Josef Haslinger - Jáchymov

Sie begegnen sich zufällig: der Verleger und die Tänzerin. Er sucht Heilung im alten Kurhotel von Jáchymov und stößt dabei auf das Grauen dieses Ortes. Die Tänzerin beginnt ihm eine Geschichte zu erzählen, die sie ihr Leben lang begleitet hat. Es ist die Tragödie ihres Vaters. Als Torwart der tschechoslowa­kischen Eishockey-Nationalmannschaft seit den 1930er Jahren ein Star, konnten ihn seine Erfolge nicht vor der Willkürherrschaft des kommunistischen Regimes schützen. Dann wurde er verhaftet. Man deportierte ihn in die Arbeitslager von Jáchymov, einem Uranbergwerk in einem Tal des Erzgebirges. Nach fünf Jahren wird er amnestiert und als Todkranker entlassen. Seiner Familie bleibt nichts, als ihm beim langsamen Sterben zuzusehen. Die Tochter wird zur Chronistin einer ungewissen Erinnerung, der sie nicht mehr entkommen kann. Josef Haslinger erzählt in seinem neuen Roman eine Familiengeschichte, verstrickt in die Tragödien des 20. Jahrhunderts.

Od mého vrchního dodavatele německých knih se mi do rukou dostala tato kniha, která se svým obsahem a dějem zcela liší od všech předchozích. Román prolínají dva děje, přítomnost a minulost. Zcela náhodou se potká rakouský nakladatel při své cestě do Jáchymova za léčebným pobytem v místních lázních, s dcerou Bohumila Modrého Blankou. Tanečnice, jak autor jeho dceru nazývá, se chce po létech pobytu v zahraničí podívat na místa, kde komunisti věznili v uranových dolech jejího otce. Nakladatel Anselm Findeisen je překvapen atmosférou místa a chce se o minulosti tohoto českého gulagu dozvědět co nejvíce. Přemluví Blanku k sepsání příběhu jejího otce, který byl v té době považován za nejlepšího brankáře Evropy a ten je pak hlavní částí knihy. Příběh je šokující výpovědí o tom, jak komunisti bezohledně ničili vše, co stálo proti jejich ideologii. Vykonstruované politické procesy, nelidské podmínky v pracovních táborech, šikanování ostatních členů rodiny. Čtenář se dozví o tehdejší atmosféře, praktikách režimu v čele s tehdejším ministrem kultury a informatiky Václavem Kopeckým, který byl zodpovědný za politické procesy a byl jedním z nejtvrdších stalinistů. Bohumil „Bóža“ Modrý patřil k tehdejší velice úspěšné generaci hokejistů, kteří jako jediný dokázali vzdorovat všemocné Kanadě a byli u zrodu sovětské hokejové školy. Byl dvojnásobným mistrem svět a na olympijských hrách 1948 ve švýcarském Mořici získal stříbrnou medaili. Byl i vynikajícím házenkářem a schopným stavebním inženýrem (více např. na http://cs.wikipedia.org/…ohumil_Modrý). Zajímavé je, že na rozdíl od tehdejších československých hokejových „papalášů“ se vedení sovětské sborné přišlo poklonit památce Bohumila Modrého při jeho pohřbu.

Po jazykové stránce je rozdíl mezi popisnou částí, kdy tanečnice vypravuje příběh svého otce, hokejové úspěchy československé reprezentace a nakonec i dobu věznění a poslední léta jeho života a která se velmi dobře čte a osobními pohnutkami či vnitřními názory především Anselma, které patří spíše k obtížnějším pasážím. Kniha není rozhodně veselé čtení, ale zcela upřímně ji doporučuji a to nejen z jazykového hlediska, ale i pro jeho historickou hodnotu. Tyto stránky neslouží k žádnému politickému vyjádření, ale myslím, že by si ji měli přečíst všichni, kdo už zapomněli nebo nepoznali.

Bohumil Modrý

Zdroj: Síň slávy mezinárodní hokejové federace (IIHF)