Vydáno dne 07.11.2012
Povídka švédského spisovatele o stoletém muži, který ovlivnil světové dějiny a v „roce 2005“ obrátil celé Švédsko naruby.
Po dvou měsících neuvěřitelného shonu a nadlidského nasazení jsem se odebral na celé dva týdny do prosluněného Řecka (u nás se zatím lyžovalo) a na zcela liduprázdných plážích jsem zaslouženě relaxoval s touto knihou pro mě zcela neznámého autora. Nicméně se pyšnila označením „Der Spiegel – Bestseller“ a s počtem ca. 400 stránek v němčině mi měla být rovnocenným protivníkem na tyto dva týdny poflakování se a nabírání denních dávek výživného UV-záření. Bohužel jsem knihu přečetl po několika dnech a poté se musel věnovat své práci, kterou jsem si jen z čistého alibizmu vzal sebou.
Co o knize souhrnem říci? Pokud má někdo rád zcela na hlavu postavené příběhy a příliš si nezakládá na historických souvislostech, tak se u knihy docela pobaví. Už jen představa stoletého čiperného děduli, který vyleze v den svých stolých narozenin v papučích, tzv. Pisspantoffeln (die so heißen, weil Männer in hohem Alter selten weiter als bis zu ihren Schuhspitzen pissen können) oknem z domova důchodců s úmyslem vzít život opět do svých rukou a uniknout ze spárů zlé sestry Alice (která má oči i vzadu).
Allan landete im Seniorenzentrum in Malmköping, wo gerade Zimmer 1 frei geworden war. Dort wurde er von Schwester Alice in Empfang genommen, die zwar freundlich lächelte, doch Allan im Handumdrehen jede Lebenslust nahm, als sie ihm die umfangreiche Hausordnung des Altersheims erläuterte. Schwester Alice sprach von Rauchverbot, Alkoholverbot und Fernsehverbot nach 23. Uhr. Und sie erklärte, dass Frühstück wochentags um 6:45 Uhr serviert wurde, am Wochenende eine Stunde später. Mittagessen war um 11:15 Uhr, Kaffepause um 15:15 Uhr und Abendessen um 18:15 Uhr. Wer draußen unterwegs war und sich verbummelte, war selbst schuld, wenn er nichts mehr zu essen bekam. Daraufhin erklärte Schwester Alice die Regeln, die das Duschen und Zähneputzen betrafen, Besuch von draußen und Besuche der Heimbewohner untereinander und … „Aber scheißen darf man schon, wann man will, oder?“, erkundigte sich Allan.
Pak už jen stačilo v hale místního autobusového nádraží narazit na mladého muže mit den langen, fettigen blonden Haaren, dem struppigen Bart und der Jeansjacke mit der Aufschrift Never Again. Und mit großem Koffer auf den vier kleinen Rollen. Tento sympatický mladík mile oslovil našeho hrdinu: „Heyhörnsemal, ich muss mal scheißen“. A tak, když přijel první autobus a mladík stále nevycházel z oné „místnustky“, ani moc neváhal, kufr vzal sebou a nechal se odvézt co nejdále za padesát korun. Když pak zjistil, že je plný peněz, rozhodl se, že do domova důchodců se už nevrátí. Okradená zločinecká organizace byla (bohužel pro ni) jiného názoru a tak začal hon na stoletého muže s bolavými koleny.
„Du bist so gut wie tot, du alter Wichser. Ich muss dich bloß finden…“
Začínají se objevovat první mrtvoly, policie je na nohou, novináři tuší senzaci a do případu se zamotává stále více lidí. Jediný, kdo je v klidu, je náš dědula. Ovšem mnohem neuvěřitelnější je jeho životní příběh, který prostupuje celou knihu.
Ať už součastnost či minulost, celá kniha je postavena na hlavu a plná absurdních souvislostí. Dozvíte se, kdo sestrojil atomovou bombu, jak to bylo se španělským diktátorem Francem či ruským zachráncem Stalinem. Pro milovníky nadsázky se tato kniha musí stát manuálem.
Po gramatické stránce není kniha určena pro začátečníky či mírně pokročilé (i když za námahu zcela jistě stojí), je plná konjunktivů všech možných minulých časů, vazby dvou infinitivů v préteritu či plusquamperfektu ve vedlejší větě a podobných lahůdek. Četl jsem ji zcela bez slovníku (pouze jsem si vypsal několik peprnějších slov, jejichž význam mi byl zřejmý, ale jistota je jistota – nikdy nevíte, kdy se to bude hodit) a až na několik odstavců, které souvisely s povídáním o Bibli, je kniha po stránce slovní zásoby jednou z těch lepších a hezky srozumitelných. Zcela regulérně jsem se při četbě bavil a navíc je děj i svým způsobem napínavý. Zcela jistě si knihu neužijete v němčině jako v mateřském jazyce, ale zase vám to dá něco jiného. Zřejmě je teď tato kniha v Německu velkým hitem, Weltbild.de ji nabízí jako Sensationsbestseller s 600tis. prodanými exempláři.