Reihenfolge der Satzglieder (Wortstellung im Hauptsatz)

Nebudeme se již tolik soustředit na základní atributy slovosledu v německé větě, kdy ve větě hlavní stojí sloveso vždy na druhém místě.

Příklad:

Ich habe wenig Zeit.

V případě, že je ve větě pomocné sloveso (perfektum, pasivum, modální sloveso), je právě toto sloveso na druhém místě, všechna ostatní na konci věty.

Příklad:

Ich muss mir den Span herausziehen lassen.

Podmět je v hlavní větě buď na prvním místě, nebo v případě, že chceme zdůraznit jiný větný člen, hned za slovesem na místě třetím.

Příklad:

Im Sommer wollte ich nach Griechenland fliegen.

My se budeme soustředit na střed věty (Mittelfeld - jako ve fotbale ), jehož složení může být do jisté míry variabilní, ale přesto má svá pevná pravidla.

Za prvé je nutné rozlišovat tzv. Ergänzungen ("doplňky") a Angaben ("informace"). Ergänzung je takový větný člen, který je ve stavbě věty daného slovesa pevně zakotven a musí se ve větě objevit, aby byla věta gramaticky správná a logická. Složitou vyjímkou jsou fakultative Ergänzungen, které mohou být za určitých podmínek vynechány. Ostatními členy věty jsou Angaben, které mohou být vynechány. To neznamená, že by informace v nich obsažená byla méně důležitá.

Příklad:

In München hat sie zwei Jahre später ihr Abitur gemacht.

- sie jako podmět (Subjekt) a ihr Abitur jako Akkusativergänzung patří mezi Ergänzungen - bez nich by věta neměla logiku
- dort a zwei Jahre später jsou Angaben (mohou být vynechány)

U Ergänzunen dále rozlišujeme ty, které inklinují ve větě doleva (Ergänzungen mit Linkstendenz), kam patří především podmět (viz. úvod) a Dativergänzung (třetí pád) a dále pak ty "pravicové" (Ergänzungen mit Rechtstendenz). Do této skupiny patří (ne vždy ) Akkusativergänzung (čtvrtý pád) a ostatní. Pokud se tedy ve větě potká objekt, dativ a akuzativ, budou v tomto pořadí.

Příklad:

Ich gebe dem Mann den Schlüssel.

Pozor!!!

Pokud je akuzativ vyjádřen zájmenem, tak bude stát před dativem.

Příklad:

Ich gebe ihn dem Mann. / Ich gebe ihn ihm.

U ostatních "pravičáků" nejsou problémy, protože je ve větě jen jeden a tudíž vpravo.

Příklad:

1982 ist sie mit ihrem Mann nach Irland gegangen.
1982 ist sie nach Irland mit ihrem Mann gegangen.

Angaben jsou ve větě relativně volně posunovatelné. Současně mají však tendenci být ve středu věty a to tak, že stojí za objektem a dativem (někdy s výjimkou určení času), ale před akuzativem (s výjimkou určení místa - lokal).

Příklad:

- u tohoto příkladu může být temporal před dativem

Příklad:

Ich habe jeden Tag meiner besten Freundin aus Heimweh mehrere Mails ins Büro geschickt.

I u těchto větných členů se lze řídit do jisté míry "interními" pravidly, tzv. te-ka-mo-lo nebo-li temporal (kdy), kauzal (proč), modal (jak) a lokal (kde, kam, odkud).

Příklad:

- pokud chceme kterýkoliv z větných členů typu Angaben zdůraznit, můžeme ho dát na první místo - podmět se pak posouvá na třetí místo, hned za sloveso

Příklad:

Vor einigen Jahren bin ich aus beruflichen Gründen spontan nach Neuseeland gezogen.

Zvláštnosti:

- zvratná zájmena jsou hned za slovesem, v přítomnosti osobního zájmena až za ním

Příklad:

Didi kämmt sich die Haare selten.
Didi kämmt sie sich eigentlich nie.
Pozn.: Didi je německé označení naší Dianky

- částice jako wohl, ja nebo halt se řadí na začátek věty za podmět a sloveso
- neurčitá Angabe může stát před určitou (neurčité určení místa před daným určením času) a tím zvýšení důrazu na tuto neurčitou informaci (to může ale i nastat při konkrétním určení místa)

Příklad:

Sie hat dort zwei Jahre später ihr Abitur gemacht.
Sie hat zwei Jahre später dort ihr Abitur gemacht.
Sie hat in München zwei Jahre später ihr Abitur gemacht.

- struktury s předložkami mají tendenci stát na konci věty

Příklad:

Ich habe an der Bushaltestelle auf euch gewartet.

Poučky a pravidla jsou jedna věc a samotná praxe věc druhá. Člověk mluví tak, že plynule doplňuje obsah svých předchozích vět a to často postrádá jakoukoli logiku. To platí jak v češtině, tak v němčině. Je jasné, že nejdůležitější je domluvit se a říci, co mám na srdci. Pokud si na druhou stranu hned od začátku zažijete základní pravidla německého slovosledu, tak vám to později nebude při jednoduchosti naší němčiny dělat výraznější problémy a zní to zcela jinak, než jako když vysypou v zimě písek na chodník. Příště se podíváme na slovosled ve větě vedlejší.