já říkám na zlatém podnosu. Škola je stará budova, po dvou výkendových dnech je to spíš na úrovní sklepa, někdy se topení ani nerozběhne, sedíme v bundách, Thajvanka má i kulicha. Pokud jsem sociálně na tom tak že mám finance – manžel má stálé zaměstnání, platíme jedno euro na hodinu, bylo nám řečeno že po úspěšné zkoušce – nebylo dáno podmínka na 2, nám bude 1polovina financí vrácena. Zkouška – poslech, mluvení, psaní. Po úspěšné zkoušce dochodíme orientační kurz ze kterého bude také zkouška ale už ne tak oficiální. Učebnice které si kupujeme vrámci kurzu jsou Schritte plus od 1 – 6, 6 je na úrovni B1, každá učebnice stojí 13, 99 a jsou na netu WWW.hueber.de, je tu několik lekcí zdarma. Knihy jsou nacpané texty a cvičeními, ke každému je CD na poslech. Já si kupuji i příslušné knihy pro učitele, ve kterých jsou plné texty k poslechům CD, ale hlavně správná řešení testů a úloh, a to proto že ne vždy stačí paní učitelka vše skontrolovat. Texty jsou dle mě přehnaně komplikované, složité a pokud k tomuto jazyku nemá daná osoba právě vztah – já jsem se učila střídavě němčinu a angličtinu, jen stěží zvládne pochopit oč jde. Kurz je relativně levný, přece jen se zde člověk rozmluví, protože často plníme úlohy ve dvojicích nebo ve skupinách, kontrolní skupina – příbuzní mého manžela – mě velice chválí, když jsem si po půl roce v kurzu konečně popovídala s tchýní, měla jsem chuť paní učitelku jak my říkáme pocálovat… Určitě je to i zkušenost z jiné stránky, člověk nahlédne do světa jiných etnických skupin, já mám nyní vedle sebe o něco mladší Rumunku, která je chytrá a bystrá, navzájem si pomáháme,v kurzu jsme na sebe již zvyklí a tak víme co to obnáší. Kurz započal v lednu a končí v březnu, měl končit v dubnu. Jedeme 4 hodiny naplno, s přestávkou 15 minut po dvou hodinách, odpoledne se mi kouří z hlavy a to příjde domů můj německý manžel a šprechtí a šprechtí… a pak napíšu domácí úkoly a hladová po hezkém českém slovíčku usnu při videu – v češtině. Alles Gute Dagmar.