*
logo
*
×

Probíhá testovací provoz nového systému. Zobrazit více informací.

Číst nebo nečíst německy psané knihy?

Vydáno dne 28.06.2011

Může být četba německých knih nebo novinových článků nějakým způsobem prospěšná při osvojování si německého jazyka? Může z toho mít člověk i nějaké potěšení a zábavu, když zrovna neovládá němčinu na vysoké úrovni?

Hned na úvod tohoto článku je nutné napsat, že se v žádném případě nejedná o nějaký návod či způsob, jak stoprocentně zlepšit svou němčinu. Je to pouze osobní postřeh vycházející z vlastních zkušeností a jako takový by měl být spíše výzvou k diskuzi. Cílovou skupinou jsou pak věčně začínající a samouci, ke kterým se počítám také.

Pokud si do nějakého internetového vyhledávače (např. googlu) zadáte "němčina zdarma", vyjede vám hned jako první odkaz na tyto stránky. Volím někdy tuto cestu, používám-li např. jiný počítač než vlastní a posledně jsem si všimnul pod hypertextovým odkazem malé charakteristiky těchto internetových stránek, kde mj. stojí recenze knih. Docela mě to zaujalo, protože z osobní zkušenosti vím, jak moc při učení se cizímu jazyku může být hilfreich čtení domorodých knih a novin.

Nejsem absolutně žádný specialista na výuku cizích jazyků, s němčinou jsem tady v Německu začínal víceméně od nuly a vzhledem k mému exaktnímu zaměření je mým stéblem při pomyslném tonutí v hlubinách německého jazyka ucelený přehled všech možných pravidel, pouček a hledání logických souvislostí, což, jak uznávám, není zrovna ideální pro osvojení si cizí řeči. Proto mě překvapuje, že pod vlivem nějaké momentální euforie či malého množství alkoholu ze mě vyleze věta, o které jsem neměl do té doby ani potuchy, zní hezky a co je zajímavé, je správně, jako by šlo o originál. Když pak přemýšlím, kdepak se asi ve mně něco takového vzalo, vzpomenu si (když mám štěstí), že jsem to někde četl.

Když jsem s četbou v německém jazyce začínal, tak to bylo hotové utrpení. Seděl jsem s knihou v jedné ruce a slovníkem v druhé, každé druhé slovo jsem hledal s vyplazeným jazykem v již zmíněném bratru slovníku, který byl víceméně tou pravou četbou, kdežto kniha sama o sobě byla spíše dobrým protizávažím, abych namáhal obě ramena rovnoměrně. Nejhorší bylo zjištění, že toto slovo jsem hledal už před chvilkou, ne-li v předchozí větě. Četba sama o sobě nebyla pak žádným zážitkem a efektivita samozřejmě také nulová. Jedinou výhodou bylo, že i když se jednalo o knížku útlou, vydržela mi při velké trpělivosti poměrně dlouho.

Další problém nastal při hledání vhodné knihy, co bych měl vlastně číst. První, co mě napadlo, byly pohádky. Vždyť jsou přeci pro malé děti, musí být jednoduché a tudíž pro mě jako dělané. Ale chyba lávky, vše v préteritu, přenesené významy a spousty obsahových nelogických spojení, asi právě proto, že to jsou pohádky. Musím říci, na začátek poměrně obtížné. Můj další výběr byla obrázková encyklopedie, výborné na slovní zásobu a díky ilustracím a schématům snadno pochopitelné. Informace o struktuře dieselového motoru mi v němčině přišly celkem zajímavé a při pohledu na 12ti-válcový motor Jaguáru jsem si říkal, že jsem konečně našel to pravé. Hltal slova jako převodovka, válce, spojka a další. Na další stránce u schématu proudového letadla mé nadšení pomalu upadalo a po několika dalších stránkách jsem zjistil, že už si prohlížím pouze obrázky. Že by platilo, příliš názornosti odvádí pozornost? Pokud někdo není vyloženě nadšenec dané tématiky, tak ani s tou zábavou to v cizím jazyce není zrovna ideální. Možností číslo tři jsou noviny, které mají ovšem trochu výsadní postavení a svůj vlastní charakter. Zásadně nečtu bulvární tisk, což je v tomto případě možná na škodu, ale jinak není v dnešní době problém sehnat jakékoli zahraniční noviny, obzvláště bydlíte-li v dané zemi. Jako sportovně založený člověk na jedné straně a kulturní analfabet na straně druhé jsem začal s četbou sportovních stránek a protože je v Německu sportem číslo jedna fotbal, tak to byly převážně články s tímto zařazením. Po zjištění, že ani někteří kolegové, kteří mluví jinak plynně německy, nerozumí příslušným sportovním termínům a sportovní hantýrce, tak jsem je po několika marných pokusech obrazně "odložil". Posledním zoufalým činem bylo, přečíst si nejdříve knihu česky a pak hned německy. Pro tuto příležitost jsem si velmi zkušeně vybral Pilíře Země (Die Säulen der Erde) a Na věky věků (v němčině Die Tore der Welt) od Kena Folletta. Každý, kdo tyto knihy zná, mi dá za pravdu, že nic delšího jsem si vybrat nemohl a navíc číst za sebou 2x tu samou knihu jen kvůli cizí řeči není zrovna nejzábavnější. Nakonec se mi do rukou dostala téměř náhodou, protože jsem své německé kolegy prosil o něco "vhodného" a štěstí se musí jít napřed, kniha od Sheily Och - Karel, Jarda und das wahre Leben o jejíž recenzi bych se někdy rád pokusil, stejně jako u dalších německy psaných knih, které mě, ať už po jazykové nebo obsahové stránce, zaujaly. Hlavním důvodem mé spokojenosti bylo to, že Sheila je dcera českých emigrantů a není tedy rodilým Němcem. V Německu žila od svých 31 let a proto je její němčina tak stravitelná i pro méně zdatné. Podobně Wladimir Kaminer , který se narodil v roce 1967 v Moskvě, v Berlíně žije od roku 1990 a dnes patří k velmi žádaným autorům v Německu. Nejsem germanista a při čtení mi jde hlavně o zábavu, nezajímá mě větná skladba a v mé pozici ani květnatost psaného slova. Chci porozumět obsahu, najít v textu pointu, vtip nebo důležitou souvislost.

Jednoduchost textu je pro pochopení rozhodující a tyto knihy mohou být jednou z možných alternativ. Důležité je samozřejmě i téma, z vlastní zkušenosti si umím představit, že přírodovědně zaměřený čtenář nebude mít problém s porozuměním odbornému textu, který je napsán v německém jazyce, u humanitních oborů si tím už nejsem tak jistý. Dalším důležitým faktorem je stresová stránka učení. Neučíme se, protože musíme nebo pro hezké známky, ale protože chceme. A nelze mít vše hned. Věra Sládková ve svém článku v Psychologii Dnes uvádí, že děti nejsou efektivnější při jazykovém vzdělávání než dospělí, ale protože nechtějí vše hned a rychle, proces učení pak probíhá v mnohem klidnějším prostředí. Problém rozdílu učení dětí a dospělých má kromě zmíněné psychické stránky i svou stránku biologickou, ale plně souhlasím s tím, že nejdůležitější je motivace snažit se něčemu porozumět. To platí samozřejmě i pro čtení cizího textu. Nelze očekávat, že budeme rozumět textu doslovně a ani nelze text dekódovat se slovníkem v ruce (úplně to bez něj taky nejde). Také při naší úrovni nelze čtení německého textu věnovat tolik času jako při čtení knihy v rodném jazyce, jen co nám pozornost, soustředěnost a hlavně chuť dovolí.

Odpověď na otázku, zda číst nebo nečíst je zcela jednoduchá, ale chce to velkou míru trpělivosti, vhodně náročný text a vůli. Číst, protože chci a ne z pocitu povinnosti. Bylo velice příjemné po tom protrápeném začátku zjistit, že rozumím tomu, co čtu a když jsem se pak dokázal zasmát skryté ironické poznámce, vtipu nebo se pobavit při nějaké kapitole a žena se mě naoko rozhořčeně ptala, jak se tomu můžu smát, když je to napsáno německy, bylo to lepší než pochvala. Takovou zábavu jako u čtení české knihy očekávat nelze, na druhou stranu zase něco děláme pro učení cizího jazyka a navíc zábavnou formou. Čtení je optimální pro osvojování si jazyka v protikladu k učení a ani bez jednoho to nejde. Čtěte, co vám chuť dovolí.

Literatura:
Sládková Věra, Názor na článek Jak zvýšit účinnost jazykového vzdělávání (Psychologie Dnes 04/2011), str. 4-5, Psychologie Dnes 06/2011, Portál s.r.o., Praha, ISSN 1212-9607



Články ze stejné rubriky:

Mgr. Zdražil Jindřich, 37 let, od roku 2008 žije a pracuje v Německu, v současné době dokončuje doktorské studium na Přírodovědecké fakultě UK, obor bioorganická chemie.

Komentáře k článku

TémaPřísp.PřečtenoPoslední příspěvek
Nepřečteno Číst nebo nečíst německy psané knihy? 41 27709 Od krysarr poslední příspěvek
před rokem
© 2012 Vitware s.r.o.

Vyhledávání ve slovníčku ×

Slovíčko nebylo nalezeno